03.04.2022 17:04

Adéla Oliva

Umění dialogu

28. 10. 2021 – 14. 4. 2022

Galerie Kroupa

 

 

Událostí přelomu roku na naší výtvarné scéně je výstava nazvaná Umění dialogu, z díla abstraktní malířky Adély Olivy. Tušeným a potvrzeným úspěchu autorčiny tvorby na světové výstavě EXPO 2020 v Dubaji však ještě tato výstava na významu nabyla.

 

 

  Se zcela originální tvorbou autorky, veleúspěšně zastupující české umění na světové výstavě Expo 2020 v Dubaji, se díky veskrze příjemným okolnostem a neustávajícímu zájmu veřejnosti rozhodla Galerie Kroupa autorčinu výstavu pořádající prodloužit její konání o polovinu měsíce a tak se ti, kdož dosud váhali, mají šanci seznámit se ukázkou prací Adély Oliva v prostorách pražské Galerie Kroupa až do 14. 4. 2022. Rádi jsme tak, na pozvání vedení galerie adresované na www.www-kulturaok-eu.cz, učinili i my. A nelitovali jsme.

 

    

 

Déšť pozitivních emocí

 

Pozvání, kterého se nám dostalo, mělo takříkajíc trojjediné poslání.

Především to byla možnost na vlastní oči stanout mezi svébytnými obrazy Adély Olivy a ocitnout se tak doslova pod jejich vlivem. Neboť emotivní působení vtahujících obrazů z poza hranice fantazie na diváka chtě nechtě intenzivně působí.

Dalším posláním pozvání na výstavu Adély Olivy, byla možnost být u toho, když kulturní svět obšťastní vydání její obrazové knihy, jež byla právě v naší – a nejen naší, ale i četné, zjevně intelektuální a umělecky zasvěcené veřejnosti – uvedena na trh.

A do třetice to byl mimořádný zážitek z možnosti osobního setkání s autorkou. Dynamickou, cílevědomou a zdravě sebevědomou osobností s notnou dávkou charisma a nadhledu, který ji sympaticky řadí mezi ty tvůrce, kteří nepotřebují ze sebe a své tvorby nic dělat, protože opravdu umí a jdou si za svými úspěchy, aniž by museli uměle vytvářet svoji image.

 

 

Spontánní beseda nabitá energií

 

Součástí akce spojené s představením autorčiny knihy byla i komentovaná prohlídka její výstavy. Akt běžný ze všech jiných výstav, rutinní záležitost, dalo by se říci. Jenže to by ji nesměla provádět právě Adéla Oliva. Jistě, otázky z auditoria byly standardní a ani odpovědi na ně nemohli nijak mimořádně vybočovat z normálu, ale podstatné bylo podání. Síla osobnosti autorky, prozařující a dynamizující to co nám ochotně ke svým obrazům, ke své práci, ke své umělecké filozofii sdělovala. Žel, to nelze v tomto textu sdílet, to se musí zažít.

A nám se to poštěstilo. Zbývají tedy jen střípky vybrané z košaté diskuze a v mysli pocit, který tam zůstává.

 

 

• Všechny autorkou vybrané a v příjemném rozčleněném prostrou Galerie Kroupa vystavené obrazy, jsou opatřeny nejen popiskou, jak bývá zvykem, ale i krátkým básnicko-filozofickým textem. Kombinace obého je pak násobením dojmu z obrazu. A hlavně důvodem k přemýšlení divákovu. Obrazy tak přinášejí nejen čistě vizuální vjem jako takové, ale i filozofický přesah následkem připojeného textu. Značná část dotazů se tedy týkala právě těchto textů.

   

Adéla Oliva nám prozradila, že texty k obrazům vznikají původně nezávisle na obraze, dříve než obrazy. Texty pocházejí z deníku, který si autorka od pradávna píše. A denně do něj ukládá své myšlenky inspirované událostmi kolem ní, knihami, jež v nezměrné míře čte, a které ji inspirují. Pak vzniká obraz. Obraz po dokončení vyjadřuje autorčinu emoci, ale i něco z toho, co vtělila před tím do deníku. A tak nastává závěrečná fáze, úporné hledání a litování deníkem, dokud se nenajde přesně ten zápis, který koresponduje s obrazem. Atmosférou, sdělením, významem.

 

 

• Zazněla i všetečná poznámka, zda by ten deník neměl vyjít knižně a obohatit tak ty, co by o něj měli zájem, protože z těch ukázek, které jsou u vystavených obrazů, vyplývá, že by to mělo být zajímavé, poetické a duševně hodnotné čtení.

 

Adéla Oliva nás, ale okamžitě ujistila, že o vydání deníku neuvažuje. A vysvětlila svoji logiku, proč. Teď by to nebylo moc zajímavé. Proto chce deník naopak kamsi schovat, tak aby bly nalezen až dávno po její pozemské pouti a pak, ve spojení se snad ještě stále kolujícími a známými obrazy by nabyl na významu a přitažlivosti a pak by mohl být klidně i vydán. Ale v současné době nevidí důvod prezentovat se svými myšlenkami a postřehy.

Mimo jiné jsme se ale dozvěděli i to, že Adéla Oliva čte vášnivě stejně tak jako vášnivě maluje. Skoro nic už mezi tím není. Výsledkem je, že doma má už všude obrazy a knihy. Zejména její obrazy, kladou větší a větší prostorové nároky, mají-li být vystaveny a to mají. A protože stěny obytného prostoru jsou již zcela zaplněny, začaly další a další obrazy pokrývat strop. Netradiční, ale impozantní.

 

 

• Také na tradiční téma, co je impulzem ke vzniku nového obrazu, dala autorce možnost sdělit nám alespoň zlomek toho, co je skryto v receptuře vzniku jejích neopakovatelných děl.  

 

Sdělila nám, že prvním krokem je impulz myšlenky, která se usadí v hlavě. Pak vzniká obraz mající tuto myšlenku tlumočit. Je to ale někdy boj. Zásadou autorčiny práce je tolerance a dohoda mezi její snahou a vznikajícím obrazem. Chce-li obraz, sám, jde ho dokončit. Nechce-li, brání se, nezápasí s ním. Odloží ho a otočí zády k ní, aby se na sebe nedívali. Nutit se a talé obraz k násilnému dokončení, vede totiž k jeho zániku. Ale odstávka, a pak - po čase – návrat k pokračování na jeho tvorbě, je zárukou souladu mezi autorkou a obrazem, a vede nezdárnému dokončení. A pak začne ta zmíněná fáze, hledání v deníku. Až kompletací obojího je dílo hotovo.

 

 

• Samozřejmě dotazy byly nejen na duševní vznik obrazu, ale i řemeslný.

 

Dozvěděli jsme se, že všechny obrazy jsou oleje, že vznikají na podlaze, ale zvídavé otázky na to, jak míchá ty netušené kombinace barev, a jakou technologii při tom používá, jsme se nedozvěděli. Jsou atypické jako obrazy samy a jsou důsledkem vlastních technologických studií a recept jak, je jejím tajemstvím.

 

 

• Další obvyklé dotazy padaly také na téma nejlepší obraz podle názoru autorky.  

 

Připustila, že zdaleka ne každý obraz je ochotna dát z domu. A těm, co z domu přece jen odcházejí, vybírá osobu, jaká u ní vzbudí důvěru, tím, že má o její obraz opravdu zájem, že má k jejím obrazům pochopení. Občas si dokonce chodí nejprve obhlédnout, kde její obraz bude a dokonce i sem tam – jde li to - kontroluje zda je tam kde měl být a zda je mu tam dobře. Budoucí uživatel obrazu ji tedy předem maximálně zajímá.

 

 

• A který je nejlepší a který má nejraději?

 

Nikdy by nevystavila ty, o nichž by měla jakési vnitřní pochybnosti, takže na výstavě je obklopena jen obrazy jí milými. Ale ten opravdu – podle ní – úplně nejlepší má doma, skrytý a nikomu ho neukazuje. Je jen její.

 

 

• Adéla Oliva jak je známo, studovala po jistou dobu ve Francii. I toto téma tedy v besedě zaznělo.

 

Autorka nám potvrdila, že ve Francii studovala, a zprvu dokonce ráda. Setkala se profesorem tamní školy, jenž ji přesvědčil, aby na ní nastoupila. Ale ukázalo se, že tento profesor byl na té škole jediný, kdo chápal její styl práce a oceňoval to, jak a co tvoří. Jenže stejně jako ona, se i profesor odlišoval od rutiny školy, a byl ze školy odejit. Tím se otevřela vlna kritiky jejích obrazů ostatními profesory, kteří hodnotili její tvorbu jako zastaralou a neaktuální. Nenechala se jimi a nedala by se ani kýmkoli jiným otrávit a dál si maluje po svém.

 

 

Nespronou satisfakcí může být vysoké ocenění její tvorba právě na EXPO 2022, které ukazuje, kdo měl od počátku pravdu…

Nám za www.www-kulturok-eu.cz  už nezbývá, než návštěvníkům našeho webu výstavu Adély Oliva nazvanou Umění dialogu, která je opravdu hodnotným dialogem mezi vizuální stránkou vystavených obrazů a jejich myšlenkovým obsahem, navštívit. Ale je třeba nezaváhat a vyrazit, protože výstava končí už za dva týdny.

 

Text: Richard Koníček

Foto: Wenca Nikoníček

 

 

Adéla Oliva

Umění dialogu

28. 10. 2021 – 14. 4. 2022

Galerie Kroupa

Voršilská 5 - 110 00  Praha 1

 Otevírací doba

Út  – So: 13.00  – 18.00 h nebo předem domluvené schůzky
Parkování pro klienty galerie
 www.galeriekroupa.cz