Úvod > Adam Jílek: Sám sebou aneb když svou satiru hledáme ve zvířecí říši…či život není pohádka…

Adam Jílek: Sám sebou aneb když svou satiru hledáme ve zvířecí říši…či život není pohádka…

30.09.2019 13:44

Vnitroblock/ Dudes&Barbies Gallery - Praha

18. 9. - 22. 10. 2019

Na vernisáži nové (prodejní) výstavy oceňovaného mladého malíře a grafika Adama Jílka, který ve Vnitroblocku představil svou nejnovější satirickou tvorbu, ve které hyperrealisticky zobrazuje zvířata, kterým propůjčuje lidské vlastnosti, nás na www.www-kulturaok-eu.cz mezi portréty zvířat také zaujal obraz, který nás upomínal na obraz Výkřik (někdy také Křik)/jedná se o expresionistický obraz, nejvýznamnější dílo norského malíře Edvarda Muncha.

„Adam Jílek zobrazuje svět kolem sebe pomocí realistické malby. Ústředním prvkem jeho tvorby jsou zvířata, kterým ale podobně jako v bajkách propůjčuje lidské vlastnosti a občas také výrazy ve tváři. Dokáže bravurně propojovat paralely mezi těmito dvěma světy a satiricky tak upozorňovat na různé nešvary lidské říše.

Nejnovější Adamova výstava Sám sebou zachycuje tři cykly, které spolu úzce souvisejí. Prvním z nich je již zmíněná kolekce zvířat zachycující pohled na dnešní společnost s nadsázkou, ironií a vtipem. Dalším motivem je pomíjivost, kterou Adam vyobrazuje záměrným vynecháním určitých fragmentů a motivů v obrazech. Třetím cyklem je pak jakýsi život v pohádce, který nám dává zrcadlo reálného světa. V dílech tak můžeme spatřit například Mickey Mouse nebo další kreslené postavičky v kontrastu s reálnou podobou těchto zvířat. ” (text: Vojtěch Fiala)

„Tématice zvířat se věnuji mimo jiné proto,

že v historii umění byla zvířata po většinu času opomíjena,”

dodal ke své tvorbě Adam Jílek.

Adama Jílka zajímá svoboda slova a dodržování lidských práv ve světě, situace divokých zvířat vystavených tlaku nelegálních komerčních zájmů i opuštěná domácí zvířata. Jeho konkrétní společenské aktivity zahrnují např. podporu Amnesty International, nebo psího útulku Dogpoint.

Adam Jílek (*29. 3. 1989 Praha)

Od mládí kreslil, navštěvoval kursy kreslení a malby a aktivně sportoval

Byl členem žákovské a kadetské reprezentace v baseballu,

která vyhrála Mistrovství Evropy.

Vzdal se kariéry sportovce a rozhodl se naplno věnovat umění.

V jeho rodině není nikdo umělec.

2006 - 2010: absolvování střední Výtvarné školy Václava Hollara
2011 – 2012: studium klasické malby na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru prof. Zdeňka Berana
2012: po odchodu Zdeňka Berana z AVU Adam Jílek pokračoval ve studiu v ateliéru volné tvorby Martina Mainera (2012)
2012 - 2013: studoval v ateliéru restaurování u Prof. Karla Strettiho
2013 - 2016: studia dokončil v ateliéru Jiřího Sopka
2015: jako student AVU začal samostatně vystavovat (P.O.R.N., Galerie Microna)

Jílka zajímá svoboda slova a dodržování lidských práv ve světě, situace divokých zvířat vystavených tlaku nelegálních komerčních zájmů i opuštěná domácí zvířata. Jeho konkrétní společenské aktivity zahrnují např. podporu Amnesty International, nebo psího útulku Dogpoint.

Adam Jílek uvedl, že nejvíce ho ovlivnily 2 roky strávené v ateliéru profesora Zdeňka Berana. Absolventi ateliéru Zdeňka Berana ovládají staromistrovskou techniku olejomalby a většina z nich se přiklonila k realistickému zobrazení. Jílkovo následné školení ve třech různých ateliérech malby vedlo k částečné změně a zjednodušení malířského rukopisu a rozšíření výrazové škály. Oproti rané temnosvitné malbě s tlumenou barevností se jeho paleta barev projasnila a řadě obrazů dominuje bílý prostor. Pro poslední tvorbu Adama Jílka je charakteristická jasnost malířského přednesu a čistota formy.

Na volbu dalších témat měly vliv prázdninové pobyty na vesnici u babičky. Místo, kde chov hospodářských zvířat je nedílnou součástí života lidí, využil k studiím hlav zvířat i drůbeže (Stříhání ovcí, Portrét slepice), výtvarných detailů z venkovského prostředí (Podkroví, Skládka, Rybolov, Kompost) i zachycení vizuálně silných situací, jako např. domácí zabijačka (cyklus Zabijačka). Jílek je podává s výtvarným zaujetím, ale věcně a bez idealizace, citlivě pracuje se světlem, barevností a smyslem pro detail.

Na tyto obrazy navazují portréty domácích i exotických zvířat a ptáků, preparovaných lebek, hmyzu, detaily lidské tváře i ženské akty. V několika zátiších s částmi výbavy baseballového hráče připomíná svou sportovní kariéru (Baseballová maska). Ženskou nahotu znázorňuje v detailech, jako by šlo o ojedinělé momenty, v kterých se ocitáme jen my sami před zrcadlem. Jeho díla jsou ostrovy intimity mezi objektem a divákem.

Adam Jílek svou realistickou malbou zachycuje přesné detaily, ale nesetrvává u pouhého popisu a zvířatům dává až antropomorfní mimické rysy. Vztah lidí a zvířat podává s lehkou ironií (V cizí kůži, Nejlepší přítel českého člověka, Polibek). V jeho podání zvířata symbolizují čistotu duše a neposkvrněnost (obrazový cyklus Čistota a neposkvrněnost) a výraz jejich tváří není odrazem negativních lidských vlastností, jako jsou zášť nebo nenávist (Strach z okolního světa).

Adama Jílka baví vymýšlet příběhy, ve kterých zachycuje různé nepravděpodobné vzájemné interakce zvířat (Šťavnaté jablko, Velké sousto, Postranní úmysl) nebo zvířat a lidí (Kradení slov z úst) a zvířata s atributy vypůjčenými z lidské civilizace (Špína v našem rybníce, Evoluce I). Zájem o přírodu ho vede k zobrazování důsledků lidské bezohlednosti vůči zvířatům (Slon, Nosorožec z cyklu Vykořisťování).