Úvod > 26. MFF Praha - Febiofest 2019: Lizzie aneb když netypický americký film vylovíme z alternativního festivalu Sundance FF

26. MFF Praha - Febiofest 2019: Lizzie aneb když netypický americký film vylovíme z alternativního festivalu Sundance FF

28.05.2019 10:39

Cinestar Anděl - Praha

23. 3. 2019

Nelze samozřejmě říci, že americkou filmografii představuje jenom stereotypní a nekonvenční hollywoodská produkce stavící na - pokud se to povede - diváckých, čili kasovních tutovkách. Je i jiná Amerika a je i jiná filmografie. Akorát se o ní zase tak moc neví.

Febiofest se alternativ neleká a na Hollywood nehledí

Festivalová sekce Made in USA je doklad, že to jde i jinak,

že

jak uváděli i dramaturgové letošního Febiofestu

„americký film není jen velká studiová velkovýroba.

Ani jen povrchní zábava, jejímž jediným cílem je zisk.

Že americký film nejsou dokonce

ani pouhé červené koberce s hvězdami a VFX triky v každém záběru.

Americký film totiž znamená

také desítky zajímavých menších nezávislejších produkcí,

které dokazují neobyčejný tvůrčí potenciál.“

Made in USA byla tedy sekce věnovaná po zásluze americkým

nezávislým filmařům, jimž jde o autorskou výpověď,

svébytnou režii a osobitý pohled na dramatické

či komediální hrdiny a jejich světy.

Bylo zajímavé

(že by ta za mořem bobtnající genderová schizofrenie),

že letos převažovaly v možné nabídce filmová díla

zaměřená především na ženské hrdinky…“.

Ač jsme výběr z víc jak 150 filmů na Febiofestu museli výběr vážit skoro na lékárnických vahách, a americké filmy námi nejsou nejhledanější, tak do sekce Made in USA jsme i při omezeném výběru nakonec také sáhli. A byla to správná volba. Film Lizzie stál za vidění.

Lizzie podle distributorů

Snímek Lizzie je psychologický thriller, kde excelují Chloë Sevigny a Kristen Stewart.V ychází ze skutečné události, jež se stala v USA koncem 19. století. Lizzie je svobodná mladá žena žijící v domácnosti svého despotického otce. Když u nich začne pracovat nová služka, vznikne mezi oběma ženami bez radosti z žití, intimní pouto, jež ale vyústí v temný plán s tragickým a znepokojujícím koncem. Snímek se věnuje hlavně události a snaží se odhalit kořeny zla.

Zlo jako prostředek sebeosvobození?

No, zlo je zlo. S tím nic moc nejde dělat. A vytloukat zlo zlem není dobrá cesta. Od prvního záběru filmu je cítit napětí. Vysoké. Takové, jaké senzibilové a nejen ti, vnímají pod vysokonapěťovými dráty. Tak trochu to uvnitř vibruje a je jasné, že se něco stane. Ne-klid před bouří. Jedna strana dohání druhou k exhalaci nenávisti. Upnutí se dvou nešťastnic na sebe není ani tak o lesbickém vztahu, jako spíš o lidském zoufalství a úniku do kradí prožívaných záblesků štěstí. A bez něj nejde žít, Ale i to málo, se stává záhy - po odhalení - prostředkem psychického vydírání a týrání obou nešťastnic. Lze si domyslet, co se stane. Ale pozor, tím není prozrazeno to hlavní, neboť o tom film a jím vyprávěný příběh vlastně až tak není.

Co se stane pak…?

Ano, čin zákonitě přijde. Ventil se uvolní, pára vypustí a nastane co…? Jak z toho? Řešení přijde. Klid. Ale je řešení vyřešení? Co dál se vztahem? Co dál…? Rozuzlení dá film. A historický dovětek to ještě rozmázne. To už ale neprozradíme. Jen dodáme, že divák, tedy divák, nečekající americkou klasiku, jednoznačnost a předvídatelnou, odchází s pochopením těch dvou krásek v nesnázích, a s hlavou plnou přemýšlení, zda je litovat, zpytovat, soudit a odsoudit byť jen jaksi mimosoudně, v sobě samém. Není to snadný film. Místy možná zdlouhavý, místy možná divný, ale o to - troufáme si tvrdit - o to tam nejde. Jde daleko víc o modelovou situaci. A s tou se musíme vypořádat každý sám v sobě, za sebe a podle svého.