100 roků Říše loutek aneb nejen půvab a kouzlo loutek či Sůl nad zlato…
Dům U Zlatého prstenu/3.patro - Praha
9. 6. 2020 - 31. 1. 2021
O výstavě 100 roků Říše loutek jsme samozřejmě věděli od jejího zahájení. Hektická (zdánlivě pokoronavirová) euforie ale otevřela mnohé opožděné výstavy, mnohé aktivity a termín výstavy v Domě U Zlatého prstenu se nám - naivně - jevil jako ten, „co má ještě čas“. Omyl. Představy, že bude líp, se ukázaly liché a nasazené roušky s nezbytnými restrikcemi nás rychle uvedly do reality. Další umlčení kultury v plném světle. Kam dřív? Kam, než bude zase po všem?! Do Domu U Zlatého prstenu, abychom měli v následné době temna a záplavy protichůdných, vesměs shodně strašidelných, zpráv, jimž nelze uniknout ani autocenzurou, možnost vzpomínat na něco milého a lidského. Na loutky a jejich obdivuhodné tvůrce…
Tak honem do Domu U Zlatého prstenu!
Dům U Zlatého prstenu se chlubí zachovanými fragmenty pozdně gotických nástěnných maleb a je ve správě Muzea hlavního města Prahy. Ve středověku byl opevněným „motorestem“ kupců, kteří do Prahy dorazili. Objekt byl pod ochranou českých knížat, později i králů a kupci tu našli bezpečí pro sebe i zboží. Zhruba stávající podobu získal dům už ve 2. polovině 15. století. Dochována je dvojice raně gotických sklepů, ze 13. století, dnes šatny pro návštěvníky.
Současný název Dům U Zlatého prstenu je poprvé uveden v dokumentu z roku 1429 latinsky - Ad Aureum Anulum. Velkou přestavbu v renesančním duchu zaznamenal dům v roce 1609, kdy přibylo patro. Současný stav je výsledek náročné a citlivé rekonstrukce, vedené architektem Vlado Miluničem (spoluautor Tančícího domu) z let 1990 - 2016. V roce dokončení zde byla otevřena stálá expozice Praha Karla IV. - velkolepé staveniště Evropy. Mimo ni se tu ale konají i výstavy. Tou, jež nás do Domu U Zlatého prstenu na poslední chvíli, den před koronavirovou kulturní stopkou, přivedla, byla výstava 100 roků Říše loutek.
Říše loutek
Loutkové amatérské divadlo Říše loutek založil akad. sochař Vojta Sucharda před sto lety v roce 1920. Soubor zprvu působil jinde, ale v roce 1928 získal prostor v objektu Městské knihovny v Praze a působí tam dosud. Uvádí se, že divadlo od založení odehrálo přes 9 tisíc představení, jež postupně zhlédlo přes 1.5 milionu diváků.
Scéna nastudovala přes 200 inscenací, na nichž se podílelo přes 400 tvůrců. To vše „jenom“ jako neprofesionální divadlo.
Divadlo pod názvem „V říši loutek“ založil Vojtěch Sucharda s manželkou, malířkou Annou Suchardovou-Brichovou. Zahajovacím představením v 26. září 1920 byla pohádka Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Hrálo se každou sobotu a neděli a jen v první sezoně to bylo 86 představení. Sucharda vyřezával loutky. A. Suchardová-Brichová je oblékala a tvořila scénické výpravy.
Režii obstarávala bývalá členka ND Marie Aichelburgová-Hilbertová. Na repertoáru byly hry našich autorů, především A. Suchardové-Brichové, Václava Bartha, Františka Ptáčka a Bedřicha Wunderlicha.
Od počátku to byly jak pohádky, tak i klasika
(Strakonický dudák, 1920; Lucerna, 1926)
či féerie (Jak se dostal Kašpárek na Měsíc, 1922;
Kašpárkův výlet do XXX. století, 1924).
Před stěhováním do Městské knihovny V. Sucharda spolupracoval s autorem projektu celé Městské knihovny, s arch. Františkem Roithem. Oba vytvořili velmi moderní loutkové divadlo, jež dostalo název „Říše loutek“. A stalo se senzací. Odborníci je klasifikovali jako „nejmodernější loutkové divadlo světa“. Sice tu dál dominovala výtvarná práce Suchardových, ale prostor měli i jiní autoři výtvarníci a režiséři.
Provoz divadla se udržel i za okupace mimo jiné i díky promyšlené dramaturgii. V roce 1944 umírá Anna Suchardová-Brichová a výtvarné složky představení se ujali noví externí výtvarníci. I po válce se Říše loutek těšila popularitě. A přes ideologické ataky se souboru dařilo udržet svou tvář.
V roce 1949 byla snaha včlenit Říši loutek do sítě profesionálních divadel jako pobočnou scénu Ústředního loutkového divadla. Soubor se ale rozhodl pro zachování amatérské existence. V roce 1956 se V. Sucharda vzdal principálské funkce a novým uměleckým vedoucím se stal sochař Bohumír Koubek. Pokračoval v duchu předchozím, ale už s novými inscenačními postupy.
Po Koubkovi převzala vedení absolventka loutkářské katedry DAMU Hana Zezulová, která zavedla změny ve způsobu práce. Upřednostnila oproti dosavadní prioritě výtvarné prioritu režijní a zavedla nové loutkářské techniky. Dosud bylo výhradní inscenování her s marionetami a občas s maňásky. Hana Zezulová to rozšířila - v návaznosti na typ hry - o javajky, spodové marionety a tyčové i plošné loutky.
Dnes Říše loutek uvádí převážně pravidelná představení na své scéně, ale zajíždí i na festivaly a přehlídky do Francie, Německa, Irska, Rumunska, Srbska či na Ukrajinu nebo Slovensko. Část dětských představení je tlumočena do českého znakového jazyka. Zatím poslední uměleckou vedoucí divadla je od roku 2005 Ing. Žofie Janatová.
Výstava v Domě U Zlatého prstenu
Výstava, kterou jsme jen tak tak stihli, představuje především loutky. Doplňují je četné dokumenty, fotografie, návrhy, ukázky dekorací, rekvizit i kostýmů. Včetně kostýmů vytvořených Annou Suchardovou-Brichovou. Připomenuta je i práce řady dalších, kteří loutkám obětavě vdechují život. A to zadarmo…
S obdivem jsme výstavu zhlédli. A mnohé se dozvěděli. Proto ji vřele doporučujeme i všem návštěvníkům našeho webu. Ovšem až pomine doba (snad jen dočasná) kulturního temna.
110 00 Praha 1 - Staré Město
Týnská 630/6
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček, © Ing. Olga Koníčková