´Jan Hus´
´Jan Hus´
aneb
co nám ve škole otrávili 
Povinné školní filmy, promítané v 60. a 70. letech minulého století, spolu s tehdejší televizní dramaturgií, povinně oslavující každé významné výročí, nám dokonale otrávily některá témata a filmová díla. V řadě případů právem, ale v řadě případů i k jejich škodě. Zařazujeme sem i historický velkofilm ´Jan Hus´, kterým otevíráme trilogii natočenou režisérem Otakarem Vávrou.
Film ´Jan Hus´ vznikl jako1.díl velkoryse pojatého projektu, souborně nazývaného ´Husitská trilogie´. Vzhledem k tomu, že šlo o ideovou objednávku z nejvyšších míst, nemohla být trojice filmů nepostižena dobovou ideologií a jejím vlivem na pojetí naší historie. Zdůrazněme, že film vznikl v roce 1954. Další dva filmy z ´Husitské trilogie´ - ´Jan Žižka´ a ´Proti všem´ ho následovaly.
Zájem o ´Mistra Jana Husa byl dávno…
Natočit film, přímo velkofilm o Janu Husovi, nebyla ale myšlenka 50. let 20. století, kdy se husitství díky tehdejšímu ministru kultury, vlivnému ideologovi a hlavně nadšenému obdivovateli husitského hnutí jako takového, Zdeňkovi Nejedlému, stalo tzv. předobrazem dějin dělnického hnutí. Tak to vůbec nebylo! O Janu Husovi se v české kotlině uvažovalo dávno před tím, a to i ve zcela jiných ideových a politických poměrech. Výrazně a reálně se první úvahy o natočení filmu o Janu Husovi objevily už před vznikem 1. republiky a hlavně pak po jejím vzniku. První ale neuskutečněný pokus datujeme do roku 1917. Další dva pokusy přinesl vznik našeho státu (1919). Vše ale vyšumělo z více důvodů, přestože jsme už i filmové scénáře měli k dispozici. S realizací jsme váhali tak dlouho, až jsme se dočkali hospodářské krize a II. světová války, kdy už jsme na to myšlenky vůbec neměli. Po roce 1945 jsme sice prostředky a vůli našli, i když ne přímo na pro film s Janem Husem. Vznikl film ´Jan Roháč z Dubé´, který nefungoval ani jako obyčejný film, natož, aby to byl nějaký opus o významném období našich dějin. Tím ale krátké období poválečné druhé republiky únorovým nástupem nového režimu zhaslo. Jenže nový režim měl o husitství eminentní zájem.
Pokyn shůry
V září 1948, tedy 7 měsíců po únoru 1948 v záplavě jiných praktických i ideových starostí, posvětil Klement Gottwald, směrován fanatickým zastáncem husitství profesorem Zdeňkem Nejedlým, že takový filmový materiál musí vzniknout a že bude zpracován podle pojetí, jaké nám zanechal Alois Jirásek ve svých spisech. Navíc, jak známo, právě Zdeněk Nejedlý už v roce 1946 přepsal naše dějiny a husitství v nich samozřejmě hrálo klíčovou roli. Je znám dobový vtip na zlatou mříž, kde se pravilo:„Palacký psal ´Dějiny národa českého´ téměř celý život, Nejedlý nám je přepsal za 14 dní.“
Kostky byly vrženy
Tím byl překročen rubikon. Miloš Václav Kratochvíl, jakožto historik a spisovatel (autor mimo jiné knihy ´Památné bitvy našich dějin´) a Otakar Vávra, režisér s obrovskými zkušenostmi a vynikající řemeslník filmu, stanuli před úkolem, na který měli ve všem zelenou, především co se týkalo peněz i výběru hereckých představitelů. První otázka byla vyřešena. Jiráskův výklad ano, Pekařův (jiný režimem nepřijatý český historik, který to ale viděl trochu jinak) ne. Fajn. Jak by to mělo vypadat? Otázka ikonografie filmu vyzněla nakonec velmi moudře (a ideově dokonce příznivě) – inspiraci jsme hledali a nacházeli v obrazech z 19. století. Brožíkův obraz ´Jan Hus před koncilem Kostnickým´ byl ve filmu prakticky doslova oživen a uveden na plátno. Jan Žižka byl výrazně do Husovy tématiky zařazen a líčení měl opět, tak jak nám byla jeho podoba nejbližší. A Zikmund, no samozřejmě liška ryšavá. Tak, jak nám ho líčil Jirásek a maloval Mikoláš Aleš. Zájem tvůrců a vlastně i vládnoucí garnitury byl totiž velmi blízký. Ukázat, že teď je sice všechno jinak, přímo na hlavu postavené, v porovnání s první a druhou republikou, ale že se vlastně mění jen forma, ale základ, naše dějiny a jejich odkazy, zůstávají. Inu, bylo to půl roku po únoru 1948, a to opravdu šla všem hlava kolem z těch změn. Psychologie lidí byla v nejistotě a potřebovali nutně nějaké uklidnění – odvolání se na něco, co znali a co brali za samozřejmé. Takže husitství se hodilo dokonale. I s tou Nejedlého paralelou, o tom, že teď se konečně dokončilo to, co se tenkrát nepovedlo.
Vávra to dokázal
Film ´Jan Hus´ měl premiéru v roce 1954. Trvá 115 minut a zachycuje období let pro Mistra Jana Husa, jeho život, učení a následné husitství klíčové. Roky 1412 až 1415. Ukazuje Mistra Jana při jeho kázáních v Betlémské kapli, kde nekompromisně a buřičsky, pro církevní otce té doby ovšem přímo kacířsky, pranýřoval a kritizoval zlořády církve a její organizace. Lid ho zbožně poslouchal a vrchnost nenáviděla. Po jistou dobu nad ním držel ochrannou ruku sám Václav IV., ale ne nadlouho. Díky Husovi a jeho bouření lidu se Václav IV. dostal do situace, kdy musel volit mezi tlakem místní šlechty, která směrovala k občanské válce, a později dokonce mezi tlakem zvenčí, od papeže, i od svého nemilovaného bratra, císaře říše římské, kam české země patřily, krále Zikmunda. Tento tlak hrozil vnější intervencí – křížovou výpravou – a tudíž válkou. Václav IV. chtěl ale zachovat mír, nechtěl se bránit, i když část šlechty byla ochotna bojovat, přesto svou ochrannou ruku nad Janem Husem držet přestal. (Člověku se až vnucuje podobná situace s Benešem na sklonku první republiky a další dějinné rozhodnutí v roce 1968. Pan Vávra už nám to neozřejmí, jak to mezi řádky myslel…).
Dáme Husa do klatby!
Hus byl tedy nejprve postižen papežskou klatbou, což v praxi nebylo moc účinné ani chytré. Nesměl kázat v Praze a kázal tedy po vlastech českých, čímž se jeho učení a myšlenky dostaly mezi širokou veřejnost dokonce nezprostředkovaně, přímo z jeho podání. Konec Mistra Jana Husa nastal v okamžiku, kdy věřil, že o své pravdě přesvědčí koncil v Kostnici. A dobrovolně se tam vydal. Nepřesvědčil je tam, přesvědčit ani nemohl. Jednak nedostal odpovídající možnost a hlavně, nebyl zájem. Zájem byl ho umlčet a vyděsit tak, aby odvolal. Nechtěli ho popravit, ani udělat z něj mučedníka. Jenže právě tuto roli si Jan Hus sám vybral, když pochopil, že svou pravdu neprosadí. Roku 1415 byl tedy upálen a plamen z jeho hranice symbolicky zažehl i plameny husitských válek.
Zapomeňme na povinnost
Samozřejmě, že dnes se film už veřejně nehraje. Kdo by měl zájem o vlastní dějiny, navíc ve filmu s puncem ideové agitky?! Jenže ten film je filmařsky perfektní, s ideami se Otakar Vávra vypořádal se ctí jemu vlastní. Představitelé jsou sice daní dobovým výkladem dějin a jejich rolí, ale jsou věrohodní a neschematičtí. Tradiční představitel velkých osobností, herec Zdeněk Štěpánek, si tak po mladickém Svatém Václavu z dvacátých let, zahrál pro změnu Jana Husa. A je charizmatický a je úcty hodný, až se člověk žijící v době soudruhování a likvidace všeho svatého, diví. Spolu s ním se ve filmu přestavuje špička herecké garnitury, a podle toho vypadají i herecké výkony. Je škoda, že na promítání, které se konalo v rámci doprovodných programů Národní galerie přímo v hale se Slovanskou epopejí Alfonse Muchy, se dostavilo tak málo diváků. Jak poznamenal v úvodu své zajímavé přednášky (z níž autor těchto řádků vydatně čerpal) lektor doc. PhDr. Ivan Klimeš, vedoucí katedry filmových studií FF UK a vedoucí oddělení teorie a dějin filmu NFA, jasně tak vidíme, jak nás dnes už málo zajímají naše dějiny. Škoda. Poučení – a nejen z filmu – i zamyšlení – a nejen o roli jednotlivce, který chce nápravu toho, co je špatné – by si odnesl každý, kdo vnímá s rozumem stav dění kolem sebe.
Titul: Jan Hus
Československo, 1954
Režie: Otakar Vávra
Scénář: Otakar Vávra
Kamera: Václav Hanuš
Hudba: Jiří Srnka
Hrají: Zdeněk Štěpánek, Karel Höger, Jan Pivec, Vlasta Matulová, Ladislav Pešek, Gustav Hilmar, Vítězslav Vejražka, Eduard Kohout, Bedřich Karen, František Smolík, Otomar Krejča st., Vladimír Řepa, Marie Tomášová, Josef Mixa, Eduard Cupák, Vladimír Hlavatý, Rudolf Deyl st., František Kreuzmann st., Vilém Besser, Marie Brožová, Ladislav Boháč, Josef Kemr, Antonín Šůra, Václav Vydra ml., Miloš Nedbal, Bohuš Hradil, František Kovářík, Jiří Steimar, Miloš Kopecký, Marie Svobodová, Václav Voska, Vladimír Leraus, Bohuš Záhorský, Marie Nademlejnská, Jaroslav Mareš, Světla Amortová, Radovan Lukavský, Rudolf Hrušínský, Felix le Breux, Miroslav Doležal, J. O. Martin, Václav Švec, Hynek Němec, Miroslav Šipovič, Vlastimil Brodský, Libuše Pešková, Stanislav Langer, Štěpán Bulejko, Richard Záhorský, Vojta Plachý - Tůma, František Roland, František Marek, Vojta Novák, Oldřich Vykypěl, Karel Jelínek, František Klika, Gustav Opočenský, Jiří Hurta, Jaroslav Orlický, Viktor Očásek, Jarmila Krulišová, Hermína Vojtová, Karel Pavlík, Jaroslav Seník, Marta Májová, Eva Strupplová, Adolf Vojta - Jurný
Délka: 115 minut
Žánr: drama /historický
Hodnocení: 75 %
Den promítání: 5. února 2013
Veletržní palác
Dukelských hrdinů 47
Praha 7 – Holešovice
www.ghmp.cz
Film ve Veletržním paláci v Praze zhlédl, přednášku vyslechl a zapsal
Richard Koníček