18. BIENÁLE ARCHITEKTURY V BENÁTKÁCH 2023 aneb aby nezmizela česká architektura z mapy architektonického uměleckého světa
Benátské bienále je pojem celosvětového významu. Československý pavilon, postavený na velice výhodném a prestižním místě výstavního areálu v roce 1925, zůstal beze změn do roku 2019. Jednou změnou byl fakt, že se rozdělila naše republika a pavilon už není Československý ale Česko – Slovenský a v jeho naplnění se oba naše nově vzniklé státy po roce střídají. V roce 2019, však postihly Benátky tradiční záplavy tak mocného rázu, že došlo i postižení areálu pro Benátksé bienále a na náš pavilon padl strom a poškodil ho. Od té doby je pavilon zavřený. V roce 2020 celý areál uzavřela všudypřítomná pandemie a akce byly přesunuty na rok 2021. V tom roce byla řada na Slovenskou republiku. Letošní ročník začal v dubnu a náš pavilon je stále zavřený z důvodů rekonstrukce, kterou nevyřešil od roku 2019 ani náš ani Slovenský stát. Českou účast sice zachraňuje výstavní projekt nazvaný Trees Grow From the Sky našeho vrcholného sklářského výtvarníka Ronyho Plesla. Ale na v pavilonu, kam by patřila, ale v sakrálním prostoru kostela Santa Maria Della Visitazione. (kurátorkou je galeristka Lucie Drdová). Berme tedy rok 2022 za další odepsaný a hleďme k roku 2023, konkrétně k 18. Bienále architektury. Národní galerie Praha proto připravila otevřenou výzvu k účasti na této akci.
Výzva nám byla vedením Národní Galerie Praha, tiskovým oddělením svěřena abychom ji prostřednictvím www.www-kulturaok-eu.cz tlumočili i našim návštěvníkům v jejichž řadách je i mnoho osob, které může výzva NG P oslovit a inspirovat. Rádi se tohoto úkolu ujímáme protože si bereme za čest pomoci, alespoň takto této významné kulturní prezentaci našeho státu.
Svěřenou výzvu NGP citujeme v plném znění:
NÁRODNÍ GALERIE PRAHA VYHLAŠUJE
OTEVŘENOU SOUTĚŽ
K ÚČASTI NA 18. BIENÁLE ARCHITEKTURY V BENÁTKÁCH 2023
Národní galerie Praha vyhlašuje otevřenou výzvu k účasti na výběrovém řízení pro národní pavilon České republiky na 18. bienále architektury v Benátkách 2023.
Porota složená ze špičkových odborníků vybere vítězný projekt do konce června.
Ten bude prezentován na nejdůležitějším mezinárodním fóru pro současnou architekturu. Nejinovativnější umělecké, architektonické a digitální přístupy představí v novém prostorovém kontextu mimo Český a Slovenský pavilon.
Národní účast České republiky na bienále se uskuteční za podpory Ministerstva kultury.
Mezinárodní bienále architektury v Benátkách je největší a nejprestižnější přehlídkou současné architektury a aktuálních architektonických tendencí. Národní galerie Praha jako garant české reprezentace na této mezinárodní přehlídce hledá maximálně inovativní řešení, které bude postaveno na jedinečné myšlence a zpracování. Aktuální nestandardní situace, kdy je Český a Slovenský pavilon uzavřen, vybízí autory a kurátorské týmy k novým cestám prezentace, které nejsou závislé na tradici jasně definovaného prostoru bienále. Cílem je hledat témata na nadnárodní úrovni, která se objevují v České republice, a zasazovat je do nových kontextů.
· Zájemci odevzdají návrh dvou variant konceptu, které budou vzájemně propojené a budou srozumitelně artikulovat hlavní ideu a teze ve výstavě a v doprovodné publikaci.
· První koncept na digitální pavilon a hub bude ukotven v předprostoru Českého a Slovenského pavilonu v Giardini della Bienale.
· Druhé, prostorové řešení je zamýšleno v Arsenale, v expozici o rozloze 200 m2.
· Předpokládaný rozpočet budoucí realizace obou projektů činí 5,6 milionů Kč.
· Výběrové řízení je jednokolové.
· Vítězem se může stát kolektiv dvou a více autorů a autorek, přičemž výzva k účasti v soutěži, která je určena architektům/kám, kurátorům/kám, grafickým designérům/kám nebo digitálním umělcům.
· Vítány jsou zejména transdisciplinární autorské kolektivy z kreativních profesí a týmy, které svým složením podpoří diverzitu a genderovou vyváženost. *
· Předpokládaná odměna pro vítěze je 400 tis. Kč.
· Lhůta pro odevzdání návrhů je 27. 6. 2022, vyhlášení vítěze proběhne 30. 6.2022.
· Zadání soutěže je zpřístupněno v národním elektronickém nástroji NEN.
Porota:
MINISTERSTVO KULTURY ČR
Petr Hnízdo, ředitel Odboru mezinárodních vztahů Ministerstva kultury ČR
NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE
Helena Huber-Doudová, komisařka české reprezentace pro 18. benátské bienále v roce 2023 a kurátorka Sbírky architektury
Radka Neumannová, ředitelka Sekce strategie a plánování
EXTERNÍ ČLENOVÉ
Andreas Ruby, ředitel Swiss Architecture Museum v Basileji
Eva Franch i Gilabert, kurátorka a pedagožka Princeton University Schoolof Architecture
Imro Vaško, teoretik architektury a pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
Marek Pokorný, ředitel Galerie Plato, Ostrava
Marcin Szczelina, architekt, kurátor a publicista
Yvette Vašourková, architektka, teoretička a pedagožka (CCEA MOBA)
++++++++++++++++++++++
O smolném ročníku a tamní expozici Stanislava Kolíbala za www.www-kulturaok-eu.cz
58. ročník Benátského bienále z roku 2019 byl smolný. Příroda očividně nebere ohled, na fakt, že Bienále přestavuje jednu z nejprestižnějších výstav s dvouletou periodicitou.
Zpestřením ročníku 2019 se ovšem staly nebývale silné záplavy.
V jejich rámci, došlo i k poškození našeho pavilonu, ve kterém měl právě svou unikátní výstavu neuvěřitelný a světově uznávaný tvůrce - Stanislav Kolíbal (1925), jehož účast a expozice byla dílem výběrového řízení vypsaného Národní galerií v Praze, kdy odborná porota vybírala z 23 přihlášených projektů.
Mezinárodní výběrová komise ocenila tehdy celoživotní tvorbu tohoto umělce a své rozhodnutí zdůvodnila následovně:
„Kolíbalův návrh podtrhuje mistrovskou architekturu československého pavilonu architekta Novotného a zároveň koncepčně reaguje na kurátorské téma příštího bienále, jímž je umění jako možná odpověď na složitost dnešní doby.
Umírněnost Kolíbalova tvarosloví je protilátkou vůči ironickému podtónu staré čínské kletby ,přál bych vám žít v zajímavé době‘, která se stala hlavním tématem bienále pod kurátorským vedením Ralpha Rugoffa.
Totéž platí pro Kolíbalovu pokornou tvorbu a umělecký názor: je to zdrženlivý, ale přesto angažovaný a vášnivý postoj, víra v umění jakožto aktivní formu osvobození a emancipace, jež je bouřlivá a vzdorovitá, ale současně hledá konsensus, jež je kombinací formy a ideje, jež převrací paradigmata, normy a globální vnímání vzhůru nohama.
Kolíbalův návrh zve diváky na cestu umělcovou myslí a klade důraz na tvorbu nezávislého hlasu, v němž se estetické mísí s politickým a ,zajímavá doba‘ – po válce, po roce 1989, s ohledem na současný vývoj v umění – dostává věrnou a nekompromisní podobu…“.
Výstava Stanislava Kolíbala tak byla přerušena pohromou a divákům byla představena jen po krátkou dobu. Ke škodě věci i autora samého.
Národní galerie Praha pak pružně, v reakci na postižení výstavy Stanislava Kolíbala v Benátkách, připravila v roce 2020 na termín od 6. 3. do 19. 7. 2020 ve dvoraně Veletržního paláce novou autorovu výstavu, nazvanou Ozvěny benátského bienále, která byla faktickým přenesením nešťastné výstavy z Benátek, dokonce doplněnou o pár dalších artefaktů.
Avšak ani takto výstava neměla štěstí. Pár dní po otevření byl v důsledku pandemie Covidu vyhlášen lockdown a galerie pak byly na dlouho zavřeny, včetně výstavy Stanislava Kolíbala.
(viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ozveny-benatskeho-bienale-stanislav-kolibal-aneb-cesky-minimalismus-a-abstraktni-geometricke-umeni/)
Je to škoda. Stanislav Kolíbal patří opravdu k mimořádným zjevům v naší výtvarné scéně a zasloužil by si býval klidnější průběh svých výstav. Autor těchto řádek měl tu čest se s mistrem setkat osobně a při tvorbě jeho retrospektivní expozice v roce 2012 v Jízdárně Pražského hradu. Vzpomíná dodnes na obdivuhodnou energii tohoto autora, který po celou dobu příprav výstavy dolaďoval až pedantsky instalaci a detaily, až přímo neúnavně – na rozdíl od vyčerpáním umdlévajícího tvůrčího týmu v čele s kurátorem tehdejší výstavy, který o tom pak vyprávěl s hlubokým obdivem.
Sám Stanislav Kolíbal k tomu tehdy řekl pouze skromně:
„Pojetí mé výstavy nemá charakter chronologického přehledu celoživotní tvorby. Divákovi ale nabízí řadu děl, která dosud nebyla reflektována, ztratila se na zahraničním trhu nebo nebyla v Čechách dosud nikdy vystavena,“
O smolném československém pavilonu v Benátkách za www.www-kulturaok-eu.cz
Československý pavilon se od roku 1925, kdy byl postaven, až do roku 2019 v zásadě nezměnil. Dokončen a otevřen byl na 25. Benátském bienále v roce 1926. Situován je velice vhodně, na jednu ze dvou hlavních ulic výstavního areálu.
Dle odborné klasifikace jde o
„Pavilon jednoduchého obdélného půdorysu s jediným centrálním výstavním sálem, na který navazují vedle vchodu dvě malé místnosti, jež slouží jako technické zázemí expozice. Hlavním zdrojem světla je velké světlíkové střešní okno, pod nímž je zavěšeno rozptylné velárium, a jediným zdobným prvkem (kromě jednoduchých pilastrů na bočních fasádách) je průčelí, které je v současné době ozdobeno monumentálním portikem z červeného mramoru, v němž jsou zasazena vrata pokrytá mědí s rondokubistickým dekorem, vše je završeno jednoduchým plastickým nápisem Cecoslovacchia.“
Dnes tedy už správně Český a Slovenský pavilon je ale dočasně uzavřen z důvodu rozsáhlé celkové rekonstrukce, kterou si vyžádalo „poškození střechy a střešních a stropních konstrukcí z důvodu pádu stromu“.
O architektovi československého pavilonu v Benátkách, Otakaru Novotném
Autorem pavilonu je Otakar Novotný (1880 – 1959), považovaný za jednoho ze zakladatelů moderní české architektury.
· 1894 - 1898 studoval na stavitelském oddělení Státní vyšší průmyslové školy v Praze.
· 1897 - 1898 praxe u Josefa Schulze
· 1898 - 1900 asistent na Státní průmyslové škole v Brně.
· 1900 - 1903 studium pražské Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Žák Jana Kotěry.
· Od 1902 člen Spolku výtvarných umělců Mánes (1913 - 1915 a 1920 - 1932 předseda
· 1911 se stal redaktorem časopisu Styl a 1915 Volné směry.
· Za 1. světové války také sloužil na italské frontě.
· 1929 - 1941 a 1948 - 1953 pedagog na Uměleckoprůmyslové škole v Praze
Počáteční tvorba Nejedlého byla silně ovlivněna právě Janem Kotěrou.
Cesta do Nizozemí v roce 1908 však obohatila jeho tvorbu o nové prvky. (režné zdivo na fasádách). Např. na Vyšehradě, vila Františka a Zdeny Sequensových z let 1912 až 1913, v Libušině ulici.
Do jisté míry se dotkl i kubismu (Učitelské domy v pražské ulici Elišky Krásnohorské, z let 1919 – 1921 anebo rondokubistický dům v Holešovicích - Kamenická ulice z roku 1923.
V letech 1923 – 1925 projektoval na Vinohradech dnes už neexistující komplex budov továrny Orion, v Korunní ulici.
V roce 1925 vytvořil Československý státní pavilón pro areál Bienále.
K nejznámějším stavbám Nejedlého je ovšem odborníky řazena Spolková budova SVU Mánes v Praze z let 1927 – 1930 na Masarykově nábřeží.
Zajímavá je i jeho tvorba v oblasti funerální architektury (náhrobek sochaře Otto Gutfreunda na Vinohradském hřbitově z roku 1928 aj.).
Je autorem řady odborných prací, včetně monografie „Jan Kotěra a jeho doba“ z roku 1958 a „O architektuře“ z roku 1959.
Text připravil: Richard Koníček
Ilustrační foto: ing. Olga Koníčková (2 x) a internet (5 x)