52 let na kolotoči svět/Život a doba Petra Nováka aneb o legendě bez patosu
Stálá expozice a informační centrum
Popmuseum Kaštan - Praha
10. 6. - 31. 10.2015
Zúčastnili jsme se zahájení výstavy v pražském Popmuseu Kaštan. I když se výstava jmenuje kamuflovaně - 52 let na kolotoči svět/ Život a doba Petra Nováka, jsou v pozadí důvodu k uspořádání téhle výstavy 2 další jubilea. Nedožité sedmdesátiny jednoho z nejvýznamnějších českých rockových písničkářů a dožité padesátiny jeho kultovní skupiny George & Beatovens. Pořadatelé však, zjevně proto, aby se z nekonvenční výstavy nestala konvenční a snobská tryzna za padlého velikána, vypíchli do popředí jiné – dokonce just nekulaté číslo – oznamující konečnou této unikátní osobnosti naší hudby, tedy Petrův dosažený věk. A ještě jeden jinotaj se v názvu výstavy skrývá. Kolotoč svět byl název prvního LP Petra Nováka, které vyšlo v roce 1970. Ale teď už pěkně popořádku.
Na první pohled je to taková malá - skoro až panoptikální - sbírka všeho, co je a bylo spojeno s Petrem Novákem, zpěvákem, skladatelem, muzikantem, člověkem, rozháranou osobností a uživatelem života na fakt hodně plný pecky.
V horním sále Popmusea najdeme proto pod jednou střechou přímo dokonalý pelmel všeho, co se našlo. Počínaje fotkami, těch jsou samozřejmě všude za dobu Novákovy kariéry tuny, známých i neznámých a konče figurínou samotného Petra Nováka. (Pozorný a krapet zasvěcený pamětník spatří třeba i takovou kuriozitu, jako byl duet Petra Nováka a Lilky Ročákové, superhvězdy jednoho hitu – Bylo léto, horké léto - a pak už stálice plzeňské opery).
Jsou tu samozřejmě i plakáty, které už tak běžné jako fotky nejsou, protože si je syslí doma zarputilí sběratelé. To vše doplňují všelijaké dobové letáčky, vstupenky a kdejaký kus papíru, který se o Nováka otřel (jetý toaleťák se naštěstí nedochoval). Jsou tu ale také – a to poměrně precizně zmapované gramodesky (tehdejší LP, EP a SP) - a třeba i knihy, které Péťa nepsal, ale vyprávějí o něm. Nechybí samozřejmě ani ´mistrovský nástroj´, Novákova domácí akustická kytara. A kde zbylo kousek místa, tam se povalují Novákovy osobní věci. Dokonce i občanka, oddací či úmrtní listy anebo pitevní zpráva s tristním a lakonickým konstatováním: ´otrava neznámou látkou´. Drsné? No, rozhodně neformální a rozhodně dokumentární. Vyber si kdo chceš, co chceš. I to patřilo k Petru Novákovi.
Co mě osobně ale lehce polechtalo pajšl, byla ona nehybná za sklem sedící figurína Petra Nováka (na vernisáži za sklem ještě nebyl). Skoro jako živý. Vím, že ta figura vznikla pro pořad Memento, je to tam ostatně i napsáno, ale … no …ovšem je to věc názoru.
Kdyby tam Novák alespoň klečel a s mikrákem před rty a hlavou vzepjatou, jako kdyby prosil Boha Rocku, dej mi ještě sílu zpívat o velké lásce. Dál, dál…
To bylo přece jeho gesto, které jsem měl sám tu čest nejednou spatřit na jeho koncertech. Efektní divadlo, tvrdili tehdy jedni, opravdové vnitřní vyžvýknutí toho, co zpíval, říkal jsem a říkám dodnes já. A spolu s mnoha dalšími, nejen já. Takový byl Petr Novák. Ale sedící, civící, mlčící, a jakoby zhroucený? Ne, tak to on na jevišti nikdy nebyl. Charizmatický, exaltovaný a emotivně strhující prožitkem, to jo.
Ale co, čert vem figurínu. Skutečného Petra Nováka už nám vzal dávno na kůr nejvyšší sám Nejvyšší. Tak co!?
Všechno co tam najdete, je konec konců, jak to moc pěkně napsali autoři výstavy:„příběh umělce, jehož tvorba se stala součástí české společenské zpěvnosti.“ Jo, tak to beru.
Klaunova zpověď
Já v mládí často podobal se vánku. A říkali mi, že mi rozum chybí.
Dnes, dnes už mám, už mám na kahánku, a vy se ptáte, proč vám to povídám?
Tak slyšte, já miloval jsem lidi, a proto jim, ne bohu, se zpovídám.
Říkalo se o mně, že prý jsem hrubý, drzý a hloupý, nic prý mi nevadí.
Vám lidem, vám se to mluví, já však byl šašek a musel jsem se smát.
A bál jsem se, že pláč můj prozradí, že chtěl jsem lásku svou někomu dát.
Teď už mi líčidla rozežrala tvář a maska smíchu na věky mi spadla.
Tam v dálce vidím, vidím slunce zář. Já za tím sluncem musím jít.
Rec: Dohrála hudba, opona spadla, alespoň dneska chci lidskou hrdost mít.
Po celý svůj život rozdával jsem smích, měl jsem rád lidi a žil jsem pro potlesk.
A snad jsem taky, snad taky trochu zpych. Přesto bych rozdal všechno, co jen mám.
Však nemám nic, mně zbyl jenom stesk. Tak běžte všichni pryč, já chci umřít sám.
Nevím přesně, kolik autorovi hudby Petru Novákovi a autorovi textu Ivo Plickovi, který s ním stvořil kongeniální dvojici podepsanou pod všemi nejpůsobivějšími písněmi interpretovanými Petrem Novákem, bylo, když to psali.
Osmnáct, devatenáct, tak nějak. A je zcela jasné, že oba ani ve snu netušili, jak skvělý a přesný a výstižný epitaf touto písní, tímto textem Petru Novákovi tesají do dějin naší písňové tvorby. Ale stalo se. Ivu Plickovi je dnes už bezmála 70 let a věřím, že ho může opravdu poctivě hřát, že ta jejich pravdivá a smutně vizionářská píseň o jeho dávno doznělém spolutvůrci, zní dodnes téměř ze všech rádií dál a dál.
Přeju mu to. Přeju jim to. Touto a dalšími svými písněmi jsou totiž oba dva pořád spolu a pořád v éteru. Mladí už sice pozvolna přestávají znát jméno Petr Novák, ale nemám jim to ani tak moc za zlé. Zato Klaunovu zpověď znají a mají ji naposlouchanou, ať už jedou v jakémkoli současném žánru. Stejně tak jako Náhrobní kámen či Povídej… A to je fajn. Je to náběh ke zlidovění. A to je ta největší meta, na jakou mohou autoři a interpret písně dosáhnout. A funguje to tak už přes půl století. Tak to si už přeci nějakou tu připomínku třeba ve formě takové výstavy jakou připravili v Popmuseu, zaslouží, nemyslíte…?!
Zdalipak víte, že…Popmuseum je název společnosti Muzeum a archiv populární hudby a také pro její hlavní projekt, stálou expozici s informačním centrem v Praze
- jde o dobrovolné, nezávislé sdružení občanů, sdružující lidi se zájmem o českou a slovenskou populární hudbu, o věcné, zvukové, písemné, obrazové a audiovizuální archiválie a další dokumenty, vypovídající o její historii
- cílem je vznik státní instituce, muzea a archivu populární hudby
- spravuje depozitář v Praze - Horních Počernicích, kde shromažďuje a archivuje písemné dokumenty, nahrávky a audiovizuální záznamy, hudební nástroje a přístroje související s vývojem populární hudby, stejně tak jako memorabilie, vztahující se k důležitým osobnostem či událostem české a slovenské populární hudby (v celé šíři, bez ohledu na stylové, žánrové či časové omezení)
- materiály jsou k dispozici badatelům v sídle Popmusea, kulturním centru Kaštan
- museum má moravskou pobočku Poparchiv v Brně, kde vzniká elektronický archiv a kde jsou deponovány mj. i vinylové gramofonové desky a obaly
- poskytuje informační servis odborné i široké veřejnosti, disponuje databázemi, specializovanými časopisy a literaturou
- k poslechu i zhlédnutí je zde široká nabídka historických nahrávek a audiovizuálních dokumentů
- v Popmuseu je stálá expozice hudebních nástrojů, především elektrických kytar československé výroby a nástrojů klávesových, jež byly v bývalé ČSSR používány
- část výstavních ploch je vždy věnována krátkodobým tematickým výstavám
- v Popmuseu se pořádají i koncerty a projekce
Petr Novák
narozen 6. září 1945 v Praze, zemřel 19. srpna 1997 v Praze
věnoval se popu, Rock and rollu a psychedelic music
I když je znám především jako zpěvák, byl i skladatel většiny svých nejvýznamnějších písní, a nejen svých, byl aktivním hudebníkem a také spisovatel.
jeho dráha je vymezena lety 1963 – 1997
mateřskou skupinou mu byla skupina George & Beatovens, ale spolupracoval i se skupinou Flamengo a se Semaforem
Největší hity:
Já budu chodit po špičkách, Povídej, Náhrobní kámen, Klaunova zpověď, Bezhlavý rytíř,
Esther, Co je to láska, Hvězdičko blýskavá, Přátelství na n-tou.
Vydané LP desky: Kolotoč svět (1970), Modlitba za lásku (1971), Ve jménu lásky (1972), Kráska a zvíře (1975), Co je to láska (1980), Sladké trápení (1982), Ahoj, tvůj Petr (1983), Zpověď (1985), Memento (1990) a Dávné sliby (1996).
K tomu je ale třeba přičíst řadu výběrových LP desek a bezpočet EP a SP desek.
Ivo Plicka
narodil se v Praze v roce 1946. Spolupracoval s Petrem Novákem, s nímž se znal od dětství (bydleli v jednom domě). V 18 letech začal psát pro Petra texty a později vystupoval i s George & Beatovens. Koncem 60. let psal už i pro další interprety a skupiny. Počátkem 70. let odešel do zahraničí. Nikdy ale nepřestal s Petrem spolupracovat.
Praha 6 - Břevnov
Bělohorská 150
tel: 605 369 286
Máme otevřeno: středa a čtvrtek 16.00 – 20.00 hodin, sobota 14.00 – 18.00 hodin (nebo mimo tento čas na tel. objednávku)
Spojení: tramvaj č. 22, zastávka ´U Kaštanu´
Vstupné: pastva pro oči 40 Kč (zlevněné 30), všemi smysly 100 Kč (zlevněné 70) za 1 hod.
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková