´Sexuální objekt podle mého vkusu´ aneb kde poznáme ´obludámy´?!
Jánuš Kubíček
21. 02. - 10. 03.2013
Galerie U Betlémské kaple - Praha
Výstavu úsměvných erotických koláží a grafiky zahájil na vernisáži ve středu 20. února 2013 v 18 hodin umělcův přítel Jaromír Zemina. Na violoncello nám zahrál Pavel Verner a Petr Váša nás seznámil se svým vskutku prazvláštním a originálním ´fyzickým básnictvím´, které jsme nakonec ve zdraví všichni přežili. Souběžnou výstavu Jánoše Kubíčka ´Uměním unikat stupiditě světa´ můžeme navštívit, hned za rohem, na Národní třídě 9 v Topičově salonu do 22. března 2013.
Poslední výstavu Jánuše Kubíčka v roce 1992 jsme mohli zhlédnout v pražském Mánesu,jak nám řekl pan Jaromír Zemina. Erotické koláže a grafika při svém vzniku zpříjemňovaly umělcovi jeho takřka poustevnické působení v ateliéru. Z výstavy pochopíme, že Kubíček byl mnohostranně vzdělaný člověk a že mu nechyběl smysl pro absurditu. I mnozí literáti našli v jeho díle zalíbení. Ani se nedivím, seznámení se dosud neznámým mně slůvkem – ´obludáma´ mě na výstavě fascinovalo kromě jeho článku o pikantnosti nejvíc. A jak jsme se od Jaromíra Zeminy dále dozvěděli, že velmi milý člověk Jánuš Kubíček ke svým dadaistickým - surrealistickým kolážím využíval především módní časopisy, přesto je Kubíček však za umění nepovažoval.
Co jsem opsala z okenního parapetu v Galerii U Betlémské kaple!
In: Jánuš Kubíček, Dramatický meziprostor, Brno 1995 (Petrov), 2004 a 2008 (FOTEP)
„Vědomí erotiky a sexuality je vždy ohromná výhoda pro umělce: je to jeden jasný okraj nebo osa – podle založení. Dvě oblasti dosahují dokonalého erotického umění v prostředcích i záměru nebo lépe řečeno mají jen erotické umění: Indie v oblasti nahé erotiky a francouzské rokoko v oblasti erotiky oblečené – vlastně složité nahoty a složitého zahalení. Erotický ideál je podobný a stylizuje ženu do mohutných prsů, útlého pasu a mohutných kyčlí a zadku. Tyto dvě těžké hmoty spojené stonkem pasu mají v sobě ten dráždivý, mocný půvab.
Pikantnost je pojem, který se nedá vyjádřit jiným výrazem
V pikantnosti jsou mimo podružné složky hlavně:
a/ lehké dráždění
b/ příslib
c/ narážky
d/ trochu zvrhlosti
e/ nezávaznost
Pikantnost je výsledkem určité specializace. Objevuje se v rozvinuté kultuře. Nedovedeme dobře posoudit, co bylo pikantní jindy nebo v jiných oblastech. Můžeme to jen uhadovat, ovšem na základě našeho erotismu. Při posuzování jiných ras je omyl pravděpodobný. Vyznáme se jen v Evropě, a to ještě v určitém časovém omezení na poslední, těžko časově přesně vymezitelnou dobu. Pikantnost musí být samoúčelná, směřuje jen k tomu být pikantní, ostatní hodnoty včetně výtvarné se vytrácejí.
Řekl bych, že jasná pikantnost je až v 18. stol. Předtím jsou v tom stále ještě i jiné aspekty, případně přímo negativní proudy náboženské, morální, nebo přímo erotické a sexuální. Je tam vloženo něco, co jde za pouhou pikantnost, třeba i radost z pouhé pohlavnosti. V 18. stol. jsou věci, u nichž je pikantnost už účelem. (Dokonce i ilustrace k pornografickým knihám jsou spíše pikantní a volí si náměty, kde se rozvine spíše pikantnost než zvrhlost.) Přetrvává ještě většinou výtvarná hodnota. Pak se pikantnost pohybuje čím dál víc k okraji umění, až se dostává mimo oblast výtvarnosti vůbec a ideální pro ni je fotka. Protože pikantnost je přímo závislá na popisnosti, musela vznikat z umění. Například v expresionismu je možná erotika, sexualita i perverze, ale ne pikantnost. Na druhé straně je pikantnost ještě pořád zveřejnitelná. Lze ji také charakterizovat jako ještě veřejně připustitelné množství dráždivosti v určitém tématu. Jen polechtá, ale neatakuje běžnou morálku; nejde tam, kde už je třeba naprosté soukromí.
Pikantnost přislazuje, zabaluje sexualitu do obalu z průsvitného karamelu. Tady vystupuje markantně její příslušnost ke kýči. Má v sobě také trochu voyeurství – nahlížení do částečně zakázaných prostorů – jen tak trochu, ne plný pohled. Neexistuje nikdo, kdo by někde – a každý třeba jinde – neměl oblast kýče, tu touhu po věčné lásce bez manželství, po čase, který neutíká, po imaginární jistotě kýče, kde je oddech.
Pikantnost je jakýmsi kýčem v oblasti erotiky
Každý sní o stavu bez nutnosti a závazků, čili touží po stavu bez tíže. Stav bez tíže je ideál.
Jak se vyvázat:
a/ opít se
b/ sedět před televizorem
c/ provádět to
U umělce, kde tyto normy a zábrany bývají posunuty nebo překračovány, dochází ke kolizi
s divákem. Dochází k absurdní situaci. Divákovi nevadí erotičnost, která ho vzrušuje, ale vadí mu porušení soukromí při tom. Tajně si to rád prohlédne, ale výstava je pro něho veřejná záležitost, a cítí se vlastně dotčen, že je odkryt jeho zájem, který zveřejněním ztrácí požitkářskou intimitu a prostředí, kde nepůsobí stud. Uvědomuji si, že všechno, co dělám, nemusí být umění. Rozsah zájmů, pokusů, výstřelků, dekalky, koláže (doporučuji erotické, perverzní). Po šedesáti už nemáme čas na „vážné věci“. Nastupuje svobodná tvorba – a velezajímavá hra. Ve hře jsou objevy a svoboda, kterou si ve vážnosti netroufneme, kterých si pro rozum už nedovedeme všimnout. Láká mě nekonečno a nevážno…“
Chvilka poezie…. nás přece nezabije
´má duše jásá, když dělám koláže
ukažte umění, který to dokáže
když dělám umění, který se nemění
duše se namáhá
když dělám koláže, i když jsou pro vraha
duše se pobaví a zhmotní postavy
přitom si zajásá, když dělám koláže
ukažte umění, který to dokáže
duše se přikrčí
duše se promění, když není umění
pudy si jásají, když dělám koláže
málokdy umění tohleto dokáže´ (Jánuš Kubíček (1978)
V Galerii U Betlémské kaple je k mání za 333 Kč jeho univerzální měsíční nástěnný kalendář 43 x 52 cm ´Kalendář věčné radosti´ - (Calendar of the eternal Joy), jenž je vlastně katalogem výstavy erotických koláží . Doporučujeme aspoň prolistovat!
Současná výstava: ´Sexuální objekt podle mého vkusu´
Jánuš Kubíček
21. 02. - 10. 03.2013
Galerie U Betlémské kaple
Betlémské nám. 8
110 00 Praha 1
Tel.: 222 220 689
Máme otevřeno denně 10.00 – 18.00 hodin
Hodnocení: 100 %
Galerie U Betlémské kaple : Věnujeme se především českému poválečnému umění. V roce 2005 jsme navázali na výstavní program Galerie Jiřího a Běly Kolářových, který se orientoval na Skupinu 42, poválečný surrealismus a abstraktní umění 60. let. V Galerii U Betlémské kaple jsme už vystavovali Josefa Váchala, Františka Hudečka, Václava Tikala, Emilu Medkovou, Františka Tichého, Michala Ranného, Miloslava Chlupáče a další. Do umění, které prezentujeme na realizovaných výstavách , zahrnujeme obrazy, grafiku, kresby, plastiku nebo fotografii. V současné době se zaměřujeme stále více na současné umění (proběhla např. výstava obrazů a grafiky Davida Cajthamla a Michala Cihláře nebo výstava objektů Františka Skály). V galerii se také dlouhodobě věnujeme tvorbě autorů spojených s československým konstruktivismem a geometrickou abstrakcí.
Ing. Olga Koníčková
Foto: Galerie U Betlémské kaple
Ze života Jánuše Kubíčka
5. 12. 1921 - narodil se v Nových Hradech u Vysokého Mýta
otec, sochař Josef Kubíček (1890–1972), žák Myslbekův a Hahnův
1924 - stěhování do Brna-Králova Pole, kde žil do r. 1955
1928 - pobyt u moře v Itálii – později se k němu stále vrací (dojmy z moře a pohybu vln)
1934–1935 - 1. samostatná výstava v Brně (kresby, obrazy)
1936 – ovlivněn prvorepublikovým moderním umění
studuje dějiny umění: soukromá studia u otce sochaře a u malíře Jana Trampoty
1939–1940 - studuje díla Bohumila Kubišty při přípravě monografie, kterou píše František Kubišta
1940 - 1. cena za malbu na výstavě ´Tvorba mladých´ v Brně
1941 – maturita na gymnáziu v Brně-Králově Poli
studium na ŠUR v Brně (do 1943)
1942 - přijetí do Odborové organizace výtvarných umělců v Praze(vyhne se totálnímu nasazení.
Od té doby zůstává svobodným umělcem)
1943 - stává se hostujícím členem SVU Mánes v Praze a SVU Aleš v Brně
1945 - přijat do ´Bloku výtvarných umělců země Moravskoslezské´
1947 – společný ateliér s malířem Bohumírem Matalem v Zemském domě v Kounicově ulici v Brně
1948 - sestra Jarmila Dvořáková, historička umění, odchází i s manželem do emigrace
ve Švýcarsku, později do New Yorku. Jánuš, který již nemůže vycestovat, žije a maluje 3/4 roku v Mikulově
1948–1949 - vzniká jeho první soubor koláží ovlivněný surrealismem
1950 - stává se členem Svazu československých výtvarných umělců
1951 - získal ateliér ve Františkánské ulici v Brně, kde tvoří do r. 1987
1945–1954 - vznikl soubor obrazů s městskou tematikou
1955 - svatba s textilní návrhářkou Vlastou Donauerovou
- v dalším desetiletí vzniká řada figurálních kompozic, ve kterých je postupně akcentován pohyb
1957 - spoluzakládá tvůrčí skupinu Brno 57 (K. Hyliš, Jos. Kubíček, Z. Kudelka, B. Matal,
P. Navrátil, I. Ruller, Z. Řihák, P. Spielmann, V. Vaculka, V. Vašíček a J. Zemina)
1961- pro Národní galerii v Praze provádí v Kinského paláci vzorové tisky 12 dřevořezů
Paula Gauguina z původních, téměř zničených štočků, které z Tahiti přivezl Milan Rastislav Štefánik
1965 – narození syna Adama
- do roku 1975 spolupracuje s brněnskými architekty Viktorem Rudišem, Ivanem Rullerem
a Janem Krumlem pri výzdobě interiéru a exteriéru veřejných budov a prostranství
1966–1967 - realizuje se 1. dekorativní zeďz litého betonu v brněnském sídlišti Lesná
1967–1977 - vzniká rozsáhlý cyklus děl inspirovaný dramatickými postavami a příběhy
antické mytologie (Laokoon, Sisyfos, Labyrint, Ikaros, Ixion, Argonauti, Hermes, Leda, Nymfy, Venuše)
1967 - čtyři roky detailně studuje technologii malby bratří van Eycků
1968–1969 - realizuje se 2. dekorativní zeď z litého betonu - opět na sídlišti Lesná
1969 - téma ´Zátiší´, které se v jeho tvorbě objevuje již od roku 1938, vrcholí řadou
abstrahujících kompozic. Spolupracuje na vítězném návrhu pavilonu ČSSR pro Světovou
výstavu Expo ’70 v Ósace
1970 - dostává krajskou cenu Antonína Procházky „za vynikající malířské dílo posledních let“
1972 – 2. souborná výstava obrazu, kreseb a grafiky v Domě umění města Brna
29. listopadu 1972 - umírá v Brně otec Josef
1972–1973 - realizace výzdoby stěny za katafalkem ve smuteční obřadní síni v Blansku u Brna
1973- po 25 letech emigrace přijíždí z USA poprvé na několik týdnů sestra Jarmila Dvorak
1974 - v srpnu umírá v New Yorku sestra Jarmila Dvorak
1975 - největší veřejná realizace: mozaika Slunce a pohyb na Sportovní hale Královopolské
strojírny v Brně-Králově Poli
1974–1976 - podle Kubíčkova návrhu se realizuje výzdoba krycí zdi schodiště družstva Karat v Brně
- do roku 1987 se věnuje volné tvorbě ve svém ateliéru, který od počátku 50. let prakticky neopustil
1976–1978 - vzniká 2. soubor koláží na grafikách a koláží kombinovaných s akvarely
16. prosince 1980 - umírá v Brně matka Marie
1985 - obrazem Ateliér (Stmívání) ukončuje velké téma Ateliér, zobrazující jeho nejvlastnější
prostředí v průběhu 40 let
1985–1987 - vzniká série obrazu Malování na stará kolena (Past na malíře, Střelnice, Haraburdí)
1986–1987 - maluje poslední obraz Dernier rivage (Poslední břeh) a nadále zůstává v domácím ošetřování
1988 - dále se zhoršuje jeho zdravotní stav. Vznikají Piškvorky (barevné kresby na papíru)
1991 - vydán kompletní soupis díla DJK – Dílo Jánuše Kubíčka (5922 del, Irbis)
(5. 12. 1921 – 21. 5. 1993) – www.art-kubicek.cz – na CD-R s 8064 fotografiemi
1992 - prohlášen čestným členem Sdružení výtvarných umělců a teoretiků Brno
1993 - přijat za člena SCUG Hollar, Česká televize o něm vysílá 7. května dokumentární film
21. května 1993 - Jánuš Kubíček umírá na Alzheimerovu chorobu. Pohřben je na hřbitově
v Brně-Králově Poli