Úvod > 26. MFF Praha - Febiofest 2019: Třetí manželka aneb Vietnamci nejsou jen obchodníci, ale také filmaři

26. MFF Praha - Febiofest 2019: Třetí manželka aneb Vietnamci nejsou jen obchodníci, ale také filmaři

21.06.2019 11:31

Cinestar Anděl - Praha

27. 3. 2019

Kdo z nás kdy viděl vietnamský film? Snad pár odborníků, ale diváci? Těžko. Jednak sem z této filmařsky exotické země filmy příliš neplynou a jednak by asi ani nebyl zájem. A tak zbývají různé festivaly. A tak zbývá jistota široké nabídky a ochota jít i do experimentů, což nabízí Febiofest. Ne v převaze, samozřejmě, ale po pečlivém výběru v sekci nazvané Asijský pohled.

Asijský pohled

Asijský pohled byla festivalová sekce věnovaná asijskému kontinentu. Sekce, jež se pokouší - každoročně - podat zprávu o aktuálním stavu místních kinematografií a přivézt díla významných asijských režisérů i filmy nových tvůrců, oceněné na zahraničních festivalech.

Výběr reflektuje oblíbené akční a historické filmy, s nimiž se řada asijských kinematografií v Evropě proslavila, ale snaží se i představit tvorbu z menších a méně prominentních zemí. Výběr letošního Febiofestu se nesl spíše v jakémsi reflexivním duchu. Zastoupení autoři se, každý po svém, zabývali minulostí, současností ale i budoucností svých zemí. A nabídka byla zajímavá. Čína, Korejský poloostrov…, Thajsko a … a Vietnam. A protože o Vietnamu víme na www.www-kulturaok-eu.cz pramálo, a když tak jen z té nejhorší strany, vybrali jsme si z nabídky sekce Asijský pohled právě Vietnamský historický film nazvaný Třetí manželka.

Třetí manželka

Čtrnáctiletá May žije na vietnamském venkově 19. století

a má se stát 3. ženou bohatého statkáře.

Postupně v sobě odhaluje skryté touhy a zjišťuje,

že pravidla jsou neúprosná a její možnosti omezené.

Kostýmní drama

zkoumá očima dospívající dívky nelehké postavení žen v té době.

Snímek vizuálně těží

z fascinujících scenérií kolem města Ninh Binh.

(oficiální text: Febio)

A co my na to?

No, nelitovali jsme. I když bychom takových filmů moc vidět nemuseli. Ano, byl to v podstatě psychologický film. V tom má dramaturgie Febiofestu pravdu. Ale složitější to bylo s plným pochopením některých reakcí. Asiati mají rádi symboliku. A 19. století ve Vietnamu nebylo výjimkou. Našinec občas nechápal, co ten rituál či obřad sleduje, a co a proč to dělá s jeho aktéry. Další skutečnost - daná současnou akčností chrlených filmů - byl pomalý volně plynoucí děj. Tak podezřele volně a pomalu, až měl našinec pocit, že se něco stane. Že do té idylky vtrhnou nájezdníci a vyvraždí je tam. A ono nic. Jen život, práce a zvyky té enklávy. Vše z historického hlediska však zajímavé. Kdo z nás to kdy viděl, a kdo z nás o tom něco ví?! I vztahy byly typicky asiatské. Úsměv a soudržnost, potlačené emoce a někde v podtextu pevná, ale hodně pevná pravidla.

Tak pevná, že jejich překročení má fatální následky. Ne, naturalismus jsme neviděli. Krutost jen v náznacích. Naturalizmus nabídly všední lidské události a činnosti. Porod, příprava potravy. A naopak milování za účelem otěhotnění bylo pojato velice decentně, a přece vzrušivě. Stejně jako ze zoufalství vášnivé zakázané milování. A stejně jako neúspěch čtvrté manželky, vedoucí k smutným koncům…