1939 – 2021: Konec černobílé doby aneb výstava o tom, že nikdy neexistovalo pouze jedno - „bílé“ - umění, ale vždy paralaxně vznikalo i „černé“…
1939 – 2021: Konec černobílé doby
Od 26. 5. 2023
Nová stálá expozice
NGP - Veletržní palác
„Název Konec černobílé doby může nést mnoho obsahů.
Je i heslem shrnujícím náš přístup.
Snažíme se překročit jednoduchá hodnotící kritéria založená na protikladech.
Období po roce 1939 je umělecky stále živé a má přímý vliv na současnost.“
ředitel Sbírky moderního a současného umění Michal Novotný
Výstava nabízí výběrovou reflexi uplynulých osmi desetiletí a úvahy o tom,
jak umění definujeme
a jak se jeho vnímání mění v čase.
Nabízí kontrapunkt mimořádných objektů vedle čistě politických akvizic.
Koncept je výjimečný i v dalších ohledech, protože představuje
323 děl
266 umělců
výhradně ze sbírek NGP.
Výstavní triptych dovršen
Nová výstava definovaná už svým názvem „1939 – 2021: Konec černobílé doby“ završila ojedinělý galerijní projekt, který od nynějška najdeme takříkajíc pod jednou střechou, a to pod střechou Veletržního paláce.
Dle hrdého vyjádření vedení NGP jde o „v evropském kontextu unikátní triptych výstav“.
Ke dvěma již existujícím, stálým, expozicím, jimiž jsou výstavy nazvané „1796-1918: Umění dlouhého století“ a „1918-1938: První republika“ se teď přiřadila třetí výstava „1939 – 2021: Konec černobílé doby“. Uzavírá se tak podrobné zmapování uplynulých 227 let v našem výtvarném umění.
Celkově soubor exponátů na všech třech výstavních projektech dohromady nabízí divákům dvanáct set děl a vskutku nepřeberný zdroj informací, možností a uměleckých zážitků, stejně jako mimořádně ucelený vhled do českého umění posledního čtvrttisíciletí.
Jak to vidí GŘ NGP, Alicia Knast
Generální ředitelka NGP připomněla ve svém úvodním slově, jímž zahájila tiskovou konferenci k otevření nejnovější stálé expozice NGP „1939 – 2021: Konec černobílé doby“, že nejde o snadnou a rychle připravenou výstavu. Příprava této zásadní expozice trvala roky příprav při řešení výběru vystavených děl a jejich souvztažností. Výsledkem této snahy řady odborníků a především celého kurátorského týmu, je vzniklý dialog s návštěvníkem, nabízející možnost zkoumat umění – bez jakéhokoli ovlivnění politikou a časem.
Doslova k výstavě poznamenala:
„Na jedné straně zatím chybí u řady prezentovaných umělců výzkum a teoretická opora. Mám naději, že to bude inspirativní pro všechny generace kunsthistoriků. Na straně druhé, a to je důležitější – díváme se na svou nedávnou minulost, politickou kulturu, všudypřítomnou estetiku a děláme to bez příkras. Nic neskrýváme, nic neretušujeme. Je to vlastně pohled do zrcadla a ten chce odvahu. Nová expozice Konec černobílé doby je v mnoha ohledech pro Národní galerii milníkem.“
Co tedy rozumět tím „koncem černobílé doby“ v názvu výstavy?
Zde raději odcitujeme kurátorskou zprávu, i když přesně to, co je v ní uvedeno, nám na úvodní tiskové konferenci před otevřením výstavy tlumočil ředitel Sbírky moderního a současného umění Michal Novotný.
„Název Konec černobílé doby není pojmenováním let 1939 až 2021, ale heslem shrnujícím přístup, který se snaží materiál této často bolestné epochy dopředu ideologicky nehodnotit. Cílem je ukázat, že v umění existovalo více různých pojetí umělecké kvality paralelně vedle sebe. Základní polarity soudobého umění – oficiální a neoficiální, abstraktní a figurativní, formální a sociálně angažované – vzájemně podmiňovaly svoji existenci, zároveň však téměř nikdy neexistovaly jako černá a bílá maxima. V chronologickém členění může návštěvník sledovat, jak rychle se představa umělecké kvality v tomto čase proměňovala, a to i u jednotlivých umělců. Expozice prezentuje umění jako svědectví doby: výsledek nejen čistě autorských, ale i společenských, politických a ekonomických sil. Tvoří ji více než 300 děl pouze ze sbírek NGP bez jakýchkoliv zápůjček. Expozici, která není založena na hierarchickém výběru nejlepšího, ale snaze pochopit motivy, jaké umění bylo tehdy vytvářeno a proč, doplňují příklady výstav a příběhy akvizic.“
Svobodná a nevázaná expozice jako obraz turbulentní doby
I sebenedbaleji informovaný návštěvník ví, co všechno náš národ, naši vlast, ve výstavou mapovaném období, potkalo.
Rok 1939 neblaze proslul zánikem druhé – již brutálně a neorganicky destruované republiky - a ponižující okupací cizí mocností. Morální a společenský otřes nutně poznamenal i citlivé duše umělců, kteří zůstali zčásti odvážně, zčásti netušíce věcí příštích v bývalé republice teď už jen protektorátu.
Do roku 1945, kdy dozněly výstřely, a utichl běs druhé světové války, měla umělecká fronta jen tři možnosti. Protivit se okupantům s téměř jistou vidinou rizika života svého i svých blízkých. Druhou možností bylo přidat se k nařízené linii a přežít okupaci s Kainovým znamením pro následující čas odplaty a vyrovnání. A třetí možností byl ústup do stínu, netvořit, nebo tvořit ale jen pro sebe a svou duševní rovnováhu.
Po roce 1945 sice nastal euforický stav třetí republiky, ale také už stále sílící rafinovaný vliv vítězné mocnosti – tehdejšího Sovětského svazu – jenž měl tu dějinnou šanci „osvobodit“ právě náš region. Osvobodit, ale i uchvátit. A umělci zase měli na vybranou. Jít s dobou a přiklonit se k duchu osvoboditelů, nebo se snažit křísit ideály první repliky. Ovšem jen po necelé tři roky…
S únorem 1948 se vše vrátilo v podstatě k novému uměleckému trojcestí jako po okupaci v roce 1939. Zase záleželo na morální síle, odvaze, charakteru a možnostech umělců. Doba však už přece jen byla s posunem času a vývojem za železnou oponou, který sem tu a tam různými kanálky přece jen prosakoval, taková, že rozhodně nelze říci, že by úroveň umění upadla zcela bez výhrad. Zejména s blížícím se rokem 1968.
V roce 1968 vytryskl pro umění a umělce oživující pramen a nastal nebývalý rozbřesk. Na pár měsíců, do nové okupace v srpnu 1968.
Snaha o zašlápnutí všeho živého v umění od roku 1970 přinesla již tradiční trojcestí pro umělce. Jenže vývoj nelze úplně zastavit, ani ve společnosti, ani v hlavách jedinců, a pozvolna zase tály ledy. I pod vlivem obdobného tání v celém tehdejším socialistickém bloku. A stále modernější sdělovací technologie už přece jen umožňovaly průniky železnou oponou daleko hmatatelnější a inspirativnější. Až přišel pád vládnoucího zřízení a vznik nových pořádků.
Rok 1989 přinesl změnu moci, ale i nazírání na umění a možnosti umělců. Vše nesrovnatelné s minulým, ale také tak invazní odjinud, že se v podstatě zase umělci a jejich tvorba museli rozhodnout. Zda podlehnout vlivům globálním nebo dál jít vlastní cestou, často méně komerčně lukrativní. Jen snad úniková cesta přestala mít pro umělce smysl. Podívat se za humna a inspirovat se tam, či dokonce se tam seberealizovat, už nebylo nutné, ale bylo to bez problémů možné. A dopad na umění to mělo spíše, až na výjimky, blahodárný.
Divoké devadesátky samozřejmě zaznamenaly i vliv na umělce a do jejich umění. Ať už komerčně nebo tvrdošíjně vizionářsky. Ale to už dospíváme k současnosti, k roku 2021, jímž expozice končí.
Výstava vše výše naznačené objektivně představuje. Bez příkras a ovlivňování mysli a cítění diváka. Otevřeně předkládá všechny peripetie cest umělců a jejich děl spleti doby. Včetně chybných kroků, nešťastných pokusů, i výjimek potvrzujících pravidla. Je na nás divácích udělat si svůj vlastní názor. Své vlastní názory. Nikdo z kurátorů nám žádné výstavou nevnucuje, což lze vnímat jako největší a nejdůležitější počin této expozice.
Ale dost už našich ryze diváckých sentencí. Dejme raději slovo kurátorské zprávě.
Národní galerie Praha otevírá novou sbírkovou expozici
Novátorské na výstavě je to, že jsou zde vystavena výhradně díla ze sbírek Národní galerie Praha, doplněná o příklady dobových výstav a příběhy akvizic. Strategie kurátorského týmu totiž není založena na hierarchickém výběru toho nejlepšího, ale na snaze odhalit, jaké umění bylo v dané době vytvářeno a proč.
Výběr tak nabízí myšlenkovou mapu, která vypovídá nejen o estetických hodnotách doby, ale také o celkovém společenském kontextu. Možnost zamyslet se nad tím, jak konstruujeme (i neúmyslně) svou realitu. Což je mimořádně aktuální téma.
Architektonické řešení Dominika Langa a Jana Brože vytyčuje hlavní trasu, její odbočky představují rozšíření základního chronologického vyprávění. Sama instalace tak naviguje návštěvníky k odhalování různých vrstev a kreativní recepci. Někdy vedle sebe klade oficiální, dnes třeba už neakceptovatelné umění a díla zatlačená do undergroundu, jindy sledujeme vývoj umělce, objevování nových médií. Způsob vystavení je tedy také hrou s vyzněním díla.
Přestože výstavní projekt „1939–2021: Konec černobílé doby“ zkoumá české umění, mezi jeho významné exponáty patří i díla zahraničních umělců. Třeba metafora porcování Československa po Mnichovské dohodě – obraz Oskara Kokoschky Červené vejce nebo Únos Sabinek od Pabla Picassa, který instituce dostala jako symbol podpory v dramatickém roce 1968 od pařížského galeristy Daniela-Henryho Kahnweilera. Z českých umělců jsou ve výboru zastoupeni například Josef Šíma, Toyen, Jan Zrzavý, Kamil Lhoták, Pavel Brázda, Jan Špála, Ladislav Sutnar, Hugo Demartini, Zorka Ságlová, Zdeněk Sýkora, Eva Kmentová, František Skála nebo Kateřina Šedá.
Součástí nové expozice je také oddělení grafických kabinetů. NGP poprvé představí tvorbu amerického kreslíře Saula Steinberga (1914–1999), jehož kresby, masky, koláže a asambláže jsou známé pronikavou analýzou moderní společnosti. Komorní výstava s názvem „Mezi linií a textem” prezentuje jeho deset kresebných prací ze Sbírky grafiky a kresby NGP, pocházejících z velkorysého daru nadace The Saul Steinberg Foundation, New York.
„V umění vždy existovalo více různých pojetí kvality současně. V chronologickém vývoji proto ukazujeme, jak rychle se představa kvality v tomto období proměňovala, a to i u jednotlivých umělců, kteří přehodnocovali vlastní tvorbu“
ředitel Sbírky moderního a současného umění Michal Novotný
Abecední seznam vystavovaných umělců hovoří za vše
· A:
Vasil Artamonov, Miloš Axman
· B:
Imre Bak, Daniel Balabán, Zbyněk Baladrán, Jiří Balcar, Václav Bartovský, Jiří Bartůněk, Jan Bauch, Zdeněk Beran, Jiří Beránek, Andrej Bělocvětov, Joseph Beuys, Michael Bielický, Václav Bláha, Milan Bočkay, Klára Bočkayová, Alighiero e Boetti, Bohumil Štěpán, Josef Bolf, Václav Boštík, Vladimír Boudník, Pavel Brázda, Eugen Brikcius, Veronika Bromová, Josef Brož,
· C:
Václav Cigler, Tomáš Císařovský,
· Č:
Josef Čapek, Alena Čermáková, Jiří Černický, Karel Černý, Čhi Paj-š'
· D:
Anna Daučíková, Jírí David, Hugo Demartini, Frederico Díaz, Alén Diviš, Stanislav Diviš, Bedřich Dlouhý, Milan Dobeš, Jiří Dokoupil, Míla Doleželová, Oscar Dominguez, Milena Dopitová,
· E:
Helen Escobedo,
· K:
Eva Koťátková,
· F:
Libor Fára, Zdena Fibichová, Rudolf Fila, Emil Filla, Lucio Fontana, Richard Fremund,
· G:
Michal Gabriel, Ladislava Gažiová, Kurt Gebauer, František Gross, Isabela Grosseová, Jaroslav Grus, Milan Grygar, Renato Guttuso
· H:
Eduard Halberštát, Jan Hendrych, Henryk Stazewski, Jiří Hilmar, Karel Hladík, Tomáš Hlavina, František Hodonský, Bedřich Hoffstädter, Vladimír Houdek, Jakub Hošek, Aleš Hudeček, František Hudeček, Anna Hulačová,
· CH:
Vaclav Chad, Dalibor Chatrný, Miloslav Chlupáč, Chuang - čou,
· I:
Josef Istler,
· J:
Vladimir Jankilevskij, Jozef Jankovič, Vladimír Janoušek, Věra Janoušková, Jakub Jansa, Magdalena Jetelová, Stanislav Ježek, Boris Jirků, Josef Jíra, Jiří John, Stanislav Judl,
· K:
Čestmír Kafka, Tadeusz Kantor, Olga Karlíková, Valerian Karoušek, Václav Kiml, Krištof Kintera, Josef Klimeš, Svatopluk Klimeš, Alexej Klyuykov, Eva Kmentová, Milan Knížák, Jan Koblasa, Martin Kohout, Vladimír Kokolia, Oskar Kokoschka, Jiří Kolář, Běla Kolářová, Stanislav Kolíbal, Julius Koller, Vladimír Komárek, Vladimír Kopecký, Igor Korpaczewski, Jan Kotík, Karel Kotrba, Jiří Kovanda, Jaroslav Král, Radoslav Kratina, Jan Křížek, Jan Kubíček, Tomáš Kubík, Alena Kučerová, Milan Kunc, František Kupka, Petr Kvíčala, František Kyncl,
· L:
Josef Lada, Ladislav Zívr, Tomáš Lahoda, Fernand Léger, Kamil Lhoták, Josef Liesler,
· M:
Václav Magid, Cyprián Majerník, Josef Malejovský, Karel Malich, Ján Mančuška, Jiří Martin, Bohumír Matal, Roberto Matta, Milan Maur, Mikuláš Medek, Jan Merta, Karel Miler, Stefan Milkov, Vladislav Mirvald, Jan Mlčoch, Milan Mölzer, Daisy Mrázková, František Muzika
· N:
Jiří Načeradský, Jan Nálevka, Karel Nepraš, Rudolf Němec, Michal Nesázal, Eugen Nevan, Petr Nikl, Ladislav Novák,
· O:
Pablo O'Higgins, Petra Oriešková, Markéta Othová, Eduard Ovčáček, Ivan Ouhel,
· P:
František Pacík, Arnošt Paderlík, Ludmila Padrtová, Zdenek Palcr, Marian Palla, Karel Pauzer, Michal Pěchouček, Antonín Pelc, Jaroslava Pešicová, Jiří Petrbok, Pablo Picasso, Robert Piesen, Petr Písařík, Michelangelo Pistoletto, Theodor Pištěk, Viktor Pivovarov, Naděžda Plíšková, Stanislav Podhrázský, Vladimír Preclík, Jiří Příhoda, Hana Purkrábková,
· R:
Václav Rabas, Vlastimil Rada, Arnulf Rainer, Tomáš Rajlich, Martin Reiner, Michael Rittstein, Robert Piesen, Jaroslav Róna, František Ronovský, Tomáš Ruller, Zdenek Rykr,
· S:
Zorka Ságlová, Milan Salák, Zbyněk Sekal, Zbyšek Sion, František Skála, Zdeněk Sklenář, Vladimír Skrepl, Skupina Rafani, Skupina Ztohoven, Martin Sladký, Otakar Slavík, Jan Smetana, Ivan Sobotka, Jiří Sopko, Jiří Sozanský, Sráč Sam, Jan Steklík, Václav Stratil, Antonín Střížek, Jiří Surůvka, Čestmír Suška, Ladislav Sutnar, Petr Svárovský, Jan Svoboda, Jitka Svobodová, Vladimír Sychra, Zdeněk Sýkora,
· Š:
Kateřina Šedá, Miloš Šejn, Josef Šíma, Adriena Šimotová, Karel Šlenger, Jan Špála, Petr Štembera, Roman Štětina, František Štorek, Eva Švankmajerová, Otakar Švec,
· T:
Antoni Tapies, Michaela Thelenová, Mark Ther, Ťiang Čao-che, Václav Tikal, Margita Titlová-Ylovsky, Vojtěch Tittelbach, Antonín Tomalík, Endre Tót, Toyen, Filip Turek,
· V:
Jiří Valenta, Jiří Valoch, Jitka Válová, Květa Válová, Karel Valter, Aleš Veselý, Kateřina Vincourová, Daniela Vinopálová-Vodáková, Alois Vitík, Rudolf Volráb, Jaroslav Vožniak,
· W:
Alois Wachsman, Peter Weibel, Hana Wichterlová, Jaromír Wíšo, Jan Wojnar,
· Z:
· Miloš Zet, Stanislav Zippe, Ladislav Zívr, Olbram Zoubek, Jan Zrzavý, Miroslava Zychová
· Ž:
Jana Želibská, Jan Želibský
Závěr hrdě pod čarou
Diváci, kteří se vypraví na tuto monstrózní expozici, v žádném případě neprohloupí a odejdou – v závislosti na míře své pozornosti a zvídavosti - možná poněkud znaveni. Ale zaručeně, ve chvíli kdy se z toho přívalu informací a invaze lidského umu zotaví, nebudou litovat, že expozici navštívili. Navýší jim to – jak se módně říká – informovanost o našem moderním výtvarném vývoji o nejméně jeden level, čili úroveň či vrstvu, jak to říká pozvolna už pozapomínamá čeština. A ještě později, až to vše v sobě – tak nějak - vstřebají začnou si utvářet svůj vlastní názor na spatřené dobové excesy, úlitby, či naopak úniky a drzé i odvážné mimořádnosti. A možná, možná, se na výstavu zase vrátí. Posíleni a ozbrojeni už poznaným, aby si ji prohlédly poučenějšíma a méně oslněnýma očima. Aby si ji divácky naplno užili.
Dovětek raději pod druhou čarou
Výstavu si ale musel zopakovat i autor těchto řádek, který se poctivě zúčastnil zahajovací tiskové konference spolu se záplavou dalších i ryze odborných novinářů. Konferenci moderoval ostřílený novinář, televizák a rozhlasák, Petr Vizina. Těžko říci, o co mu v nám vnucené dramaturgii vlastně šlo. Staly jsme se tří čtvrtě hodinovými diváky jakési fiktivní komentované prohlídky výstavy, kterou jsme však do té doby nemohli, alespoň orientačně spatřit. Na tribuně byli zkoušeni moderátorem kurátoři. Prošli na výbornou, nutno dodat, nebyli nachytáni nepřipravení…
Řešili se detaily výstavy, mnohé exponáty, jejich umístění a řazení, zkoušen byl dokonce i jeden z architektů výstavy Jan Brož. Mimochodem nebývalá je i instalační úroveň, jež je téměř sama o sobě uměleckým zážitkem navíc s naprostou srozumitelností každé sdělované etapy dějin a její tvorby. Měli jsme asi – dle moderátora – být i svědky technických detailů oné námi stále ještě nespatřené výstavy, ale pan architekt se nedal.
Tíhu detailních zkušebních otázek nesl Michal Novotný a vedl si zcela suveréně, uhájil si volbu plakátu výstavy a další ataky a nedal se zaskočit. Budiž mu to ke cti.
Potud tedy jistě zábavné přestavení, akorát že auditorium nemělo tušení o reálné vizi řešeného a vzhledem k tomu, že zde byla zastoupena i media v prvním informačním sledu, jimž se blížila vysílací frekvence, do které musí být informace zařazena, či termín předání zprávy ke grafickému zpracování před tiskem, nebylo to vůči nim nikterak citlivé.
Úleva nastala ve chvíli, kdy tento „pořad“ o detailech dosud neviděného byl panu moderátorovi ukončen a nám bylo konečně umožněno spatřit to, o čem tu šla řeč. Výstavu. Pochybuji, že jsme si všichni všechno pamatovali a že jsme si to teď mohli jít ověřit na vlastní oči. Naštěstí obětavé kurátorky a kurátor nás provedli výstavou a onu předchozí nelogickou prohlídku neviděného, nám trpělivě zopakovali mezi exponáty. Žel, již pro menší počet původně přítomných novinářů, protože nemalá část musela pádit za svými povinnostmi.
Podstatné ale je, že dojem z nádherné výstavy nám tato medvědí služba nepokazila. Jen časový harmonogram…
Text: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
1939 – 2021: Konec černobílé doby
Od 26. 5. 2023
Nová stálá expozice
Kurátorský tým: Michal Novotný, Eva Skopalová, Adéla Janíčková
NGP - Veletržní palác
Otevírací doba: úterý – neděle, 10 – 18 h
každá první středa v měsíci 10 – 20 h
Info:
Sledujte:
Národní galerie Praha
Národní galerie Praha dětem
ngprague #ngprague
Doprovodný program:
1939-2021: Konec černobílé doby - série 3 komentovaných prohlídek
Typ programu: Mluvíme o umění
8/6 2023 - 16.00 (80 min.)
20/6 2023 - 16.00 (80 min.)
13/7 2023 - 16.00 (80 min.)
V sérii tří komentovaných prohlídek se společně s autorským a kurátorským týmem nové sbírkové expozice Adélou Janíčkovou, Michalem Novotným a Evou Skopalovou postupně ponoříme do jednotlivých částí expozice.
8.6.
První komentovaná prohlídka proběhne s Evou Skopalovou, přičemž naši pozornost zaměříme na část expozice věnované dílům a uměleckohistorickému kontextu od roku 1939 do konce 50. let 20. století
20.6.
Druhá komentovaná prohlídka proběhne s Michalem Novotným, přičemž naši pozornost zaměříme na část expozice věnované dílům a uměleckohistorickému kontextu od roku 1977 do současnosti
13.7.
Třetí komentovaná prohlídka proběhne s Adélou Janíčkovou, přičemž naši pozornost zaměříme na část expozice věnované dílům a uměleckohistorickému kontextu 60. a 70. let 20. století.
Cena: 80 / 50 Kč pro studenty, seniory a členy Klubu přátel NGP / Doba trvání: cca 80 min. / Místo setkání: u návštěvnických výtahů ve 2. patře Veletržního paláce / Rezervace na GoOut
Nechybí ani vzpomínka na výstavu NGP nazvanou „Ateliér Zbyňka Sekala“: