Úvod > Adolf Born: Jedinečný svět/A Unique World aneb Veselý den v říši zvířat…

Adolf Born: Jedinečný svět/A Unique World aneb Veselý den v říši zvířat…

29.04.2017 12:44

Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových - Praha

29. 4. - 20. 8. 2017

Na tiskové konferenci u příležitosti zahájení (neprodejní) výstavy významného grafika, karikaturisty a ilustrátora Adolfa Borna: Jedinečný svět/A Unique World, autora, který se věnoval ilustraci pro děti i volné tvorbě, ta je s jeho ilustrací provázaná, byli přítomni Jiří Pospíšil, předseda správní rady Musea Kampa a Petr Volf, kurátor výstavy.

„Vážím si toho, že se rodina Adolfa Borna rozhodla pro Museum Kampa a je nám ctí, že v naší instituci můžeme divákům představit, na 1. reprezentativní výstavě necelý rok od smrti Adolfa Borna, díla, která dosud nebyla vystavena“,

řekl předseda správní rady Jiří Pospíšil.

„Výstava děl Adolfa Borna je první jarní výstavou v Museu Kampa. Je to výstava, na kterou jsem se mimořádně těšil. Museu Kampa se totiž podařilo s rodinou Adolfa Borna domluvit na 1. velké retrospektivní výstavě, konané u příležitosti jednoho roku od mistrova skonu. Stalo se tak v neděli nad ránem 22. května 2016. Výstava představuje dílo Adolfa Borna poprvé v jeho kompletní šíři, a to od prvních Mistrových prací z 60. let 20. stol. až po jeho doslova poslední obraz z 21. 5. 2016 den před skonem (obraz ´ Nezvaní hosté k poslední večeři“).

Většina ze 156 představených děl nebyla dosud vystavena a Bornova rodina si vymínila, že takto koncipovaná výstava se nebude v dohledné době nikde opakovat. Jde tedy o jakousi exkluzivitu, udělenou právě Museu Kampa, čehož si mimořádně vážíme. Výstava je svým obsahem volena jako rodinná,“ doplnil ještě svůj úvod předseda správní rady Jiří Pospíšil.

„Neboť v umění je ještě jeden stupeň,

vytvoření vlastního magického světa.

Neopakovatelného světa, kde je přítomno tajemno,

extrakty snů,

možná trochu tajené hrůzy

– stálá přítomnost něčeho nedefinovatelného,

co probouzí naše smysly.“

(Adolf Born, *12. 6. 1930 - +22. 5. 2016)

Petr Volf, kurátor této výstavy (novinář (Reflex), spisovatel, znalec díla Adolfa Borna a příležitostný kurátor) řekl, že přichystal přehlídku Bornových děl jako pozvánku do specifického Bornova světa, kde se proplétají mytologické příběhy, vystupují zde postavy z období Rakousko-uherské monarchie, slavní umělci i naprosto smyšlené postavičky.

Museum Kampa je nejvýznamnější soukromé muzeum a pro každého kurátora je samozřejmě velkou poctou pro tento prostor výstavu připravit.

„Když si mě rodina Adolfa Borna vybrala, abych Mistrovi uspořádal výstavu, dala mi zcela volnou ruku ve výběru děl. Všechna – a je jich tu cca 160 – jsou z rodinné sbírky. Spojil jsem se s architektem Jakubem Fišerem a nejprve jsme přemýšleli, co z toho obrovského množství děl, vytvořených Adolfem Bornem za celý život, vybrat a jak výstavu uspořádat s ohledem na dispozice poskytnutého 2. patra Musea Kampa. Vybírali jsme z děl vytvořených od roku 1964 do roku 2016. Představujeme je prostřednictvím litografií, kreseb tuší, pastelů, akvarelů a animovaných filmů, které dohromady tvoří jedinečný a originální svět Adolfa Borna.

Nechybí zde ani jakási Mistrova umělecká závěť, kterou je obraz, jenž dokončil dne 21. 5. 2016, poté Adolf Born nad ránem 22. 5. 2016 skonal. Obraz se jmenuje příznačně - ´Nezvaní hosté k poslední večeři.´ Jako by snad autor věděl, co bude následovat…?

Je obdivuhodné, že obraz nenese žádné stopy únavy, nijaké zaváhání nebo nejistotu tahů. Je to úžasný příběh hodný pera romanopisců formátu Emila Zoly či Liona Feuchtwangera. V dějinách umění těžko najdeme podobný příklad naplnění existence a uzavření tvorby. Výstava je tedy koncipována následovně.

Hlavní sál – volná tvorba

Zde jsme umístili Mistrovy pastely a akvarely. A právě pastely byly u Borna vždy upozaďovány. Chtěli jsme naznačit, že neprávem. Jsou skvěle barevné a už jen to, že jsem se jimi probíral, mi prosvětlilo den. Tato část expozice má ukázat svět malíře Adolfa Borna. Protože skutečný umělec začíná přesně tam, kdy zvládne řemeslo a objeví si svůj vlastní svět. Adolf Born se inspiroval vzory, jakými byli například Jan Zrzavý, Kamil Lhoták či František Tichý… I oni si vytvořili svůj vlastní svět. Tak jako Adolf Born. A Bornův svět je světem zvířat a lidí…

A Borna nejen jako malíře také inspiroval Marco Polo. Dávný cestovatel a objevitel až do té doby neznámých světů. I Adolf Born si tak připadal. Mnohé jeho obrazy, na výstavě je třeba obraz ´Marco Polo na cestách´, který ve své podstatě symbolizuje Bornovo objevitelství. Born byl surrealista. První na to poukazoval vlastně už Bohumil Hrabal, který to vytušil už, když bylo Bornovi 56 let a věnoval Bornovi o tom text.

Vedlejší sál - cestovatelské obrazy

Ve vedlejším sále je instalována průřezová sbírka Bornových cestovatelských obrazů. Sám mi Adolf Born jednou vyprávěl, jak se v roce 1956 dostal poprvé za hranice. Bylo to do Drážďan, tehdy ještě značně poznamenaných válkou. A byl to pro něj silný cestovatelský zážitek, kdy si – jak mi doslova řekl - připadal právě jako zmíněný Marco Polo. Sál nabízí Bornovy motivy Benátek, které před ním maloval i jeden z jeho vzorů – Jan Zrzavý. Jsou tam právě pohledy na Benátky záměrně, protože právě z této místnosti je oknem vidět na ´pražské Benátky´, na jeden z nejkrásnějších pohledů na Prahu.

Šulcovo křídlo – litografie ze 60. let 20. století

Jde o obrazy, které dosud nebyly nikdy publikovány, na rozdíl od děl z 80. let, která jsou všeobecně známa. Je jich 16 a jsou inspirována Francií, Paříží, kam se autor jako zázrakem v té době dostal. Manželka Adolfa Borna, paní Ema Bornová mi vyprávěla, že když tam jeli, neměli sice prakticky žádné peníze, ale měli sebou seznam 300 galerií, které Adolf Born chtěl během pobytu v Paříži navštívit.

Druhá místnost Šulcova křídla – ilustrace

I když byl Adolf Born všestranný malíř, nikdy to sám o sobě nahlas neříkal. Představoval se vždy jen jako ilustrátor. Vystaveny jsou zde tedy originály ilustrací, bez odkazů na texty, jen s označením knih, v nichž tyto ilustrace jsou. Kipplingův Mauglí, Čapkova Válka s mloky a básně Christiana Morgensterna. Bornovy ilustrace totiž nejsou nikdy jen popisnou ilustrací toho, co se v textu píše, ale přinášejí k textu další informace obrazové, jakýsi druhý plán.

Přestože Adolf Born, jak se mi svěřil, ilustroval v životě bezpočet knih, snil vždy o možnosti ilustrovat právě básně Morgensternovy. Sen se mu shodou okolností splnil až, když překročil 80 let věku.

Třetí místnost Šulcova křídla – Mach a Šebestová

Tak jako se Josef Lada stal archetypem dětské ilustrace meziválečné doby, tak poválečné době vládne styl Adolfa Borna. A Mach a Šebestová jsou toho jasným příkladem. V roce 1982 vznikly (mimo TV seriál) i dvě knihy. Z nich jsou zde originály ilustrací představeny. Dokonce se zde i dozvíme, jak autor došel k podobě obou postav. Šebestová měla předobraz v Mistrově dceři Erice, ze které je dnes vynikající malířka (jen jí byly domalovány dlouhé blond vlasy, které vždy chtěla, ale nenosila) a Mach byl její stejně starý bratranec. Naducaný a obrýlený. Oba v té době chodili rovněž do 3. třídy, i když ne společně.“

Mezzanin – nabízí projekci filmu o Adolfu Bornovi a filmů v jeho animaci.

Dílo Adolfa Borna v kostce/ (text: Petr Volf)

Litografie

Pro Adolfa Borna jsou litografie typické, mohl si je vyzkoušet během studií na Akademii, ale vážněji se o ně zajímá až od 60. let, kdy v jeho portfoliu nahradily linoryt. Vedle tvorby na zakázku, již uplatňoval jako zdroj obživy, hledal co nejsvobodnější způsob vyjádření. Litografie z 1. období jsou svým vyzněním překvapivé, protože se dalece liší od ´prokreslených´ prací z následujících desetiletí. Adolf Born v nich experimentoval s výrazem, kompozicí, uplatňoval jednoduchý znak, kresebnou zkratku. Z každého jednoho listu vnímáme nahromaděnou energii, neklidnost, netrpělivost, odhodlání. Z těchto prací si připomeňme litografie Dopis králi Hakonovi (1965), Bojechtiví válečníci (1966) či Porada náčelníků ze země Kuš (1966). Adolf Born do nich vetknul syrovost, jakou už později v jeho díle nenajdeme.

Ilustrace

Ilustrace ke knihám, což byla disciplína, v níž Adolf Born dosáhl mezinárodně uznávaného mistrovství. Osobně se ze všeho nejvíce považoval právě za ilustrátora. Jsou mezi nimi knihy autorů, které obdivoval, ať už se jedná o Edgara Allana Poea (Jáma a kyvadlo a jiné povídky), Karla Čapka (Válka s mloky) nebo Jeana de La Fontaina (Bajky). Důležité místo v této části zaujímá zejména obrazový doprovod k básním Christiana Morgensterna (Zbornaplaz). Pastely a akvarely, jimiž básně doprovází, jsou jedním z vrcholů jeho ilustrátorské činnosti. Svrchovaný umělecký počin, přesahující žánrové hranice, vznikal 6 měsíců. Knihy pro děti zastupují příběhy Macha a Šebestové (Mach a Šebestová na prázdninách, Mach a Šebestová ve škole), které vymýšlel spolu se spisovatelem a scenáristou Milošem Macourkem. Knihy, stejně jako filmy s touto neobyčejnou dvojicí, vešly ve všeobecnou známost a patří k novodobé klasice.

Pastely

Dokládají umělcovu fantazii, stejně jako precizní, a přitom odvážnou práci s barvou či světlem. Barva se mu stává nositelkou významů a symboliky. Pastely začal vytvářet v průběhu 80. let a vyznačují se pozoruhodnou měkkostí, citlivými přechody i nádhernými kontrasty, zvláště mezi modrými a žluto-oranžovými tóny.

Zvětšují se také plochy, na nichž se umělec pohybuje, bytostný zastánce menších formátů se v pastelech blíží až metrové šířce či výšce. Pastely prostupují i do akvarelů: dodávají jim intenzitu, aniž by přitom ztratily lehkost.

Kresby z cest

Série tušových kreseb z cest, zachycující s příznačným ´bornovským´ humorem atmosféru míst, jež při svých putováních navštívil spolu se svou ženou Emou. Zatímco běžní turisté zpravidla fotografují památky nebo pózují před různými monumenty, Adolf Born si kreslil a dělal si poznámky, protože se snažil dosáhnout co největší přesnosti, ať už šlo o názvy zpodobňovaných lokalit, nápisy na směrových tabulích, obchodech a restauracích. Ať už se jedná o kresby ze 70. let 20. nebo ze začátku 21. století, jsou si podobné ve způsobu, jakým jsou komponovány a propracovány. Scény jsou bohatě zabydleny, sledujeme najednou několik příběhů - Adolf Born navazuje na svoje humoristické práce pro časopisy, kde beze slov dokázal vyjádřit kouzlo bizarní situace, a které opustil na začátku 70. let. Kresby jsou natolik sdělné, že vyjadřují genia loci a můžou sloužit jako svérázný dokument.

Animované filmy

Jakákoliv prezentace tvorby Adolfa Borna se nemůže považovat za kompletní bez jeho působení v kinematografii. Stal se důležitým představitelem českého kresleného filmu, oceňovaným doma i v zahraničí. V mezaninu Musea Kampa jsou promítány různorodé snímky zahrnující období od roku 1967 (Poklad pana Arna) až do roku 2002 (Já, Baryk a můj Ježek). Jde o filmy ironické (Imago, Mindrák), dobrodružné (Dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku), dětské (Mach a Šebestová – epizoda Piráti) a vesměs nadčasové, které neztrácejí svou platnost. Podle Jana Poše, teoretika animované tvorby, nás filmy Adolfa Borna oslovují svou spontánností: „Dozvídáme se z ní nejen mnoho nejenom o ději a postavách, ale i o Bornovi a sobě samých.“