Úvod > „2,5D“ Pavla Duška a Androse Forose aneb malby ve 3D, namalované ve 2D jsou malbami ve 2,5D aneb vyryto v paměti

„2,5D“ Pavla Duška a Androse Forose aneb malby ve 3D, namalované ve 2D jsou malbami ve 2,5D aneb vyryto v paměti

23.12.2021 18:03

„2,5D“

Pavel Dušek a Andros Foros alias Jozef Čižmár (host)

21. 12. 2021 - 16. 1. 2022

Galerie kritiků

„Autoři svoji společnou výstavu nazvali „2,5D“, protože oba mají pozitivní vztah k technickému myšlení a oba se svým způsobem pohybují ve vyjadřovací poloze mezi 2D a 3D. Vypůjčili si termín z oblasti obrábění a frézování, kde při 2,5D stroj udělá drážku do určité hloubky a poté ořez. Drážka nemusí být jen plochá, může mít tvar nástroje. Název a zaměření výstavy tedy chápejme jako průběžný mezibod vyjádření obou jedinečných umělců.“

Mgr.Vlasta Čiháková Noshiro Ph.D., kurátorka výstavy a Galerie kritiků

Ač to právě vstoupivšímu návštěvníkovi hned v mysli asi nevytane, vzpomene si později. Vzpomene si, že to, co bylo dílům obou protagonistů výstavy společné, byly to vzpomínky. A vzpomene si tak na své vlastní vzpomínky, na podobná témata, jako viděl na obrazech. Zatímco jeden z autorů vzpomínal na místa ve venkovním světě, druhý ztvárňoval vzpomínky na své dětství. Plné iluzí a snů. A právě vstoupivšímu návštěvníkovi v mysli zákonitě vytane, že i on, mívá podobné vzpomínky. A projde si výstavu znovu, tentokrát už ale vyzbrojen svým prozřením.

Duškovské prolínání prostorů

Obrazy Pavla Duška jsou především virtuálními okny do světa skrytého tam za zdí…. Okny, vnášejícími onen venkovní maxisvět do mikrosvěta galerie. Ne však svět výhradně reálný, naopak již zpravidla ireálný. Svět, který byl, autor ho znal, viděl na vlastní oči, a tak nám ho navrací zpět, do našeho mikrosvěta, uvnitř galerie, prostřednictvím onoho virtuálního okna, jímž je obraz. A onen ztracený, nikoli však autorem zapomenutý svět nám tu představuje se vším všudy. Tedy i s - jakoby – zapomenutými detaily, prvky, jež do celé vnášené, vzpomínkové krajiny, vlastně nepatří. Ale ve virtuálním světě, jaký vytvořil autor, se nepatřičné detaily mohou nepatřičně nalézat v patřičném místě. Možná tam kdesi kdysi byly, nebo je tam přenesly autorovy další a jiné vzpomínky, z jiných vzpomínkových světů. Není to podstatné. Pro diváka je mnohem podstatnější, že se mu, při pohledu na obrazy Pavla Duška, když si uvědomí jejich nepříliš konkrétní a o to více zobecnitelná vzpomínkovost, souzní se zasutými vzpomínkami diváka samotného. Vzpomínkami na něž už zapomněl i vzpomínat.

Forosova dětskost přežívající a dožívající v nás

Obrazy a sochy Androse Forose, také ovládají vzpomínky. A také virtuální, ale také do jisté míry zhmotněné. Vzpomínky na čas našeho zrodu a našich prvotních umědomění si sebe, jakožto osobnosti vystavené vlivu okolí. Na počátku jsme děti. A svět kolem, je naším dětským světem. Se všemi fantaziemi, se všemi strachy a se všemi radostmi. Líbí se nám to, či ono, představujeme si to, i ono, těšíme se na to, či ono. Jsme dítě, naplněné iluzemi, nadějemi, vírou ve splnění svých přání i vírou v klady lidí a světa kolem. Často dokonce v iluzi, že všechny zápory jsou řešitelné a přehlížení hodné. Něco za nás přece vyřeší rodiče, něco si s fantazií odešleme za hranice reality a ukáže se to pak jako malicherné, a něco dokonce pomine i samo. Věkem, časem, okolnostmi. Jenže časem a věkem, ta pomíjivost záporů kolem nás, kolem dítěte v nás, pozvolna pomíjí a rány osudu tešou podoby onoho dítěte v nás. K nepoznání. Drsně a nekompromisně v nás deformují naše dětské - dětinské - iluze. A vepisují se nevratně do té naší dětské tváře, dětské duše, která v nás ale přetrvává, ač o ní přestáváme vědět. Přestáváme si hrát, protože už na to nemáme čas. Přestáváme fantazírovat, protože už toho víme až příliš. A přestáváme mít iluze, protože život nás školí, až skolí. To vše říkají tváře dětí, či jejich pitoreskních zpitvořenin v nás a na obrazech Androse Forose. A čím víc se na ty obrazy díváme, tím víc si to – díky těm obrazům – i uvědomujeme.

Ale dost, diváckých postřehů, slovo má paní kurátorka

Zatímco my na www.www-kulturaok-eu.cz jsme výstavu viděli a objevovali při zahájení čistě pocitově, subjektivně, jako, řekněme, poučení diváci, paní Mgr. Vlasta Čiháková Noshiro Ph.D., kurátorka výstavy a Galerie kritiků, která nás na tuto výstavu pozvala, nám při jejím zahájení navíc předestřela i pohled nad jiné odborný. Dejme jí tedy slovo.

„Pavel Dušek (*1992), laureát 14. Ceny kritiky za mladou malbu 2021, absolvoval v r.2018 pražskou AVU v Ateliéru malířství III. u prof. Michaela Rittsteina a v r.2016 stáž na ISI v indonéské Yogyakartě.

Jeho tvorba se váže osobitým způsobem na krajinu a zátiší, ovlivněných vizualitou počítačových her. Autor patří k první generaci, jež vyrůstala plně v herním prostředí a jeho koncepcí je propojit reálný svět s virtuálním, v rukopisu i volbě námětů. Základem je transformace reálných prožitků ve stylizovanou malbu či objekt. Mísení motivů reality a hry vyvolává posun ve vnímání, umocněný ještě řadou autorových venkovních realizací, transponujících hru v obraze do rušných městských ulic. Jde o vtažení diváka do děje, příběhu obrazu, aby se stal jeho součástí.

Dušek vystavuje od r. 2012, především na skupinových výstavách (v r. 2021 na Vnitrobloku, „Téměř sedm statečných“ v TRAFO Gallery či MEGA Gallery v Praze). Náměty jeho obrazů revokují reálná místa vytažená z paměti jako rekonstrukce určitých vzpomínek, náznaků osobního prostoru a dialogu s určitými předměty, zahrnující i artefakty, převzaté třeba z popkultury nebo vintage designu. Snaží se, aby vizualita obrazů divákům postačila. Často se stane, že ze vzpomínek zbude jen holý předmět, hmota v prostoru, např. v obrazech na betonové dlaždici, jež de facto patří na ulici. Umělec tyto betony skutečně lepí na rušná místa měst, kde svou malířskou hodnotou si získávají přízeň kolemjdoucích. "Přitom je to i vandalismus," říká autor, jenž hodlá takto usmířit street art s uměním v galeriích.

Při svém dozrávání byl autor ovlivněn britským umělcem Banksym (klíčový byl zážitek z filmu Exit Through the Gift Shop) a francouzským Invaderem (jeho pixelovými obrazy na zdech). Postupem času přenesl svou malbu ven, aby sofistikované obrazy, jaké je veřejnost zvyklá přijímat v galeriích, pronikly do veřejného prostoru. Proto začal dělat betony, z počátku pouze reliéfy, teď však již spíše malované jako kolorované desky. Umístil je nejen po Praze, ale i v Berlíně nebo Benátkách a expanduje ještě dál, chce vytvořit natolik umělecký street art, aby ho široká veřejnost přijala a zapomněla na škatulkování ilegality a vandalismu.

Autoři výstavy, Andros Foroz (vlevo) a Pavel Dušek (vpravo)

Hostem na autorově výstavě je Andros Foros (Jozef Čižmár, *1993), absolvent Ateliéru kresby prof. Jiřího Petrboka na AVU v r. 2019, předtím také stážista sochařských ateliérů prof. Jana Hendrycha a prof. Vojtěcha Míči.

Je autorem, v jehož tvorbě se často objevuje motiv dětí, avšak jako bizarního objektu v podobě vojáků nebo hororových mutantů. Cílem je konfrontovat postoje diváka s tíživými událostmi dneška i minulosti. Bezprostřednost jeho výrazu ještě umocňuje precizní technika lavírování či atributy zbraní, zbrojí, klecí apod. I Čižmár dosud vystavoval převážně na kolektivních výstavách, zde však oba autoři prezentují samostatně své nové práce.

Text, s využitím tiskové zprávy: Richard Koníček

Foto: Wenca Nikoníček