´Letní skupinová výstava´ aneb jak jsme poznali 12 + 1 výtvarníků
Galerie U Zlatého kohouta - Praha
15. 7. - 8. 8. 2014
Byli jsme pozváni na vernisáž do Galerie U Zlatého kohouta v Michalské. Známe ji už dobře, je to především neuvěřitelně inspirativní gotický podzemní labyrint. Každá výstava, která se tu koná, tak získává (jak bychom řekli moderně) jako bonus atmosférické až meditativní prostředí, zejména, když si návštěvník uvědomí, kolik dějů a osudů se tu už za ta staletí odehrálo a kolika účelům tyhle prostory sloužily, a čeho všeho byly svědky.
Tříletka skupinových výstav, a potřetí v létě
Galerie U Zlatého kohouta má ale ještě jednu významnou devizu. Galeristku, výraznou osobnost, šaramantní dámu paní Mirelu Zukal. A ta tu vládne. Osvíceně, promyšleně, s citem, šarmem, humorem a hlavně pochopením pro mnohdy hodně svébytné a nesourodé osobnosti, které se sem jako dobří holubi vracejí. A proto se jí daří již třetím rokem husarský kousek a jako ´vrcholné galeristické číslo´ připraví skupinovou výstavu. Konají se tu 4x do roka, již třetí rok a vždy jde o pozoruhodnou sestavu, povětšině zdánlivě zcela odlišných tvůrčích osobností, odlišných žánrů a stylů. Ale paní Mirela, jinak jí tu nikdo neřekne, si s tou pestrou společností dokáže poradit jako málokdo. Však sama nadsázkou říká: „Na prvním místě je u mě galerie, pak je galeristka a pak jsou teprve ty vaše obrazy.“ To ale není neúcta k umění autorek a autorů, naopak to je síla citu a vcítění se a schopnost vytvořit z té původně dost nesourodé mozaiky, která se jí vždy před výstavou sejde, zajímavou kompozici. A vystavující umělkyně a umělci, to také nahlas i v kuloárech udiveně a uznale konstatovali.
Každý pes jiná ves? Ano, ale nakonec zajímavá zamýšlení
Vezměme si onen tucet autorských počinů pěkně podle abecedy. Každý, kdo je jen středně obeznámen, se jistě podiví, že tenhle propletenec názorů a osobností může nakonec vyznít v tak pěknou souhru.
Alena Alferiová
- poskytla pro výstavu obrazy nazvané Zrcadlení I. a II. Až prorocky charakterizovala ducha celé skupinové výstavy. Odrazy jednotlivých názorů a stylů se klidně snesou s odrazy její duše a jejího vidění světa a naopak. Vždyť na téže výstavě vůbec nekolidovaly s díly A. Agnerové anebo expresivními hluboce prožitkovými obrazy Bohumíra Boba Hochmana (* 1958). Jeho Tělo hedvábného vesmíru samozřejmě doprovodil, jak je jeho zvykem, i niternou básní napsanou (podle připojené datace), týden před výstavou.
Tělo hedvábného vesmíru
vzlíná…
Z lůna do lůna…
A dál do hloubky duše…
Úlomky bambusových trav
jsou antény
vesmírných drah,
jež mlhovinami pozvolna
sladce plují…
Edita Neoralová – Kvizdová
- přispěla svým až sluníčkovým optimismem na obraze Slečna jaro v oranžérii. A aby ne. Když na jejím facebookovém profilu mimo jiné čteme její slova:
„Pozorně si všímám darů,které mi dává život. Přitahuji do svého života laskavé a dávající lidi. Vesmír je vůči mně velmi štědrý, stále mne něčím obdarovává...“
Zadumaná, ale vlídně, byla i Zita Opatová na obraze nazvaném Západ slunce.
- Na svém webu na sebe prozrazuje, že se k malování dostávala postupně, ale naplno až zhruba před 10 lety. Dobře, že se tak stalo.
I věčně usměvavý a pozitivně naladěný Richard Kliment (* 1972) představil své uklidňující a evokující Zelené abstrakce, jako by už při jejich tvorbě tušil, jak dobře zapadnou do celého konceptu výstavy. A pak, že prý je kosmický chaotik, jak zaznělo na vernisáži. Jestli, tak pozitivní. A chaos může přece být i pozitivní. Zvláště ten kosmický.
Jarmila Krynická
- se už od konce studií v roce 1980 soustavně věnuje nefigurální malbě a ve svých obrazech se snaží o harmonii mezi námětem a přístupem zpracování. Zátiší s bílou růží je toho dokladem. A i ono, svým více méně klasicistním ztvárněním plně patří do celé škály pohledů zúčastněných tvůrců.
Dagmar Lukešová
- se stejně jako ostatní zabývá něčím mimo nás a vlastně i v nás, podobně jako Janka Anděl Šustrová, která představila své Doteky hudby a netuše předznamenala i malé hudební soaré, které mile a romanticky korunovalo celou vernisáž (na kytaru hrál koncertně Michal Diviš skladby jako Romanza či La Crima…).
Marek Uhlíř
- představil své mnohomluvné a k zamyšlení zavádějící Objekty. Jakoby říkal diváku: „mysli si, co chceš, ale myslet budeš, i kdybys nechtěl“.
K zamyšlení nutila své diváky ale i V. Zavřelová.
Andrea Zimčíková zase nás potěšila svým Kosmoartem věnovaným – jak nám sama sdělila - ´zajímavým´ obrazovým kartám, které objevila… A že jí to téma pasuje, potvrzuje i kratičký úryvek z jedné její krásně ilustrované rozsáhlé básně, nazvané Dáma labutí uveřejněné na jejím facebookovém profilu:
Jsem bájný Fénix, co se vznesl z popela
jak Amor šíp touhy střelím ti do srdce
Nechci být jen spoutaná tvými sliby
to břímě by má tolerance neunesla
Pochop, já nebudu trpět za tvé chyby
(Úryvek z básně Dáma labutí)
Máme se na co těšit
Na výstavu nás pozval dávný přítel nás a našeho webu www.www-kulturaok-eu.cz Bohumír Bob Hochman. Jsme mu za to vděčni. Umožnil nám totiž příjemný letní zážitek v hřejivém souznění všech autorů a jejich přátel a nejbližších. Žertem bychom dodali, že tak hřejivém, že i podzemní gotické sklepení bylo tím davem spokojených diváků rozpálené jako pec kladenské huti, když ještě sálala. Paní Mirela nám pak slíbila, a tvůrcům uložila, aby se urychleně koncentrovali, neboť v září 2014 bude další Společná výstava. A jak známo, část autorů se vrací, část jich paní Mirela vybírá z nových, kteří budou mít v následné době v její Galerii U Zlatého kohouta výstavu vlastní.
Šlechetný rituál Galerie U Zlatého kohouta
Pravidlem každé výstavy je, že autor věnuje prostřednictvím Galerie, tedy paní Mirely, jeden obraz nadaci Maltézské pomoci, o. p. s. Potěšilo nás, že tentokrát byl vybrán k dárcovství obrazu za kolektiv autorů silně esoterický obraz našeho přítele Boba Hochmana. A o Bobovi, je známo, že má silné sociální cítění a dobré srdce. Takže byl tradičním diplomem, který dostává každý dárce, náležitě potěšen. Vtipně a po pravdě k němu poznamenal, že naposledy dostal jeden diplom na pionýrském táboře a druhý ve škole - za zpěv. Tenhle, udělený po desítkách let od té doby, je tedy do třetice všeho dobrého.
Radek Jeroným Meduna: Obrazy/Paintings aneb stranou, ale jen organizačně
Suterénní Galerie U Zlatého kohouta je labyrint podzemních prostor. Jednu z nich obsadila již o 2 dny dřív než námi výše zmiňovaná Letní skupinová výstava 12 výtvarníků ještě další výstava Obrazy/Paintings z prací Radka Jeronýma Meduny. Soubor jeho obrazů také je určený k zamýšlení, ale na rozdíl od Skupinově vystavujících autorů je zamýšlení nad Medunovými obrazy jinak vedené.
Obrazy jako Uzavřená do sebe, V nouzi poznáš…, či Krajina jsou plné tajemných světů, ale zpracované syrově, drsně a s poněkud specifickým autorovým pohledem na zachycované situace a osobitě viděné a vnímané reálie. Zvláštní je u toho autora i způsob realizace děl. K realizaci svých maleb volí formu olejů nejen na dřevěné desky, ale třeba i na rozhodně neběžné zkamenělé dřevo. Autor (foto vpravo v kšiltovce) nabízí bezesporu zajímavé srovnání s druhou výstavou v Galerii U Zlatého kohouta.
Zdalipak víte, že…
Maltézská pomoc, o.p.s. se věnuje realizaci sociálních, zdravotních, charitativních a humanitárních projektů. Pořádá Mezinárodní setkání vozíčkářů na Velehradě, letní tábory, maltézský bazar, pouť do Lurd a na Svatou horu. Nabízí zapůjčení vysoušecích agregátů v případě povodní…
Lázeňská 485/2
118 00 Praha - Malá Strana
Galerie U Zlatého kohouta
Praha 1
Michalská 3
Máme otevřeno:
pondělí – sobota: 12.00 - 18.00 hodin
Hodnocení: 85 %
Richard Koníček
Foto: Ing. Olga Koníčková