Úvod > ABC aneb Česká funkcionalistická typografie ze sbírky Karla Císaře a studie k reliéfům 2016/2017 Floriana Pumhösla

ABC aneb Česká funkcionalistická typografie ze sbírky Karla Císaře a studie k reliéfům 2016/2017 Floriana Pumhösla

06.11.2023 19:28

ABC

27. 10. – 2. 12. 2023

Galerie UM

„Sběratel se nejen přenáší do dalekého nebo minulého světa, nýbrž

současně i světa lepšího,

v němž sice lidé stejně jako v každodennosti nemají k dispozici to, co potřebují,

v němž jsou však věci zbaveny oné roboty, která je nutí, aby byly užitečné.“

Walter Benjamin, Paříž, hlavní město devatenáctého století

„Výstava navazuje na skupinovou expozici „Obrazy a předobrazy“,

kterou jsem před deseti lety připravil pro GHMP v prostoru Městské knihovny.

Zatímco ale tehdy jsem vztahoval díla čtyř současných zahraničních umělců ke středoevropskému meziválečnému výstavnictví,

funkcionalistickému sklářství a

surrealistické typografii,

v Galerii UM nyní konfrontuji ukázky z vlastní sbírky české funkcionalistické typografie

se studiemi k reliéfům 2016/2017 od rakouského umělce Floriana Pumhösla,

jednoho z účastníků někdejší přehlídky“.

kurátor Karel Císař

Cesta k novému druhu obrazového písma

V Galerii UM byla uvedena výstava abcd. Česká funkcionalistická typografie ze sbírky Karla Císaře a studie k reliéfům 2016/2017 Floriana Pumhösla, která vůbec poprvé zpřístupnila nejvýznamnější ukázky ze sbírky funkcionalistické typografie filosofa, teoretika umění a pedagoga UMPRUM Karla Císaře. Nabízí takové poklady jako Rossmannův sborník Fronta, Teigovy architektonické publikace, Sutnarovy výstavní katalogy, Tschinkelovy didaktické příručky, nebo méně známé soukromé tisky Antonína Jera. V instalaci rakouského umělce Floriana Pumhösla zdůrazní především pro funkcionalismus charakteristické spojení abstraktních forem s fotografiemi nové věcnosti, které měly vést k vytvoření „nového druhu obrazového písma“.

Taige měl pravdu ve své stati nazvané Moderní typo

Většina funkcionalistických knižních obálek odpovídá charakteristice, jak ji publikoval Karel Teige v první stati o nové typografii „Moderní typo“ z roku 1927: rozcházejí se s tradicí, volí jednoduché a čitelné typy písma, vystihují specifický účel tiskoviny, vyvažují plochu podle optických zákonů, využívají nové technické objevy a jsou výsledkem spolupráce „projektanta-grafika“ s dalšími odborníky. Několik málo z těchto funkcionalistických obálek však zmíněnou charakteristiku porušuje: odvozují modernost od forem předmoderních, místo jednoduchého a čitelného písma používají dekorativní rukopisné písmo nebo napodobují časopiseckou tiráž, rezignují na vyváženou plochu a pokrývají ji fotografií vody, případně se drží archaického linorytu či jsou výsledkem práce pouze „projektanta-grafika“ v jedné osobě.

Z čeho vyšel Florian Pumhösl

Florian Pumhösl vyšel z redukce funkcionalistické typografie v geometrii kreseb na skle, které byly součástí výstavy documenta 12 v Kasselu v roce 2007. V expozici společně s kresbami byly proto vystaveny i plexisklové boxy s ukázkami časopisu Front. Srovnáme-li jeho kresby z jejich grafickými zdroji, zjistíme, že neodkazují ani tak k textu či ilustraci, ale především k principům rozmístění optických jednotek na stránce. Zdvojená linie černých linek odkazuje k prázdnu, jež oddělovalo sekvenčně snímané záběry letu parašutistů ve zvláštním čísle časopisu Front z roku 1943. Podobně je tomu i v případě konstruktivistické obálky českého typografa Zdeňka Rossmanna, jejíž ukázku Pumhösl užil ve svém reliéfu z roku 2010: hladká plocha obálky představuje nejekonomičtější formu sdělení, kdy je naše pozornost vedena rychle a účelně.

Prázdný prostor jako aktivní faktor

Vzhledem k tomu, že Rossmann podobně jako další absolventi Bauhausu nebyl pouze typografem, ale i architektem a designerem výstav, zdánlivě abstraktní řešení jeho grafických prací vlastně představovalo diagram, který mohl být užit například i k choreografii pohybu návštěvníků v budově či na výstavě. A něco podobného platí i o Pumhöslových studiích k reliéfům 2016/2017. S funkcionalistickou typografií je totiž nespojují pouze disky a mřížky odkazující k podobným formálním elementům, jaké se nacházejí na knižních obálkách, ale především pochopení nepotištěných ploch grafických úprav a prázdných prostorů coby aktivních faktorů, které zabezpečují podobně rychlý a snadný pohyb fyzickým prostorem.

Není malých výstav

V okamžiku, kdy jsme navštívili za www.www-kulturaok-eu.cz výstavu v Galerii UM jsme zůstali trochu překvapeně stát. Pár zasklených stolů a pod nimi několik obálek dobových knih.

To je vše? Drala se do mysli otázka. Zejména pro našeho fotografa. Bylo.

A dokonce lze říci a co víc ještě chtít. Klenoty se také nevystavují jako zboží v obchodě. Vzácné tisky, cenných dokladů dokumentujících vývoj české funkcionalistické typografie se rozhodně nedochovaly v tunách, a to co přestavuje sbírka Karla Císaře, patří k tomu nejcennějšímu co přetrvalo století. A nyní lze vidět na vlastní oči ty cenné vzácnosti.

Není proto divu, že u příležitosti výstavy vznikne také stejnojmenná publikace, v níž problematiku přiblíží jak bohatá fotodokumentace, tak podrobné komentáře.

Záměrem výstavy totiž není a nebylo jen prezentovat izolované knižní obálky, ale možnost srovnat grafické řešení širších souborů a sledovat systematické užívání prázdného prostoru, redukované geometrické prvky, obrazové statistiky a fotomontážní postupy.

Karel Císař (nar. 1972, Praha)

žije a pracuje v Praze. Vystudoval filozofii na Univerzitě Karlově (Ph.D., 2006) a na Ženevské univerzitě (Diplômed'étudessupérieures, 2001). Od roku 2022 je profesorem teorie a dějin moderního a současného umění na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze. Knižně vydal soubory esejů Abeceda věcí. Poznámky k modernímu a současnému umění (2014) a Signatury všech věcí. Poznámky k teorii moderního a současného umění (2021). Za první z nich byl nominován na Cenu F. X. Šaldy za vynikající výkon v oblasti umělecké kritiky za rok 2014. V témže roce byl oceněn pracovním grantem Ceny Igora Zabela za kulturu a teorii.Kurátorsky připravil například výstavy „Vzpomínky na budoucnost“ (Galerie Václava Špály, 2009), „Obrazy a předobrazy“ (Galerie hlavního města Prahy, 2013), „Sam LewittCheyney Thompson. Síť. Gradient. Opilecký krok" (Dům umění města Brna, 2017) a „Lucy McKenzie& Atelier E.B“ (Galerie MeyerKainer, Vídeň, 2022).

Florian Pumhösl (nar. 1971, Vídeň)

žije a pracuje ve Vídni. V letech 1989-1997 absolvoval HöhereGrafischeBundes-Lehr- undVersuchsanstalt ve Vídni a v letech 1989-1996 studoval grafiku na Univerzitě (tehdy Vysoké škole) užitého umění ve Vídni. Od roku 2018 je profesorem sochařství na Akademii výtvarných umění v Mnichově. Pumhösl se zúčastnil mnoha mezinárodních skupinových výstav, mimo jiné 50. Benátského bienále (2003), 27. Bienále v São Paulu (2006) a Documenta 12 v Kasselu, Německo (2007). Samostatně vystavoval mimo jiné ve WienerSecession, Vídeň (2000), v KölnischerKunstverein, Kolín nad Rýnem, Německo (2003) MUDAMu, Lucemburk (2009), v KunstvereinfürdieRheinlandeundWestfalen, Düsseldorf (2010), v MUMOKu, Vídeň (2011), v RavenRow, Londýn (s Mathiasem Polednou 2011), KunsthausBregenz (2012/2013), v HaubrokFoundation, Berlín (2015), Nejnověji Pumhösl vystavoval společně Vincentem Fecteau v MAK Center Schindler House v západním Hollywoodu na přelomu let 2021/2022.

Text: Karel Císař a Richard Koníček

Foto: Wenca Nikoníček