A studio Rubín: Klaunovy názory aneb když egoismus je tou nejsnazší cestou…
A studio Rubín - Praha
12. 4. 2019
Z pozvánky od vedení A studia Rubín, kterou jsme dostali, bylo jasné, že i kdyby se čerti ženili a v kulturním dění Prahy se děly věci nevídané a neslýchané, Rubín má přesnost. Měl.
Klaunovy názory - Nová inscenace pod kůži
A studio Rubín nedává v této sezoně umělcům pokoj. V minulé námi viděné premiéře se odhalovaly postavy, bez nichž by divadlo nebylo (Herečka, Herec, Režisér a Scénografka) a po odhalení ´vyhořely´ v představení nazvaném Burnout aneb Vyhoř! (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/burnout-aneb-vyhor-aneb-ma-to-vsechno-smysl/)
Ve druhém střetu s uměním a umělci se nám díky inscenaci Klaunovy názory nabídl zase vhled do zákulisí, duše, soukromí a citlivého - ledví, Pana Klauna. A vzpomeňme, alespoň my, starší, při té příležitosti nesmrtelné písně z roku 1968, na slova básníka Iva Plicky s hudbou a přednesem Petra Nováka Klaunova zpověď (… já však byl šašek a musel jsem se smát... ) Ano vděčné téma o podivných existencích - bavičích, řečeno divně, leč moderně.
Autorka a režisérka hry na to šla od klasika
Lucie Ferenzová si na tohle bilancující a balancující téma vzala k ruce klasika. Ne snad proto, aby si usnadnila práci, spíš naopak. Ale kniha Heinricha Bölla Klaunovy názory si o to říká, i když k dramatizátorce nabízí cestu klopotnou. Autor těchto řádků ví, o čem mluví. V mládí, drze, spolu s výborným, leč neméně drzým a mladým skladatelem vážné hudby, dospěli bláhově k názoru napsat operu, a to podle románu Liona Feuchtwangera - Židovka z Toleda. Utopili se v tom dřív, než čekali. Vměstnat epické dílo do pár nosných obrazů libreta a hudby nezvládli ani náhodou. Vznikl text a hudební motiv. Každý o něčem jiném… Lucie Ferenzová to zvládla a vytvořila náročnou kládu pro - ano, pro jednoho herce. Ten za hoďku odehraje celý mistrovský román velkého spisovatele. Musí. Scénář to ukládá. Ale ukáže, že to jde. Klobouk dolů. Před autorkou a následně režisérkou. Kdo nečetl ten román, prožije si při představení jeho paperback, a kdo ho četl, zjistí, že se dramatizací nic nezkazilo o není nijak ochuzen. Inu, kdo umí, umí…
Takže román Heinricha Bölla - Klaunovy názory
Oč v románu jde. Kdo nečetl, napoví ´buklet´ připravený pro zvědavé diváky. Takže, citujme:
„Hanse opustila dívka a odešla za jiným. Hans je umělec a je v krizi. Dlouho tušil, že asi není tak dobrý, jak si předsevzal. Ale netušil, že ho Marie chce opustit... Ta, která tu vždycky byla s ním, v hotelových pokojích, vlaku i divadle. To se přeci nedělá, takhle najednou nechat člověka samotného a bez peněz! Musí se tolik ponížit a říct si o peníze otci? Nebo snad musí vystoupit na některé z matčiných parties? Anebo snad zavolat svým přátelům, co už dávno mají ´dětičko´? Dřív cvičil prázdný pohled před zrcadlem, aby publikum bylo dokonale znejistěno, co bude v příběhu následovat. Teď se stačí do zrcadla podívat a prázdný pohled tam JE! A už vůbec tomu nepřidává ta politická situace za dveřmi jeho bytu...“.
Sázka na správného koně, pardon, herce
Nevíme, jak moc Lucie Ferenzová váhala s výběrem představitele, ani jak ho vybírala. Ale volba Šimona Krupy pro tragikomický příběh o zaslepení uměleckým egem vykolejeného klauna na rozcestí, hlavní postavu Böllova románu, ale i ostatních postav, dopadla skvěle.
Začátek je - jak už v A studiu Rubín bývá nenápadný. Nemaje opony, začátky ztrácejí zbytnou formálnost. Už při příchodu diváků je Krupa - Hans na place a neformálně, a fakt neformálně, je vítá a reaguje zcela operativně na jejich popudy. Divák, když to pak opravdu začne, tak po té neformální předscéně má pocit, že je v pokoji s tím zdrceným klaunem, co pochybuje o všem a nejvíc o sobě. Jeho vyprávění je pak vyprávěním, při němž máme pocit, že jsme tam s ním, že to říká nám a vtahuje nás nenásilně do děje. Se zájmem posloucháme, se zájmem se zamýšlíme a se zájmem sledujeme peripetie poodhalující, jak to bylo, je a bude. Tu mu fandíme, tu ne. Jak kdo, jak kdy, jak proč. Ano, Krupa umí. A slyší i co si špitnem kradí pod vousy v hledišti. A reaguje. Není to jistě zas tak snadné, jak to vypadá. V záplavě textu, jenž nám musí oddeklamovat, se při představení řadukrát od textu oddělí a reaguje. Gestem, vsuvkou. Jasně je na to připraven, je to režijní záměr, ale diváky nikdo neinstruoval, reagují si po svém, a každé představení jinak. Krupa zvládá ty výchylky integrovat do děje a táhne text dál. Živé představení tak neunavuje, nenudí, baví, drží v pozoru a odsýpá.
Dva, kteří se šťastně sešli
My na www.www-kulturaok-eu.cz jsme už práci a styl Lucie Ferenzové poznali z různých úhlů v divadle D21. Jako autorku (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/bakchantky-aneb-jake-to-je-bude-na-prelomu-svetu-a-civilizaci-ktery-nastane-nastal/ ), jako režisérku (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/racek-aneb-velka-hra-na-tema-%c2%b4umelec-vizionar-nebo-parazit-%c2%b4/ ) anebo dramaturgyni (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/gould-podle-egona-tobiase-aneb-takova-mala-velka-mila-konceptualni-kyca/ ).
Vždy to bylo k vidění, a nikdy to nebyla jen nějaká hříčka, ale chytrá a zapamatovatelná hra. Je důvod tuhle mladou a všestrannou divadelnici, která se má čím pochlubit, sledovat a následovat její inscenace.
Druhý pilíř je Šimon Krupa.
Ne nadarmo nominant Thalie. Ostravák spojený s progresivní ostravskou Komorní scénou Aréna, kterou jsme za náš web měli možnost navštívit, pobýt tam i v zákulisí i mezi herci. Což si považujeme, neboť Komorní scéna Aréna je, byla a bude pojem nejen v Ostravě (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ostrava-divadelni-aneb-navstivili-jsme-za-vsechny-jine-jenom-komorni-scenu-arena/ ).
Ještě jednou dejme slovo A studiu Rubín
„Dramatizaci románu H. Bölla Klaunovy názory uvedlo ve 4. premiéře 51. sezóny A studio Rubín. Inscenace v rámci sezóny „S kým žijem?“ ohledává hranici mezi posláním a sobectvím, jak ve vztahu Já-Ty, tak i v polemice o egoismu na rovině Já-Já. Režisérka Lucie Ferenzová příběh o zaslepení vlastním uměleckým posláním staví jako nelítostnou one man show „smutného” klauna. Jde o osamocený stand up zrazeného a naštvaného člověka! Klauna, jemuž vše, čemu jiní říkají non-fiction, připadá velmi fiktivní. Klauna, co se rozpláče u písničky, ač ví, že okamžiky se mají nechat být, a ne opakovat! Prostě dramatizace románu Heinricha Bölla Klaunovy názory, one man show o sobectví, oběti a smutku.“
Takže? Nenechte si ujít Klaunovy názory. Nejbližší repríza je 25. 4. 2019 v půl osmé večer!
Titul hry: Klaunovy názory
Autor: Lucie Ferenzová podle románu Heinricha Bölla
Režie: Lucie Ferenzová
Dramaturgie: Dagmar Radová
Výprava: AndrijanaTrpković
Hraje: Šimon Krupa
Vstupenky:
230 Kč / 150 Kč / 70 Kč (studenti uměleckých škol)
Předprodej:https://goout.net/cs/divadla/a-studio-rubin/gd/
Šimon Krupa
Komorní scéna Aréna, Venuše ve Švehlovce, Stará aréna, A studio Rubín, Letní shakespearovské slavnosti, dříve Divadlo X10, Divadlo Disk, Tygr v tísni, Národní divadlo moravskoslezské, Divadlo Na zábradlí, MeetFactory. V roce 2010 Škola princů (TV film). Za postavu Pulce v Lidské tragikomedii Ladislava Klímy v režii Ivana Krejčího a dramaturgii Tomáše Vůjtka v ostravské Komorní scéně Aréna získal v roce 2016 nominaci na Cenu Thálie. Nedávno načetl audioknihu Neobvyklý typ (něco málo povídek) od Toma Hankse.
Lucie Ferenzová
Absolventka režie na DAMU Praha. V letech 1998 - 2004 site-specific projekty divadla Podobojí živanti, 2001 -2007 Multiprostor Louny, od roku 2010 divadlo Na zábradlí. Spolupracuje s NoD, Meetfactory, X10, Klub Pilot a je zakládající člen divadla Kartel.
Heinrich Böll (1917 - 1985)
Německý textař,
scenárista,
překladatel, básník,
romanopisec a spisovatel.
Absolvent Kolínské univerzity.
Za své dílo byl řadukrát oceněn.
Například
Cenou Georga Büchnera (1967),
Nobelovou cenou za literaturu (1972)
či
medailí Carl-von-Ossietzky-Medaille (1974).
V letech 1971-1974 byl prezidentem Mezinárodního PEN klubu.
Román Klaunovy názory napsal pod názvem Ansichten eines Clowns v roce 1963.
Česky vyšel v roce 1966.
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková