´Vltava a Podskalí z archivu spolku Vltavan´ aneb když si sako sundáme, kroj zneuctíme
Podskalská celnice na Výtoni - Praha
23. 7. 2014 - 26. 4. 2015
Muzeum hl. m. Prahy ve spolupráci se spolkem Vltavan v Praze uspořádalo v Podskalské celnici na Výtoni novou výstavu ´Vltava a Podskalí z archivu spolku Vltavan´.
Ve stověžaté Praze je mnoho míst, která zanikla. Některá zmizela beze stop převálcována dějinami, výstavbou, rozvojem městského urbanismu a nikdo, či téměř nikdo, o nich už skoro nic neví. S trochou neúcty lze říci, že nikomu ani nechybí. Ale je jedna výjimka. Podskalí. Pražské Podskalí. Troufám si říci, že není snad jediný Pražák, jenž by neměl povědomí o této svébytné pražské lokalitě, která definitivně zanikla před 110 lety a o 10 let později vznikla na jejím místě odlišná, moderní zástavba - nová část Prahy. Troufám si tvrdit, že ono nezapomnění na Podskalí je do značné míry dílem pozoruhodného spolku, který si říká Vltavan.
Kdo neví nic o Podskalí, není Pražák
Jakožto pravověrní Pražáci, křtění tak říkajíc Vltavou, jsme na www.kulturaok-eu.cz s radostí uvítali pozvání, od Muzea hl. m. Prahy a vlídných hostitelů akce, spolku Vltavan. O co šlo? O zahájení nové výstavy na staré téma nazvané ´Vltava a Podskalí z archivu spolku Vltavan´. Název plně vypovídá o smyslu výstavy a její koncepci. Podskalí byla svébytná a ve své době velmi důležitá účelová městská lokalita spojená bezvýhradně s přilehlou Vltavou. A ti, kdo o tom vědí nejvíce, jsou – mimo specializované historiky – členové spolku Vltavan. Jejich archiv budovaný pečlivě a systematicky po celou – už 140letou - dobu nepřetržitého trvání spolku, je dosud studnice poznání o Podskalí, Vltavě a životě lidí s tím vším spojených. Připomeňme si, že z celého dávného Podskalí zbyly symbolicky pouze dvě sousedící budovy. Přestavěná budova někdejšího mlýna – dnes domu, v němž sídlí mimo jiné Galerie Výtoň - a známější budova bývalé podskalské celnice, v níž je divácky atraktivní expozice a sídlo spolku Vltavan.
Významný den pro spolek Vltavan a příležitost nejen pro Pražany
Dozvědět se mnoho zajímavého o relativně nedávné minulosti Podskalí a soužití Prahy s jeho řekou Vltavou jsme se mohli v prostorách staré Podskalské celnice už dávno. Od 23. července 2014 až do 26. dubna 2015 se tak může stát zcela nově. Kdo tedy v minulosti navštívil expozice v tomto objektu umístěné, neprohloupí, když sem zavítá znovu. Návrat do krásných starých časů bude nejen poučný, ale i mile vzrušující a romantický.
Do představy o tom, jak vlastně to stále nezapomenuté Podskalí vypadalo, nás především v hlavním výstavním sále 1. patra Podskalské celnice uvede 8 metrů široký akvarel od Jaroslava Daňka opatřený popiskami s vysvětlením jednotlivých, dnes už ovšem neexitujících domů, s dodatkem, co se nachází dnes na jejich místě. Obraz naznačuje rámcově i činnosti, kterými Podskalí žilo. Tedy obchod se dřevem, přístaviště vorařů a vltavských plavců vůbec, obchod s pískem a v zimě i ledařství.
Kromě tohoto klíčového exponátu se v tomto sále seznámíme, na četných přehledných a dobovými dokumenty doplněných panelech s celou historií Podskalí jako takového, se zaniklou profesí vorařů a voroplavby vůbec, stejně jako s nákladní a osobní říční dopravou na středním a dolním toku Vltavy. Najdeme tu zmínky o osobnostech, které měly v průběhu dějin Podskalí pro tuto lokalitu zásadní význam, ale samozřejmě i významných osobnostech přímo z Podskalí vzešlých nebo s ním nějak spřízněných. A nemůže zde chybět ani dokumentace stočtyřicetileté historie samotného spolku Vltavan, nejstaršího nepřetržitě existujícího v Zemích koruny české, z jehož sbírek a archivů byla tato expozice uspořádána především. Nejen dětské návštěvníky zaujmou četné relikvie, historické předměty a vyobrazení v přilehlých vitrínách. Pokračování výstavy v podobném duchu je i v bočním sále. Sem jsou situovány také nejrůznější obrazy a dobové zachycující Podskalí, a jeho život a další informace.
Ve třetím sále pak nalezneme výstavu cyklu olejomaleb zachycujících především historické pohledy na Vltavu a její břehy, nejen v Praze ale i v jejím dolním povodí. Autorem těchto obrazů je akademický malíř Jindřich Stehlík.
Předsálí všech výstavních sálů tvoří dobově zařízený interiér současného sídla spolku Vltavan, a kromě detailního modelu klasického voru zde nalezneme i nejcennější symboly spolku - tři historické spolkové prapory a vzorovou uniformu - kroj člena a členky spolku Vltavan, jež dodnes jeho členové s úctou nosí.
Byla to sláva, jak má být
Na slavnostním zahájení, které se odehrálo za pekelného vedra přesahujícího 30 stupňů Celsia, byli přítomni nejen snad všichni členové spolku Vltavan v krojích, stylově zde hrála Vltavanská kutálka, ale dostavilo se i mnoho významných hostů. Za všechny zmiňme alespoň paní starostku Prahy 2, Mgr. Janu Černochovou, PhDr. Zuzanu Strnadovou, ředitelku Muzea hlavního města Praha a samozřejmě i pana Jaroslava Červeného, předsedu spolku Vltavan.
Paní ředitelka nám při otevření expozice také sdělila:
„Výstava nabízí návštěvníkovi možnost seznámit se s téměř třemi desítkami obrazů, fotografiemi i předměty spojenými se životem spolku a jeho členů, které Vltavan získal za téměř půldruhého století svého trvání…“ Dále připomněla, že „instalace v historické budově Podskalské celnice představí také unikátní renesanční budovu se srubovým patrem, stavbu z 16. století, která je jednou z posledních připomínek starého Podskalí, dnes zcela přeměněné pražské čtvrti na břehu Vltavy.“ A také dodala, že: „výstava navazuje na dlouholetou úspěšnou spolupráci Muzea hl. m. Prahy se spolkem Vltavan.“ V závěru svého proslovu vyzdvihla, že: „Muzeum hlavního města Prahy je pověřeno péčí o tradiční lidovou kulturu na území hlavního města Prahy. Proto si vážíme činnosti tohoto tradičního spolku, která byla a je úzce spjata s unikátním objektem bývalé Podskalské celnice na Výtoni.“
Paní starostka, Mgr. Jana Černochová, ve svém nadšeném příspěvku mimo jiné řekla, že:
- „je vidět, že svatý Petr je spolku Vltavan nesporně nakloněn, neboť konat se akce o den dřív, kdy Prahu přepadla nebývalá bouře a přívalové deště napáchaly mnoho vážných škod, by nenastala tak krásná pohoda pro tuto akci jak v den dnešní“
- projevila sice osobní lítost nad dávným a nutným zánikem Podskalí, ale ocenila prospěšnost té události pro zbytek, až do té doby krutě a bez překážek zaplavované Prahy
- projevila také víru, že především mladí lidé z Prahy budou expozici navštěvovat a po jejím zhlédnutí se snad o něco posílí jejich, tolik potřebná úcta k tradici
- sama za sebe pak doplnila, že je vodomil, že se ve volném čase věnuje potápění a vše, co s vodou, řekou či Vltavou souvisí, ji tedy zajímá a přitahuje.
Závěrečné slovo patřilo předsedovi spolku Vltavan, jenž kvitoval, že se podařilo vytvořit důstojnou expozici, umístit na ni ty nejzajímavější exponáty, které jsou k dispozici a že bude expozice během svého třičtvrtletého trvání obměňována, protože zajímavých exponátů, jimiž se mohou pochlubit, mají Vltavané ještě dost a je škoda je také nepředstavit.
Z ´kuloárů´ akce
Jak už jsme naznačili, jsme na www.www-kulturaok-eu.cz Pražané tělem i duší, a tak jsme se zajímali o mnohé a přítomní členové spolku Vltavan nám byli v tom směru ochotně k dispozici.
Zajímali jsme se především o tři historické spolkové prapory.
První prapor
dozvěděli jsme se, že nejstarší Ježíš z nich pochází z roku 1872, tedy z roku založení spolku
přezdívají ho tak kvůli vyobrazení Ježíšovy tváře na praporu
vyšívaly ho osobně a vlastnoručně členky spolku
- je na něm také vyobrazen znak Vltavanu, který se obsahově dodnes nezměnil. Tvoří ho spojené ruce a kotva, protože spolek byl původně ustaven, jako podpůrný všem, kdo souvisel s plavbou, činnostmi v Podskalí provozovanými a řekou jako takovou
Druhému praporu říkají ´Podskalí´. Je na něm překopírován obraz Podskalí z roku 1896 a dobové verše o Podskalácích. Prapor vznikl v roce 1931, tedy už po zániku samotného Podskalí, ale ještě za života mnohých obyvatel původní lokality, zpravidla členů spolku Vltavan.
Třetí prapor je moderní, pochází z roku 1991 a nechal ho pro spolek vyrobit první porevoluční primátor Jaroslav Kořán, proto mu říkají ´Primátorský´.
Prapory jsou nejvýznamnějším symbolem spolku. Tím druhým je pak spolková uniforma – kroj.
Jeho vznik je datován opět od roku vzniku spolku, tedy od roku 1871 a je kopií dobové francouzské námořní uniformy. Má své přesné a přísné zásady, od počátku se nemění a úcta k němu je ve spolkových stanovách i v myslích jeho členů pevně zakotvená. V souvislosti s krojem spolku jsme se dozvěděli, že ve spolkových stanovách je zakotven také pro členy spolku nejvyšší trest, a tím je zákaz kroj nosit po určitou vymezenou dobu. Zjistili, jsme, že parádní šerpa vedená přes hruď mužů není jen nějakou ozdobou, ale insignií. Člen má na koncích šerpy třásně žluté a a modré a předseda – zlaté. No a poslední zajímavost spojenou se spolkovým krojem jsme se dozvěděli skoro náhodou. V reakci na stávající vedro toho dne, kdy členové setrvávali v zapnutých sakách, aniž by si je rozepnuli či dokonce sundali, zatímco ostatní přítomní byli v tričkách, nám bylo vysvětleno, že se s tím nedá nic dělat, protože sundat si sako znamená pro členy spolku zneuctít své kroje…
I autor těchto řádků měl snad jediný přítomný společenské sako, takže byl v tom oceněn i samotnou paní starostkou, ale u Vltavanů si moc nešplhnul. Měl ho rozepnuté a lehoučké…
Ještě ke kroji malý detail. Zajímali jsme se, když jsou členové tak odolní vůči vedru, jak se liší zimní a letní provedení kroje. Odpověď nás překvapila. Na léto jsou předepsány kalhoty bílé, na zimu černé. A to sako zůstává. Takže je vidět, že Vltavané jsou odolní i vůči mrazu.
Zdali-pak víte, že…
...spolek Vltavan vznikl 11. června 1871 jako podpůrný spolek plavců, rybářů a pobřežných v Praze, který za dobu svého trvání nikdy nepřerušil činnost. Po založení spolku byla přijata pravidla o sběru finančních příspěvků do spolkové pokladny i způsobu jejich využití pro pomoc členům a rodinným příslušníkům. Proto jsou symbolem spolku vzájemně podané ruce, které jsou součástí znaku spolu s kotvou a 
dvěma vesly. V roce 1872 byl také schválen spolkový kroj, který má svůj původ u francouzského obchodního námořnictva z 18. století. Na přelomu 19. a 20. století se ustálilo spolkové oslovení ´sestro´ a ´bratře´. Spolek Vltavan měl při svém zrodu a během svého trvání mnoho příznivců a řada významných osobností byla i jeho aktivními nebo čestnými členy. Mezi ně patřili umělci, sportovci, politici nebo církevní hodnostáři. Vltavan se aktivně podílel na kulturním a společenském životě Prahy a dosud pořádá řadu akcí pro své členy i pražskou veřejnost, při kterých navazuje na své tradice a naplňuje účel své dlouhodobé existence. Spolek stále nabírá nové zájemce, kteří hlavně musejí být příznivci řeky Vltavy.
Podskalská celnice na Výtoni
128 00 Praha 2
Rašínovo nábřeží 412
Máme otevřeno: denně mimo pondělí od 10.00 – 18.00 hodin
Vstupné: základní 30 Kč
snížené 20 Kč
děti do 6 let zdarma
Hodnocení: 85 %
Richard Koníček
Foto: Ing. Olga Koníčková