´Idiot loci´ se našel v D21 aneb vypněme racionální myšlení!
´Idiot loci´ se našel v D21 aneb vypněme racionální myšlení!
Vinohradské D21 v Praze 2 připravilo v těchto jarních dnech, 23. dubna 2013 obnovenou premiéru hry ´Idiot loci´. Jedná se o autorský divadelní koncert s mírně surrealistickým nádechem. Čas může plynout běžně nebo rychlostí desítek let za vteřinu. Právě teď a tady se protínají příběhy několika postav.
Jestliže okřídlené rčení „genius loci“ je latinsky duch místa, a jestliže v římské mytologii byl geniem (loci) zván duch – bůžek ochraňující určité místo, tak dnes o „geniu loci“ hovoříme třeba v souvislosti s pražskou Lucernou, pařížskou Olympií či milánskou La Scalou. Jde tedy o místo, kudy prošly dějiny, kde to intelektuálno a krásno na nás dýchá ze všech prasklin stěny a kde smekáme skoro jako v chrámu páně.
Fajn.
A ´Idiot loci´?
Idiot vzešel pro změnu z řečtiny. Idiōtēs. A šlo o osobu bez odborných schopností či nějak odlišnou od ostatních - zvláštní. Bylo používáno v městských státech antického Řecka k označení těch, co se starají jen o sebe a kašlou na potřeby ostatních. Škoda, že se to už dnes moc nepoužívá, mohlo by to být hodně frekventované označení. Těch, co kašlou na ostatní, je shora dolů už nějak moc…
No nic. 
Ale co ten ´Idiot loci´ v D21?
Třeba takhle: Slovo zvláštní. Jiné, odlišné nonkonformní. Představení. Tak trochu dada. Řekl bych. Sami autoři se odvolávají na prokleté básníky a jejich tvorbu. Prohlašují, že jde o:„autorskou divadelní inscenaci, která je zvláštní tím, že každé představení (my viděli reprízu, či jak to bylo celkem logicky označeno, obnovenou premiéru), je zcela jiné, překvapivé a nové. Že v něm je značný podíl improvizace a že to bude dobrodružství pro herce i diváky. O jakýsi autorský divadelní koncert s mírně surrealistickým nádechem, který je do značné míry inspirován herci a tvůrci i obecenstvem.“
Idiot loci je poctou všem dosud prokletým básníkům.
A jak to dopadlo?
Jiří Ondra (režie) a David Hlaváč (hudba) ve spolupráci se scénografkou Magdalenou Klárou Hůlovou a výtvarníkem Danielem Krejbichem vytvořili kaleidoskop myšlenek, nápadů a gagů, které považujeme za multimediální. Od pantomimy až po pohybové divadlo, hudební čísla, zpěv, drama i komedii. Ale pozor, nejde o slátaninu bez smyslu pro logiku. Představení sice nemá děj, ale má myšlenku. Dokonce plno myšlenek. Proto také všichni čtyři hlavní herečtí aktéři na samém počátku představení, v jakémsi čtyřhlasém kvadromoderování, jasně říkají: Vypněte si mobily, i logické myšlení. Ano, to je potřeba. Obojí. Pragmatici a suchaři, co chtějí fakta a řád, si tu moc neužijí. Nic takového tam totiž není. Ti ostatní ale zjistí, že je příjemné se nechat překvapovat, unášet, vést bezpočtem hereckých, pohybových a nevšedně všedních etud. Ty se nakonec slijí v jeden celek, a tím je příjemný pocit, že jsme byli svědky něčeho, co bylo jiné, nečekané, zajímavé, osvěžující a zvláštní. I když ze všeho odvázaní být nemusíme. Ano zvláštní. A jsme u toho Idiota loci. Ne v pejorativním hanlivém smyslu, ale ve smyslu zcela pozitivním, nekonvenčním a osvobozujícím. I když to vyprávět druhý den kolegovi v práci fakt nepůjde. A to je to, oč tvůrcům možná šlo. To se totiž prostě musí vidět a zažít. Jinak to nemá smysl…
Koncert pro principálku a režisérku
Obě herečky, Tereza Karpianus (režisérka – mimo jiné veleúspěšné déjednadvacítkové Nory) a Hana Mathauserová (principálka celého toho pozoruhodného spolku nazývajícího se D21) si v představení dokonale zařádily. A i když to vše vypadalo jako improvizačka, brnkačka, pohodička, muselo za tím stát hodně profesionality a dřiny. A nemyslím jen ty jejich až neskutečné pohybové výkony, ale uplatnění všech uměleckých žánrů (hudba, zpěv, tanec, pantomima, dialogy…) u obou. Tereza Karpianus byla ve svém trikotu subtilní postavou, občas až gumovou panenkou, občas ale spíš za samotného hada z ráje. Ženská, boží i ďábelská. Ta převtělování se dějí ve vteřině a věrohodně přesahují až do velkého herectví. Jejím vyvažujícím protikladem byla okouzlující Hana Mathauserová. Ženská, lidská, pozemská, fortelná i křehká zároveň, ale i také půvabně směšná, ovšem v tom nejněžnějším slova smyslu či naopak lidsky dojímavá. Opět ve vteřině tak a ve vteřině jinak. Obě dohromady pak představovaly vlastně všechny možné a možná i nemožné tváře ženského prvku lidského žití.
Páni! Ti páni…
Lukáš Šolc je nepřehlédnutelný chlapák souboru. Uhraje všechny polohy, ale nevím, snad to byl záměr, snad náhoda, zdálo se, jakoby mu od srdce šly mnohem víc ty komičtější prvky, které mu nabídla mozaika tohohle pestrobarevného představení. Tehdy byl tak opravdový, že se člověk až divil. A zase jako protiváha k němu, jemnější, něžnější, romantičtější Samuel Neduha. Chvílemi až skoro princ na bílém koni, po kterém touží v skrytu každá ženská, chvílemi romantická bytost, po které touží v skrytu každá ženská, a chvílemi normální (tudíž ješitný) mužský, na kterého nakonec narazí každá ženská.
„Trenér je PIČUS“…
A k tomu hudba, tanec zpěv, dekorace a světla…
To vše samozřejmě k divadlu patří. Ale – a není to rozhodně poprvé a je to tak rozhodně dobře – v D21 to hraje. Spoluhraje. Sem tam to má i dokonce hlavní roli. A to je dobře. Ne statické herecké výkony, ale živé divadlo, které podprahově (v pozitivním slova smyslu) nabíjí, dobíjí, energii do diváků.
Umělecký dojem a technická hodnota
Technická hodnota představení kladla nároky na herce a spolutvůrce. A myslím, že nemalé, i když se to celé tvářilo jako taková nějaká „jakoby“ nezávazná hříčka. Nebyla. Nemohla být, to by to dopadlo! Technická hodnota ale bavila a stále znovu a víc poutala a probouzela diváka, překvapeného, co všechno ti tam na jevišti – jednak umějí, jednak sdělují. A tím se plynule přeléváme do umělecké hodnoty. Tu si člověk odnáší sebou a pozvolna si ji tak nějak v sobě formuje. A jak už bylo řečeno, vyprávět se to nedá, vidět se to musí. A dá. A klidně i vícekrát. Najde se totiž to, co se před tím přehlédlo, či nestačilo vnímat. Už tím, že divák nemůže stačit sledovat současně čtyři hrající postavy. A zákonitě – když utkví na jedné – prošvihne druhou, třetí, čtvrtou. Tak, že by na to měl jít čtyřikrát? Mám pocit, že klidně.
Fakta:
Název: Idiot loci
Režie: Jiří Ondra
Výprava: Magdalena Hůlová, Dan Krejbich
Hudba: David Hlaváč
Hrají: Hana Mathauserová, Lukáš Šolc, Samuel Neduha, Tereza Karpianus, David Hlaváč j. h., Daniel Krejbich j. h. a Magdalena Klára Hůlová j. h.
Obnovená premiéra: 23. 4. 2013
Délka: 65 min.
Příští představení: 26. květen 2013
Čas a místo: 19:30 hodin
Divadlo D21, Praha 2, Záhřebská 21
Zvláštnosti představení:
- Autoři scény a autor hudby v inscenaci sami vystupují a umělecké návrhy tvoří částečně přímo na scéně, kde jsou i nepřetržitě přítomni.
- Texty na stěny píšou autoři výpravy v průběhu představení
- Hrají tu i obligátní motivy současné popkultury
Hodnocení: 95 %
Richard Koníček
Foto: D21