´Jiří David, Andy Hope 1930, Florian Meisenberg´ aneb když více podkopeme malbu?!
Galerie Václava Špály
20. 5. – 22. 6. 2014
Na vernisáži vystavených prací tří umělců (Jiří David, Andy Hope 1930, Florian Meisenberg), kteří byli osobně přítomni, jsme trošku, ba fascinovaně, zírali. Nejdříve v suterénu na vystavená díla Jiřího Davida, na perfektní Davidovo zvládnutí kombinované techniky na plátně na 3D lentikulárním tisku, kdy se na nás např. dívala divá zvěř i ovce, kde jsme se těžko orientovali, zejména, když tyto tisky doplňovaly předměty masové produkce. Vzniklé iluze hloubky nás dokonale mátly tak, že chvílemi jsme nevěděli, zda jsou objekty na obrazech reálné či nereálné. 
Poté jsme vystoupili výše do prvního patra, kde se nám Florian Meisenberg představil zvláštní instalací, svých děl, zcela odlehčenou. A poté jsme sestoupili do přízemí Špálovky, kde jsme se mohli seznámit s pracemi všech tří umělců a čekali jsme na oficiální zahájení výstavy.
V rámci zahájení výstavy se Jiří David, který náleží k první generaci postmoderních umělců, přiznal, že když byl osloven Špálovkou, aby uspořádal výstavu, tak navrhl, aby se tak stalo ještě s dalšími umělci -
(Andy Hope a Florian Meisenberg), že s kurátorkou Noemi Smolik hledali, co by aktuálního vystavili, že kritériem dobrého malířství se už stalo jen řemeslo, že malířství je překonáno, že umělci si chtějí dělat, co chtějí… že chtějí více podkopat malbu…(a to se asi nelíbilo také přítomnému čtyřicátníkovi, vynikajícímu malíři a grafikovi, stuckistovi, Jaroslavovi Valečkovi, že(?), jak jsme si povšimli), protože mají pocit, že už nic dalšího v malbě nelze vymyslet… že je malba příliš zatížená tradicí, a tak se shodli, že hlavní je udělat dobré umělecké dílo, že minulost chápou jako něco, co je třeba znovu a znovu přehodnocovat.
„Oko nejdříve neví, co vidí, a myšlení neví, co má dělat,“ Jasques Ranciére
Co více si umění od obrazu může přát!
Jako příklad jsme si mohli povšimnout díla Floriana Meisenberga , který maluje olejem na plátno, v díle ´Continental Breakafast, Overmorrow at Noon´´ se dva olejové fleky snoubí do mileneckého páru a geometricky strukturované čáry vedou dialog s abstrakcí modernismu. Co je nové, je jejich soustředěnost, statika a neměnost, které jsou v protikladu k neklidu a roztržitosti postmoderny.
Slovo kurátorky Noemi Smolik
Tři umělci, tři generace, tři cesty a tři rozdílná města - Praha, Berlín, New York - kde tito umělci žijí. A přesto je více spojuje než dělí: obdivuhodná lehkost, s kterou se pohybují nejen napříč všemi stylovými, formálními i prostorovými hranicemi a epochami, ale s kterou překračují a někdy i opouštějí plochu obrazu, aby se k ní zase vrátili. Na těchto plochách se pak objevují letadla a novogotická kaple měnící se v raketu, Batman a Superman, fotografie hollywoodských hvězd, ikonický suprematistický čtverec, expresivní čáry, dinosauři, madony z plastu zakoupené ve vetešnictví - jednoduše: na těchto plochách se mísí produkty vizuální masové kultury s elementy autonomního umění.
Kdysi tak ostře střežená hranice mezi high a low kulturou mizí a s ní i určitá arogance vůči masové produkci, kterou se tak vyznačoval modernismus. Hravě, vtipně, někdy s nádechem zlomyslnosti ponořují se jak do utopického světa modernismu, tak do opotřebovanosti světa kulturní industrie. Jejich dílo překvapuje, je fantaskní, někdy obsesivní jako život sám. Ve své, spolu s Maxem Horkheimerem napsané knize ´Dialektika osvícenství´ (1944), říká německý filosof Theodor W. Adorno: „Lehké umění doprovázelo autonomní jako stín. Je špatným společenským svědomím prvního.“
Umění těchto tří umělců již dávno vystoupilo z tohoto stínu a s čistým svědomím vytváří vlastní svět bez hranic a myšlenkových zábran. (kurátorka Noemi Smolik)
Jiří David ´Hitschcokovy blondýnky´, 2013
Mezi fotografiemi známých tváří z filmů, těchto ikon masové kultury, zastíněných tahem širokého štětce nanášejícího bílou barvu, který vzbuzuje asociace s živelně expresionistickými tahy amerických malířů,… je obrysy zachyceno mužské nahé tělo, připomínající svou perspektivní konstrukcí mrtvého Krista renesančního malíře Andrey Mantegni (vybráno z katalogu).
Galerie Václava Špály
Praha 1
Národní 30
www.galerievaclavaspaly.cz
www.spalovka.cz
Máme otevřeno: pondělí – neděle: 11.00 – 19.00 hodin
Hodnocení: 80 %
Ing. Olga Koníčková
Foto: autorka