Úvod > Abbé Libansky: ´PRINCIP SAUER´aneb koho z nich považujeme za hrdiny?!

Abbé Libansky: ´PRINCIP SAUER´aneb koho z nich považujeme za hrdiny?!

31.01.2014 11:26

Galerie Rakouského kulturního fóra v Praze

31. 1. – 28. 3.2014

Na vernisáži nové výstavy jsme si připomněli 1. světovou válku ( 28. 6. 1914 – 11. 11. 1918), která vypukla právě před 100 lety. Byly nejen bitvy na válečném poli, ale jako u všech událostí v dějinách také příčiny, které k jejímu vzniku vedly a následky, spojené s jejím koncem. Přítomni byli neproniknutelný dav lidí a někteří signatáři z Charty 77.

Vernisáž zahájila Natascha Grilj, ředitelka Rakouského kulturního fóra v Praze, jež s potěšením kvitovala hojnou účast a slíbila nám, že se dočkáme bohatého programu včetně sklenky dobrého vína.

Poté k výstavě promluvil Eugen Brikcius (o postmoderní současné době, o době virtuálního světa) a zdůraznil, že že Abbé Libansky ´protiválečný štváč´není !

Jiří Dědeček zahrál a zazpíval českou a francouzskou verzi písně Georgese Brassense „První světová“.

Gavrilo Princip a Franta Sauer

Pro „příčinu a následek“ vybral česko-rakouský umělec Abbé Libansky zástupně, „historicky určitě ne zcela korektně“ (A. L). dvě postavy, které zanechaly nesmazatelné stopy v dějinách – mrtvého následníka trůnu v Sarajevu (Františka Ferdinanda d'Este, arcivévodu a následníka rakousko−uherského trůnu, na něhož byl spáchán 28. června 1914 v Sarajevu) a zničený Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze. Gavrilo Principa a Frantu Sauera.

Gavrilo Princip

Bosenskosrbský student a atentátník a bohém a přesvědčený anarchista, který zastřelil 28. června 1914 v Sarajevu následníka rakousko-uherského trůnu Franze Ferdinanda a jeho manželku, čímž způsobil krizi, která následně vedla k vypuknutí první světové války. O čtyři roky později zemřel v terezínské věznici. Na rozdíl od téměř zapomenutého Franty Sauera je Gavrilo Princip dnes v Srbsku považován za národního hrdinu.

Franta Sauer

Český proletářský spisovatel, bohém a přesvědčený anarchista z Prahy, příslušník pražské umělecké bohémy, známý nejen pro svá literární díla a jako první vydavatel Haškova „Dobrého vojáka Švejka“, ale i pro svoji politickou činnost. Byl jedním ze zakládajících členů anarchistického hnutí v Praze, po pádu Rakouska-Uherska zorganizoval stržení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí.

„Dnes řeční k lidu kdekdo. Za Rakouska byl zalezlý někde za pecí, bál se jen trochu nahlas promluvit, a dnes mluví, řve od rána do večera. Kdyby ti lidé, jak tu jsou, porazili tenhle sloup hanby, nebylo by to sice pražádné hrdinství, ale aspoň jakýsi čin, jistě větší než začmárávání německých firem..." (Franta Sauer)

Výstavu v Rakouském kulturním fóru v Praze jsme rozdělili na dvě části

V přízemním prostoru galerie zhlédneme zajímavou instalace z 1914 sádrových kopií Browningu FN 1910 (pistole, s níž zastřelil Gavrilo Princip Franze Ferdinanda a jeho ženu Žofii rozenou Chotkovou) a 5metrové kopie části zničeného mariánského sloupu ze Staroměstského náměstí, vytvořené podle dobových fotografií v měřítku 1 : 1. Nečekanou aktuálnost získává toto torzo zničeného mariánského sloupu právě probíhající diskuzí o tom, zda je vhodné jeho (již hotovou) kopii postavit na původní místo.

Fanatický lovec Franz Ferdinand

Hromada loveckých trofejí připomíná fanatického lovce Franze Ferdinanda, který (jak přesně registrovali jeho úředníci) vypálil během svého života 277 697 (!) ran na lovnou zvěř.

Druhou část výstavy (v přednáškovém sále RKF) jsme věnovali dokumentům a fotografiím k životu Franty Sauera a Gavrilo Principa.

Abbé Libansky

Pražský umělec žijící ve Vídni, kam – ne zcela dobrovolně – vycestoval s rodinou jako celá řada dalších signatářů Charty 77 v rámci tzv. „Akce Asanace“ v roce 1982. Od fotografie (např. fotografická publikace „my underground“ ) přešel postupně především k realizaci landartových a site-specific projektů. Jednou z jeho nejdiskutovanějších akcí bylo postavení 250 bust prezidenta Beneše na česko-rakouské hranici v roce 2002.

A na závěr jsme viděli černobílý film ´1914´

V rámci vernisáže byla promítnuta „hudebně obrazová esej o tom, jak by mohla vypadat válka“ od Jiřího Fiedora s názvem „1914“, vytvořená pro tuto výstavu, kde neteče krev…

– hudba: Jiří Fiedor