´Jiří Kolář: 100 let od narození´ aneb zkusili jsme si udělat muchláž nebo chiasmáž či roláž nebo i proláž…?!
Museum Kampa – Praha
23. 9. 2014 – 18. 1. 2015
Byli jsme na tiskové konferenci a vernisáži k nové výstavě Jiřího Koláře ´100 let od narození´, jejímž kurátorem je vskutku jako vždy do své práce zapálený Jiří Machalický, takže jeho nadšení přejde samozřejmě i na zúčastněné posluchače, a který také navrhl, aby ke 100. výročí narození Jiřího Koláře byla vydána výpravná publikace. V ní najdeme zmapováno v rámci této výstavy vystavených 120 Kolářových děl ze Sbírky Jana a Medy Mládkových (z celkového počtu 250 děl), která patří k nejvýznamnějším souborům u nás i v zahraničí.
Z historie sbírky Kolářových děl
Paní Mládková začala sbírat Jiřího Koláře již od roku 1967. Po Kolářově první výstavě v Guggenheimově muzeu v New Yorku v roce 1975 díla z této přehlídky Mládkovi po výstavě zakoupili a vytvořili tak základ sbírky, kterou v následujících letech postupně doplňovali a rozšiřovali. V roce 1994 paní Mládková přivezla sbírku, výstava se konala v Českém muzeu výtvarného umění v Domě u Černé Matky Boží. V roce 2003 sbírku paní Mládková věnovala hlavnímu městu Praze, ale odborně ji nadále využívá Museum Kampa.
Kolář rád a stále experimentoval
Jak na tiskové konferenci a později i na vernisáži řekl Machalický, máme tak možnost zhlédnout autorovu tvorbu od 40. do 80. let. 20. století. V té době se umělcův názor krystalizoval a zvolna se stával důležitou a originální součástí evropského současného umění. Později Jiří Kolář své nápady do důsledků rozvíjel a obohacoval dalšími objevy a technikami, ale základ již byl dán a směr vývoje v podstatě určen.
Dobře jsou zastoupeny rané konfrontáže a raportáže, v nichž uplatňoval motivy z časopiseckých, většinou černobílých reprodukcí nebo xylografií. Do nich se promítají určité souvislosti, které nejsou na první pohled zřejmé, a také si je každý může vyložit jinak. Osobité techniky rozvinul po létech experimentů a sbírání materiálů hlavně na konci 50. a počátku 60. let.
Jedním z časných objevů se stala muchláž, v níž se zmačkáním obrazů (xylografií, reprodukcí, map, notových záznamů) deformovaly původní motivy, abychom je mohli vnímat z nezvyklých úhlů pohledu. Jinou důležitou technikou se stala roláž, která vznikala rozřezáním reprodukcí na proužky nebo případně čtverečky. Ty pak autor podle určitých pravidel přeskupoval a sestavoval do nových kompozic. V prolážích se zase jiným způsobem prolínaly různé světy či epochy.
Velkoformátová rozepínací koláž, kdy uvnitř objevíme roláž s motivy
Zajímavá, ale jen krátce užívaná, byla technika stratifie. Její podstatou bylo slepování barevných papírů a jejich prořezávání skalpelem. Tím se odhalovaly spodní vrstvy a vznikaly obrazy připomínající toky energií. Mimořádnou úlohu hraje chiasmáž, v níž se projevily nové možnosti písma. Autor trhal stránky starých i nových knih tištěných v různých jazycích a rozmanitými druhy písem. V tomto smyslu užíval i rukopisy, notové záznamy, zeměpisné, historické či hvězdné mapy, vzory látek, znaky šachových figurek.
„Chiasmáž mi svým principem absolutní labyrintnosti dala k dispozici celé dějiny umění jako na talíři. Mohl jsem je kdykoliv sníst a nikdy se nenasytit.“ J. K.
V umělcově díle nechybí ani klasické koláže, v nichž využil svou mimořádnou literární i obrazovou představivost.
„Koláž – Umění se stále víc přibližuje zákonům přírody, nebo chcete-li vesmíru.“ J. K.
Antikoláže vytvářel zmizením základních motivů z reprodukcí známých obrazů. Například z Rousseauova autoportrétu z pražské Národní galerie vyňal právě malířovu postavu. Tak nás autor nutí zamyslet se nad obrazem, zamyslet se nad novým, nezvyklým způsobem vnímání reality. Nápaditá je také řada kolážovaných objektů, rovněž již z 60. a počátku 70. let 20. století..
Za zmínku jistě stojí i transparenty a závěsy ze 60. let 20. stol., ve kterých reagoval na výtky, že jeho umění je málo angažované a s lehkým humorem parodoval atmosféru prvomájových průvodů i církevních procesí…
A vernisáž? Výstavu zahájil Jiří Pospíšil, který vyzdvihl fakt, že Ministerstvo kultury ČR poskytlo na publikaci grant. Dále nám oznámil o přípravě dalších dvou výstav, na které se můžeme těšit, a které se uskuteční do konce roku 2014 – ´Automobil ve výtvarném umění´ (poslední plátno Mercedes Benz, K. Lhoták, T. Pištěk) a výstavu díla Jana Švankmajera v Konírně, kterou si uspořádá sám pan autor.
- Publikace se liší od jiných publikací již tím, že zcela jiným způsobem uspořádává Kolářovy techniky v takovém pořadí tak, jak k sobě patří, abychom si jako čtenáři mohli udělat správný obrázek
- Nejdůležitější díla jsme umístili na celou stránku
- Na konci publikace jsme připravili seznam děl, a to chronologicky jak vznikala
- Publikaci, která je v česko-anglické verzi, si můžeme, chceme-li navíc podpořit i činnost Musea Kampy, zakoupit za 550 Kč přímo u pokladny Musea Kampy
Poté promluvil kurátor a na konec, k radosti všech zúčastněných, jsme se dočkali zazvonění zvoncem osobně přítomnou, stále usměvavou Medou Mládkovou.
P. S. : Jiřímu Kolářovi po své emigraci byla zabavena díla Národní galerií, která mu po jeho návštěvě do vlasti v roce 1990 opět Národní galerie nabídla zpět. Ale ten, když se dozvěděl, že bylo o jeho sbírku postaráno dobře, se rozhodl ji dál přenechat Národní galerii.
Museum Kampa
118 00 Praha 1
U Sovových mlýnů 2
Máme otevřeno denně: 10.00 - 18.00 hodin
Generální partner Musea Kampa: Vítkovice – Machinery Group
Hlavní partner Musea Kampa:Renomia, ČSOB
Partneři Musea Kampa: Hlavní město Praha, Městská část Praha 1, Ministerstvo kultury ČR
Hodnocení: 80 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva: Jiří Machalický)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
Jiří Kolář (jen náhodný výběr)
- 24. 9. 1914 narodil se v Protivíně
- vyučil se truhlářem, střídal různá zaměstnání
- od l. pol. 30. let 20. stol. psal poezii a tvořil koláže
- spoluzakladatel Skupiny 42
- 1949 – oženil se s Bělou Helclovou
- 50. – 60. léta: přestal psát verbální poezii, a vytváří poezii needitovanou (bez slov)
- 60. léta – objevuje své základní kolážové techniky – roláž, proláž, muchláž, straffii …
- spoluzakladatel skupiny Křižovatka
- 1970 - byla zkonfiskována monografie od Miroslava Lamače (Obelisk)
- 1977 – podepsal Chartu 77
- 1980 – přesídlil do Paříže
- 1990 – získal čestné občanství hl. m. Prahy
- 1999 – trvalý návrat do Prahy
- 11. 8. 2002 zemřel v Praze