130 let Základní školy, Praha 4, Školní 700 aneb do své školy se vracíváme ve vzpomínkách, ale někdy se to podaří i doopravdy…
Základní škola Praha 4, Školní 700
24. 5. 2024
Oslava 130. výročí založení školy
„Vážení a milí,
na závěr náročného školního roku bychom chtěli velmi poděkovat
všem aktivním rodičům za nezištnou a v každém ohledu přínosnou spolupráci –
zejména pak:
· Spolku rodičů a přátel ZŠ Školní v čele s panem Filipem Smělým za přípravu a zajištění oslav 130. výročí založení školy a dalších školních akcí;
· Rodičům z devátého ročníku za design a zajištění potištěných školních upomínkových předmětů a také za úpravu a modernizaci webových stránek školy;
· Hudebníkům z řad rodičů, kteří se podíleli na vystoupení učitelského pěveckého sboru na Tříkrálovém koncertě a při oslavách 130. výročí školy;
· Všem dalším rodičům, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli na realizaci školních akcí a chodu školy.
Naše poděkování samozřejmě patří i všem pedagogickým pracovníkům,
díky kterým se v tomto školním roce podařilo realizovat
bezpočet školních a mimoškolních akcí, a
provozním zaměstnancům školy a našim kuchařkám,
díky nimž je naše škola příjemným místem ke vzdělávání i setkávání.
Vedení ZŠ, Praha 4, Školní 700
Jiří Vybíral, ředitel školy
Irena Tauberová, statutární zástupkyně ředitele
Martina Horová, zástupkyně ředitele pro druhý stupeň
Petra Křížová, zástupkyně ředitele pro první stupeň
Stačí jedna jediná zpráva o tom, že „moje“ škola slaví 130 let existence a
vzpomínky se valí o překot jak voda z protržené hráze.
Ty školní jsou už notně nostalgické a především ještě nezkalené šedí dnů dospělosti,
náplavou starostí a trablů, kterou nám závěrečném zvonění už chystá vnější svět.
Náš školní svět i čas, byl ještě milosrdně zacyklován do ochranného obalu
netušení, nevnímání a dětství.
Navíc, jak známo, na vše ošklivé se rádo a blahodárně zapomíná a
na vše hezké se také rádo a s potěchou i úsměvem vzpomíná.
Zejména, když k tomu mysl dostane impulz v podobě návratu.
Návratu do míst snů a nadějí, do míst lásek i zklamání, do míst poznávání,
do té „své“ školy.
Moc ráda jsem využila možnosti toho imaginárního návratu v čase i prostoru…
Zapomenuté vzpomínky vytanou jak slunce z mraků
Stojíme před mou školou.
Netuším, co si myslí syn, a nedělám si iluze, co si ve svém dosud hodně předškolním věku představuje pod informací mu danou, že půjdeme do mé školy. A že i on bude dokonce jednou do nějaké takové školy také chodit.
Stojíme před školou.
Syn Filip kouká na dveře mé školní budovy, co stojí z kopce.
Myšlenky, vzpomínky, se melou v hlavě i před očima o překot, pátá přes devátou.
V přízemí staré budovy sídlili skauti, teď je tam Montessori školka…
Hřiště, jídelna a třídy v nové budově, pro 2. stupeň…
Nad ní mateřská škola Mezivrší…
Zahradou a hřištěm se vždy dalo projít zadem…
Mezi budovami stojí kostel, ten využívala místní „liduška“…
Chodila jsem na zpěv, teorii a hru na zobcovou a altovou flétnu…
Budova šikmo naproti staré budově, sloužila ke koncertům, na nichž jsem i účinkovala…
Rovně, proti staré budově, to byla družina - altán se sloupy u vchodu na schodech, fungující od rána, ještě před začátkem výuky…
V zahradě byli nádherné a velké stromy moruší, které jsme jako děti jedli…
Mezi starou budovou a kostelem bylo takové malé posezení, dnes je tam komunitní zahrada… Schody vedly na mezivrší nebo na Branickou skálu za trilobity…
Skála tu vznikla v téže době, jako naproti za řekou slavné Barrandovské skály, tedy hercynským vrásněním, při vytáčení jedné ze zemních desek směrem vzhůru…
Ve skále jsou dodnes štoly po těžbě, které se využívaly i jako sklady všeho možného..
Podle mého táty, tam byl i kus sochy z Letné...
Ze strany k Vltavě je pod Branickou skálou restaurace „Na Jezerce“ a Evangelický kostel, který je vidět z okolo projíždějící tramvaje.
Na skále bývala dřevěná vyhlídka na Prahu a hřiště obklopené lesem…
Dost.
Chci přece napsat o „mé“ škole, ne o mé neurovnané změti dávných vzpomínek.
130 let životaběhu „mé“ školy - Školní 700
Čerpám samozřejmě z lepší databáze než je má paměť a mé dočasné pobývání na půdě tohoto ústavu. Čerpán z historie školy jak je uvedena na školním webu.
„Na přelomu 19. a 20. století nastává značný hospodářský a kulturní rozmach pražské kotliny, kde se kromě historických čtyř pražských měst nachází několik velmi rychle rostoucích samostatných obcí, které jsou povyšovány na města (Vinohrady, Smíchov, Vysočany…). Mezi obce s bouřlivým rozvojem patří i Braník, který se mění z ospalé vesnice na městys. Neoddělitelnými atributy nově vznikajících, zatím správně samostatných pražských předměstí, jsou nové stavby, které symbolizují rostoucí bohatství obcí a jejich občanů.
V Braníku se staví nový pivovar, nádraží, katolický kostel, divadlo a v neposlední řadě budova školy (1894).
Škola tady sice existovala již před rokem 1894, ale sídlila v nevyhovující přízemní budově, která připomínala venkovský statek. Novostavba školy byla výstavnější a stala se chloubou Braníku.
Škola si zavedla školní kroniku, kde podrobně zaznamenávala počty žactva, jména učitelů a důležité události života školy.
Nad hlavním vchodem, jak bývalo tehdy zvykem, bděla bysta J. A. Komenského.
Vznik ČSR byl dalším impulsem pro rozvoj Prahy a okolí.
Braník se stává součástí Velké Prahy, i když ještě tramvaj končí u Dvorců a domů se musí šlapat pěšky.
Škola se plní žáky a pomalu její kapacita nestačí.
30-tá léta jsou ve znamení stavebního ruchu. Staví se nové činžovní domy, stará zástavba je nahrazována prostornými vilkami velkoměstského typu. Mizí zahrady a stavební proluky.
V roce 1938 je tedy postavena nová, moderní, budova školy ve funkcionalistickém stylu.
A obě školní budovy jsou plné žactva.
Protože v té době byla ohrožena Československá republika, dbalo se, aby veřejné novostavby měly protiletecké kryty pro civilní obyvatelstvo. Nová škola tak má podzemní labyrint místností, chodeb a technického zázemí krytu.
Ve vstupní hale školy se objevuje bysta E. Beneše a škola nese jeho název.
Rozbitím ČSR a vznikem Protektorátu Čechy a Morava mění se situace i v branické škole.
Novostavba školy je určena pro potřeby německé branné moci a žáci se učí na směny ve staré škole. Ze školy musí odejít z politických a rasových důvodů několik učitelů i žáků. Zavádí se povinná němčina, začínají problémy se zásobováním paliva. Podle zápisu ve školní kronice z přelomu let 1944 - 1945 škola pro nedostatek uhlí musela prodloužit vánoční prázdniny až do poloviny března.
V květnu 1945 má své oběti i Braník. Přímo před budovou školy umírá jeden z pražských povstalců.
Nově získaná svoboda otevírá nové obzory. Přicházejí noví učitelé, roste počet žáků.
Po roce 1948 s novým režimem dochází opětně ke změnám i v branické škole.
V nové budově vzniká „jedenáctiletka“ – škola nahrazující „přežité“ gymnázium.
Děti školou povinné se tísní ve staré budově a provizorních učebnách v dřevěných barácích nad strou školou.
Škola má nový název – Základní devítiletá škola primátora Vacka.
Žije v rudém stínu, jako stovky dalších škol v republice.
Žáci nosí rudé šátky, učitelé sedí na ideových školeních a plní socialistické závazky.
Rok 1989 se stává novým předělem ve vývoji školy.
Konečně svítá naděje realizace opravdového demokratického vzdělávání bez ideových nánosů a omezení.
V roce 1994 škola získává právní subjektivitu.
Na provoz školy se zvyšují dotace, a tak začíná období rekonstrukcí. Staví se nová plynová kotelna, rekonstruuje se školní jídelna, školní hřiště (malé a velké), investuje se do moderních učebních pomůcek. Vznikají moderní odborné učebny.
Díky sponzorským darům soukromých firem a bank jsou na škole dvě počítačové učebny, každá kmenová učebna a kabinety učitelů mají alespoň jeden počítač.
Moderně jsou vybaveny odborné učebny fyziky a chemie, přírodopisu a zeměpisu, dějepisu a výchovných předmětů, jazykové učebny.
Od roku 2000 je škola Fakultní školou Pedagogické fakulty UK v Praze.“
A co říká škola sama o sobě?
Opět cituji z matriálů školy. Tentokrát z jakési vizitky školou vypracovanou a dodržovanou:
· „Naše škola má více než stoletou tradici, vždy byla a je vzdělávacím a společenským centrem starého Braníka. Její rodinná atmosféra přispívá ke klidnému a nekonfliktnímu prožití základní školní docházky.
· Vedle standardních vyučovacích metod používáme moderní metody vyučování, jako projekty, práce ve skupinách, metody tvořivé školy a činnostního učení.
· Prostředí školy je po estetické stránce nadstandardní. Pedagožky mají vynikající výsledky ve výtvarných činnostech a do úpravy interiéru se zapojují i profesionální výtvarníci.
· Zvláštní pozornost věnujeme výuce cizích jazyků. Od 1. ročníku se děti učí angličtině podle osvědčených učebnic a metodických materiálů vydavatelství Oxford University Press. Od 6. ročníku je zahájena výuka německého jazyka.
· Jsme škola, která žákům se specifickými vzdělávacími potřebami, žákům nadaným i žákům-cizincům věnuje velkou pozornost.
· Od nástupu do 1. třídy u dětí sledujeme jejich specifické potřeby a nadání.
· K dobrému začlenění těchto dětí přispívá přátelská atmosféra školy a vstřícný přístup učitelů, spolužáků i rodičovské veřejnosti.
· Samostatnou kapitolou je spolupráce školy s rodiči. Škola a rodiče organizují společně mnoho akcí, kde se setkávají děti, paní učitelky, rodiče i branická veřejnost. Toto propojení občanské společnosti se školou je v Praze spíše ojedinělé a převyšující zvyklosti okolních škol.
· Těšíme se na všechny nové žáky, kteří se chtějí učit, poznávat s námi svět a podílet se na utváření ojedinělé branické komunity.“
Školní poradenské pracoviště (ŠPP)
Na webu školy www.zsskolni.cz mě zaujalo, že škola není už dávno jen vzdělávacím ústavem pro sebe sama a pro své žáky, ale že se snaží plně spolupracovat i s rodiči a využívá k tomu odborníky. Zaujalo mě to zejména při vzpomínce na někdejší formalistické, zbytečné a bezzubé Sdružení rodičů a přátel školy, známé jako SRPŠ.
Dnes je ono dnešní ŠPP úplně o něčem jiném. Cituji ze školního webu:
„Školní poradenské pracoviště poskytuje poradenské a konzultační služby pro žáky, jejich zákonné zástupce a pedagogy.
ŠPP je složeno z výchovného poradce (s aprobací speciální pedagogika), metodika prevence (s aprobací sociální pedagogika) a školního psychologa.
Při veškeré činnosti ŠPP je zaručena důvěrnost jednání, ochrana osobních dat klienta, dodržování etického kodexu školních poradenských pracovníků, v případě kontinuální péče je rodič požádán o Individuální souhlas s činností školního psychologa u svého dítěte.“
Školská rada
A zase nahlížím do webu školy, kde mě zaujme ještě jedna informace o další školní instituci. Nevím, zda a jak je to i jinde na jiných základních školách a věřím, že asi je to dnes už normální, ale za mě to nebylo, a proto mě to zaujalo také.
Tlumočím, jak čtu:
· „Školská rada umožňuje rodičům, učitelům a zástupcům zřizovatele školy podílet se na správě školy.
· Školská rada schvaluje zejména výroční zprávu školy a školní řád, v ostatních případech, jako je například vzdělávací program nebo rozvoj školy, má standardně víceméně poradní roli.
· Význam školské rady však vzrůstá například za situace, když dobře nefunguje komunikace mezi ředitelem školy na straně jedné a rodiči nebo zaměstnanci školy na straně druhé.
· V podrobnostech, viz zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, zejm. § 167 a § 168.
Závěr
I když jsem se – přece jen novinářská povaha se nedá zkrátka potlačit – od romantiky vzpomínek na dětství, sršící ještě bezbřehým optimismem a tušením neomezených možností, dostala při své zvídavosti až striktní dikci paragrafů, byl ten malý výlet do mé minulosti v „mé“ škole úspěšný.
Hodně jsem si připomněla, na mnohé si po letech vzpomněla a nemálo se i dozvěděla. O tom, že „má“ škola žije dál. Nově, moderně, odborněji. A že se líbí - ať už to, zatím, chápe, jak chce, i mému synovi. A že jí na odchodu nadšeně mával. To mu jde zatím úplně nejlépe. Já mávala jen cudně, v duchu, ale o to uvědoměleji a s přesvědčením, že mi ta „moje“ škola dala dobré základy pro můj vlastní životaběh.
Text a foto: Marie Kubíčková, DiS., někdejší žačka Základní školy, Školní 700
Základní škola Praha 4, Školní 700
24. 5. 2024
Oslava 130. výročí založení školy
Kontaktní údaje
Školní 700, 147 00 Praha 4
E-mail školy: zsskolni@zsskolni.cz
