7 dní v Havaně (7 días en la Habana) aneb když tam žít umíme
7 dní v Havaně (7 días en la Habana) aneb když tam žít umíme
„Film 7 dní v Havaně“ je velmi netradičním filmem. Zaujme nás zejména svým poutavým pohledem na Havanu roku 2011. Pokud jsme ještě v Havaně nebyli, anebo jsme měli o Kubě a hlavním městě Havaně neúplné představy jako mám já, pak vězme, že tohle rozmanité dynamické město nás okouzlí. Film se odehrává od pondělka do neděle a skládá se tak ze sedmi příběhů, které pro film zadaptoval kubánský spisovatel Leonardo Padura Fuentes.
Jednotlivé dny režírovali Benicio del Toro, Pablo Trapero, Julio Medem, Elia Suleiman, Gaspar Noé, Juan Carlos Tabío a Laurent Cantet. Každý z těchto režisérů zachytil energii a živost Havany svým vlastním filmařským stylem, původem i citlivostí. Někteří se rozhodli setkat se s kubánskou realitou a každodenním životem skrz cizince, kteří místnímu životu vůbec nerozumí. Jiní se zaměřili na životy místních lidí.
Každá kapitola zobrazuje jeden den týdne skrz každodenní – a neobyčejné – životy svých postav. Snímek je skládačkou ze sedmi příběhů obyvatel Havany a snaží se tak vyjádřit ducha tohoto města, jeho odlišné části, atmosféry, generace i kultury. Přestože mají jednotlivé povídky rozdílné zápletky, všechny se spojují v jeden dramatický celek. V různých příbězích se opakují stejná místa jako například Hotel Nacional nebo Malecon. Některé postavy přecházejí z jednoho příběhu do druhého a poukazují, že v Havaně se všechny vrstvy společnosti, zejména co se týče ras, mísí.
7 dní, 7 režisérů, 1 vášnivá Havana
- pondělí
V prvním příběhu „EL YUMA“ , který režíroval Benicio del Toro, potkáváme mladého filmaře, Američana Teddyho Atkinse (Josh Hutcherson), kterého sledujeme, jak v taxíku si užívá netradiční okružní jízdu Havanou a jak dopadají jeho setkání s havanskými ženami, prostitutkami, transsexuály, přáteli i milovníky dobrého pití v nočních podnicích. Přes všechny nástrahy nočního života si Teddy uchová dobré vzpomínky na přátelské, bezprostřední, i když chudé obyvatele města. Jejich chování je tak bezprostřední a spontánní, že se nelze na ně vůbec zlobit. Platí zde totiž známá pravda, že nejšťastnější lidé na světě bývají většinou ti, kteří nemají vůbec ponětí o nějakém bohatství či se za penězi ani nepachtí. A Teddy se také na ně nezlobí, protože jakmile se mu podaří překonat prvotní vizuální šok rozpadajících se domů a pomalého rytmu, zjistí, že skutečná krása města leží v jeho samém nitru. Tu noc pozná, co Graham Greene myslel tím, když řekl, že Havana je město, kde je i nemožné možné. Ze snímku je patrné, jak je těžké najít skutečnou tvář Havany. Snímek je propletený humornými vsuvkami o nedostatcích tohoto velkoměsta. Jsme svědky Teddyho přeměny – od počáteční zlosti vůči místnímu nepořádku až po absolutní omámení kubánským duchem.
- úterý
,Druhý příběh „JAM SESSION“ je od režiséra Pabla Trapera, kde se nám nic nevysvětluje, předpokládá se, že si obrázek o významném filmovém režisérovi (Emir Kusturica - Srbsko), který přijíždí na Kubu převzít ocenění za své dílo, uděláme sami v momentě, kdy jeho osobní život je v troskách. Když Emir Kusturica přijede do města mimo čas a prostor (je neustále opilý), stane se z něj časovaná bomba. Dojímavá je scéna, kdy Kusturica zahodí svůj mobil, který mu zprotředkovával jediný styk s jeho milovanou, která ho stále odmítá.
Emir se ocitl poprvé v životě na místě, kde vzhled neznamená všechno. Jen kontaktem s obyčejnými lidmi se mu během jeho pobytu podaří znovu najít sám sebe. Podaří se mu oprostit od veřejné postavy, jíž se stal a která ovlivňovala jeho pravé já. Tato přeměna nastane hlavně díky jeho řidiči, skutečnému, prostému muži. Jsme svědky zrození krásného přátelství, tak přirozeného a přitom neslučitelného, které pomůže ztracenému muži znovu se najít. Jeho a Měnící se křivka slávy Emira Kusturici dosahuje svého největšího vrcholu, když své ocenění, symbol respektu a bohatství, strčí do rukou malé řidičovy dcerky. Emir je tedy řidičem, z něhož se vyklubal skvělý trumpetista, okouzlen a zve ho ke spolupráci na svém dalším filmu. Ale nevíme, zda se to stane…vůbec…Ale to není vůbec podstatné… Hudba je totiž dalším všude přítomným fenoménem Havany i Kuby.
- středa
Příběh „CECILINO POKUŠENÍ“ v režii Julia Medema nám jako divákům konečně poskytne dostatečně zemitý sex. V této části filmu se setkáme se třemi postavami - Cecilia, José a Leonardo. Je inspirovaná románem z 19. století „Cecilia Valdes“ a reprezentuje kubánskou kulturu. Tři hlavní hrdinové se zapletou do vztahového trojúhelníku, v němž je Cecilia rozpolcená mezi láskou a profesionálními ambicemi. Cecilia je talentovaná zpěvačka, Leonardo je španělský obchodník a José mladý atlet a Ceciliin přítel. Krásná, štíhlá, kubánská zpěvačka Cecilia se stále nemůže rozhodnout mezi nabídkou na slibnou kariéru ve Španělsku a životem v Havaně se svým přítelem Josém. Milostný trojúhelník je výslovná metafora, kdy rozhodnutí Cecilie zůstat se svým milým znamená gesto oddanosti, nezradit svou zemi a její lidi, zatímco odjet s Leonardem by znamenalo mít ve Španělsku práci a nastartovat nový život.
- čtvrtek
„DENÍK ZAČÁTEČNÍKA“ (režie Elia Suleiman) mapuje problémy palestinského novináře, jenž má za úkol udělat rozhovor s prominentní kubánskou osobností, která však na něj nemá nikdy čas. V předsálí si povšimněme umné bysty Arafata! Čekajíc na svou schůzku se postarší, prošedivělý novinář potuluje Havanou a u břehů moře, kde postupně zjišťuje, že to, co mělo být původně zabíjení času, se změnilo v test jeho skutečné osobnosti.
A jak nám řekl režisér, na nabídku, aby tuto povídku zrežíroval, odpověděl, že nemluví španělsky, že nikdy nebyl v Havaně a že v podstatě neví o Kubě vůbec nic. A oni mu odpověděli: „To by mohlo být zajímavé,“ a než mu dovolili vyslovit definitivní odpověď, pozvali ho na pár dní do Havany, aby ji za čtyři dny trochu poznal. Když procházel pasovou kontrolou na cestě z Kuby, měl pocit, že rozhodnuto měl už při příjezdu. Celou dobu si zkoušel, jakým tónem řekne „NE“. V době, kdy bylo „arabské jaro“ v plném proudu, proč by pro Boha jel opačným směrem a byl svědkem revoluce, která už dávno proběhla? Pokud jde o drama blokád, má Gazu, co by kamenem dohodil. Kromě toho mu Havana nepřišla vůbec exotická. Cítil se tam cizí. Setkal se tedy znovu s producenty a nějakým záhadným způsobem z něho místo „NE“ vypadlo jasné „ANO“!
- pátek
Dosti drsný příběh „RITUÁL“ režíroval Gaspar Noé. Rodiče atraktivní afro-kubánské školačky Yamilslaidi zjistí, že jejich dcera je lesba a jsou přesvědčeni, že jejich dceru zbaví očistný rituál kletby: lásky k dívkám. No, bát se nemusíme, dívce fyzicky ublíženo není.
Proč rituál? No, čtěme dál, prosím! Režisér považuje Fidela Castra za jediného muže na světě, kterému se dařilo mařit plány CIA přes 50 let a jak nám řekl: “ Ale buďme upřímní, tento film jsem udělal hlavně proto, že mi můj přítel, který strávil nějaký čas na Kubě, řekl, že v této zemi viděl nejvyšší procento krásných dívek a nejlepších tanečnic na světě. Nesnáším turismus; Musel jsem počkat spoustu let na výmluvu, proč tento mytický ostrov navštívit, proto jsem musel počkat až do roku 2009, kdy festival vybrali můj další film „Vejdi do prázdna“. Ve stejnou dobu mě již kontaktovali producenti filmu 7 dní v Havaně. Po třech dnech večírků jsem si s nimi potřásl rukou. Uvědomoval jsem si však, že dnešní sociální realita je mnohem složitější než Castrova utopie, kterou ctil můj otec a že kubánská představivost je mnohem spjatější s africkým kouzlem, než jsem si myslel. Po roce a půl jsem se vrátil na Kubu, abych natočil napůl improvizovaný krátký film s taneční scénou a očistným“ rituálem.“
- sobota
Šestý, dosti naturalistický, příběh „DULCE AMARGO“ (Hořkosladký) zrežíroval Juan Carlos Tabio jako jeden obyčejný den v životě stárnoucí krásky Mirty, psycholožky, která pravidelně vystupuje v televizi, a přitom ještě si nabírá další práci. Přijímá tedy časově i materiálově (honba za vejci) náročnou práci s výrobou cukrovinek a snaží se tak uživit svou rodinu, zatímco, její Daniel, i když podle jejích povelů pomáhá, seč může, se drží spíše láhve spiritusu. Marný boj s alkoholikem. Sex spíše žádný! V tento den, tuto sobotu, obdrží Mirta další obrovskou objednávku od jednoho speciálního zákazníka…A navíc celá zdrcená zjistí, že její dcera Cecílie se svým milým odjíždějí nenávratně pryč z Kubv na lodi tajně po moři…
Jak řekl režisér Tabio: „Hořkosladký je oxymóron. Protože věci jsou, co jsou a také jejich protiklad. To, co je řečeno, není vždy to, co je uděláno. Není nic tak sužujícího jako vytváření našeho vlastního štěstí. Dulce amargo je příběh jednoho dne v životě Mirty a Daniela. Mirta je psycholožka, která musí vyrábět a prodávat sladkosti. Ne aby si přivydělala, ale aby si vydělala. Daniel je plukovník ve výslužbě (nevím, zda je ve výslužbě, protože je alkoholik, nebo jestli se stal alkoholikem až ve výslužbě). Dulce amargo je jeden ze sedmi možných příběhů odehrávající se v realitě současné Havany. A realita, jak ji všichni známe, je další forma fikce.“
- neděle
Poslední příběh „FONTÁNA“ vznikl v režii Laurenta Canteta. Se zatajeným dechem sledujeme, zda se Marthě a jejím sousedům podaří získat materiál podle hesla: „ děj se co děj, ber, kde se dá“ a zda se jim podaří postavit fontánu a uspořádat obřad pro Pannu Marii, jež se Marthě zjevila ve snu a chce po ní veřejnou oslavu…a to ten samý večer?!
A jak to všechno vzniklo? Podle režiséra, když byl na předchozí cestě v Havaně a hledal lokace k jinému filmu, mu otevřela asi šedesátiletá, velice milá a temperamentní dáma oblečená do montérek, dveře jednoho domu a pozvala ho dál. V interiéru bytu byla spousta lidí, kteří stavěli jezírko z obkládaček a z cihel, a potřebovali ho mít za pár dní hotové. Socha Panny Marie vládla zatím v ložnici, ale brzy měla být nainstalovaná na podstavec uprostřed malého bazénku, který zedníci stavěli. Nathalia, santerijská kněžka, připravovala obřad na oslavu patnáctého výročí svého zasvěcení. Zdálo se mu, že se sešli všichni sousedé a pracovali jako jedno tělo s takovou radostí, že to, jak nám řekl režisér Cantet, chtěl hned vše točit. Brzy si však uvědomil, že byl právě svědkem skutečné alegorie kubánské společnosti, kde není nic možné, ale kde se vše nakonec k dobrému obrátí díky představám a nadšení. A nezapomeňme na společnou pomoc a samozřejmou solidaritu! Dokončil rychle scénář a zjistil, že časové omezení v jeden den, vlastně situaci, ještě obohatilo, vytvořilo dojem naléhavosti, který do příběhu vnesl jistý humor. Poprvé se musel poprat se žánrem, který mu není moc blízký: komedií. A bylo mu neskutečnou radostí pohrávat si na pokraji frašky. Okamžitě chtěl Nathalii do hlavní role. Setkal se s ní pouze na chvilku, ale bylo to dostatečně dlouho, aby si ho získala svou živostí a charismatem. Když se s ní setkal podruhé, asi 30 sekund se ostýchala, než souhlasila. Poté vážným hlasem zavolala své sousedy. Za pár minut zde měl všechny, co stavěli původní fontánu: zedníky, ženy, děti… Byl to ideální casting. Režisér udělal pár testů, v nichž měli znovu přehrát své vlastní role. Bylo mu tak umožněno natáčet s neprofesionálními herci, způsobem, který se mu líbil a se spoustou improvizace. Film je kombinací dokumentu a komedie. Film, jenž nám umožní vidět obličeje, které v kině normálně neuvidíme a slyšet hlasy, které neuslyšíme.
Na závěr
Snímek, zcela neobvyklý na naše poměry, zcela atypický od současně promítaných filmů, ale přitom obohacující zajímavými momenty ze života Havany, vznikl v koprodukci Španělska, Francie a Kuby v autentických lokacích současné Havany. K jeho vzniku přispěl také Havana Club International, výrobce kubánského rumu Havana Club, který se vyrábí v Santa Cruz del Norte od roku 1878 a patří neodmyslitelně ke kubánské koktejlové kultuře.
Hrají: Josh Hutcherson, Daniel Brühl, Emir Kusturica, Elia Suleiman, Melissa Rivera, Jorge Perugorría, Mirta Ibarra
Délka filmu: 129 minut – Dolby Digital
Premiéra filmu: 23.srpna 2012
Rok výroby: 2011
Světová práva: Wild Bunch
Zvuk/formát: DD/1,85:1
Verze: anglicky/španělsky s českými titulky
Přístupnost: od 12 let
Hodnocení: 80 %
Žánr: drama
Více informací najdeme:
https://www.hce.cz/cz/kino/pripravujeme/1514-7-dni-v-havane.html
Https://www.facebook.com/havanaclub.cz
www.7daysinhavana.com
Ing. Olga Koníčková
Foto: Wild Bunch