´Diaz´: Neuklízej tu krev aneb opět „máme holé ruce“, tentokráte po ´italsku´ ?!
Události, které se odehrály v italském Janově během Summitu G8 v roce 2001, natolik potlačovaly lidská práva a svobodu, že nezůstaly bez povšimnutí italského režiséra Daniele Vicariho, který film ´Diaz´ natočil. Oficiální zprávy uváděly totiž jiné skutečnosti, než byla samotná krutá pravda. Na konci summitu jeden člověk zemřel. Působivý snímek velmi rychle vzbudil po celém světě zasloužený ohlas.
Snímek ´Diaz´ měl premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně v roce 2012. Režisér Daniele Vicari získal 2. místo v diváckém ocenění (Panorama Audience Award). Italský národní syndikát novinářů mu udělil ocenění ´Stříbrná stuha´ v kategoriích nejlepší střih, nejlepší producent a nejlepší zvuk, zatímco v dalších čtyřech byl nominován – např. za nejlepší režii a scénář. Režisér Vicari v rámci 47. ročníku MFF 2012 v Karlových Varech uvedl svůj snímek osobně.
Začínáme se summitem G8
Když po půlhodinovém zdržení se filmové projekce pro novináře, kdy v sále natruc nám probíhal pojišťovácký seminář o billboardech, jsem konečně, notně však rozzuřená, usedla s úlevou do křesla. A ještě mi dodalo, že záhadný název filmu ´Diaz´ mi neříkal vůbec nic (Nick Diaz?) a moje rozčilení tak vystoupilo, v ten moment, jak jsem si bláhově myslela, na nejvyšší možný stupeň. Jakmile však na plátně začaly lítat Molotovovy koktejly, sice v symbolicky pojatém zpomalení, uklidnila jsem se. Tohle vypadalo na větší průšvih?!
Summit G8 již končí!
Summit G8 v Janově 2001 se blíží ke konci (Bush, Berlusconi, Chirac). Mnozí jsme sice slyšeli o jeho děsivém průběhu v jeho konci, přesto jsem si to tak vůbec nepředstavovala. Hned od počátku filmu jsme nemilosrdně vtaženi do rychlého sledu děsivých událostí. Závěr dne, který začal mírumilovně písněmi a tancem, se zvrhne s příchodem anarchistů, kteří začali rozbíjet, podpalovat a ničit dosud pokojné město. Obyvatelé se z města snaží uniknout a úkolem janovské policie je dostat lidi z města, přičemž zjistí, že je to nesnadný technický problém a úkol nad jejich síly. Všude jsou buď zátarasy nebo masy demonstrantů.
Škola Armando Diaze
Ve škole Armando Diaze v Janově v Itálii, která byla ustanovena jako ´Media center´ nejen pro novináře (www.italy.indymedia.org), se setkáme se spoustou mladých lidí, z nichž mnozí přijeli i ze zahraničí (i novináři), kteří přijeli protestovat proti globalizaci. Všichni jsou v pohodě navzdory násilným střetům s policií, které se objevovaly předešlý den. Všichni pomáhají hledat zoufalým rodičům i příbuzným jejich ztracené milované, připichují na nástěnku vzkazy s telefony a jmény pohřešovaných, odesílají čerstvé zprávy do médií celého světa a informují tak o průběhu demonstrací na Summitu G8. Filmová hudba dramaticky podkresluje zatím zcela nejasnou příští situaci. Následuje pak nekonečný hukot a řev helikoptér...
Nocleh nedostaneme
Rozhodneme-li se jako náhodní turisté přesto v Janově zůstat a sehnat si nocleh, je to beznadějné. Hotely mají totiž příkaz nikoho neubytovávat, maximálně mohou převzít do úschovy zavazadla. A tak jeden stařík- turista nakonec bere zavděk noclehem v tělocvičně školy Armando Diaze. To se mu stane osudným? Proč? No, to zjistíme brzy?! A poznáváme další osobu – novináře Luicieneho , který se rozhodl udělat reportáž přímo v Janově, v ohnisku nepokojů. To se mu stane osudným? Proč? No, to zjistíme také brzy?!
Zbabělí anarchisté
Skupina čtyř mladých anarchistů, kde je nepsanou autoritou černoch ´Pařížan´, když vidí, jak policie jde po demonstrantech, opatrně položí své dvě lahve (Molotovovy koktejly) na ulici a snaží se schovat v menším podniku, kde právě si dali občerstvení. Majitel se nad nimi, nic netušíc, smiluje, zatáhne rolety a nechá je tam přes noc. Stane se jim to osudným? To zjistíme až skoro na konci filmu?!
Může se to v 21. století stát? Může!
Film sledujeme především z pohledu demonstrantů, kteří přijeli na Summit G8 pokojně protestovat proti globalizaci. Tak jako v předchozích letech v jiných zemích narazily i zde protesty proti globalizaci na policejní těžkooděnce a obrněné vozy. Policisté zasahují proti pokojně skandujícím demonstrantům takovým způsobem, že mi to okamžitě připomnělo policejní zásah v roce 1989 na Národní třídě v Praze. Neváhají proti nim použít slzný plyn. A šíří se zpráva o jednom již mrtvém. Zfanatizovaní a rozběsnění policisté dále ještě prohledávají auta, neustále hledají důkazy, např. Molotovovy koktejly, jen aby mohli zatýkat …zatýkat…hledají členy tzv. černého bloku…
Nespravedlnost a násilí opravdu bolí
Bez jakéhokoliv varování či bez důkazů vtrhne do školy krátce po půlnoci policie a až neuvěřitelně brutálním způsobem nemilosrdně napadne všechny, kdo se zde nacházeli, i když pokojně spali ve spacácích. I když mladé dívky a mladí chlapci se vzdávali a volali na policisty: „Máme holé ruce“, přesto nebyl nikdo z nich ušetřen před ranami teleskopických obušků. Když jsem byla nucena sledovat dál vývoj událostí, moje zuřivost nad počínáním se jako smyslů zbavených policistů narůstala geometrickou řadou. Vůbec jsem si nedokázala představit, že bych se někdy do zcela beznadějné situace dostala. Měla jsem pocit, jako kdyby rány obušků dopadaly vedle mne, na Ježíše Krista, a současně na těch 120 mladých lidí, nejen na záda, ale i přímo mezi oči, prostě kamkoliv. Nebyly ušetřeny ani dívky, vláčeny za vlasy po schodech, kdy vytékala krev ze všech míst, kam obušky dopadaly…krev ulpěla i na zdech noclehárny…konce to nemělo…“už jsme je zmlátili…začneme znovu“… řev a pláč zraněných sílí…a nepřestává ani po odchodu pracovitých policistů. Jen jeden z nich se omlouvá jedné těžce zraněné dívce, kdy vidí situaci zcela jako absurdní…ale bohužel už je pozdě! Ti nocležníci ze školy Armando Diaze totiž utrpěli rány nejen fyzické, ale, co je mnohem horší, rány duševní.
Z nemocnice do vazby – tím to nekončí
Po dvou hodinách krvavý a surový útok skončil. Už jsem si hnedle oddechla. I když většina napadených byla převezena do nemocnice, pak zase další část byla následně zatčena a odvezena do vězení ve Vogheře. A tak když zase policisté začnou tyto těžce zraněné deportovat do vazby, kde jsou podmínky ještě horší (např. musejí stát u zdi s rukama nahoře, jinak jsou biti nejen něžnými policajtkami, ponižováni a mučeni žízní a hladem), bylo mi ještě hůř. Skutečně se ty policejní represe zdařily, a věřím, že mnozí z těch demonstrantů po propuštění z vazby raději už do té krásné Itálie se nikdy vracet nebudou. ´ Krásně´ smutná scéna je se zbitou Almou, pracovnicí z ´Media Centre´, kterou zmučenou a krvácející z rodidel v důsledku svých měsíčků, donutí se svléknout a otáčet se před celým sborem nahotychtivých policajtů a policajtek. Odměnou je Almě kromě milostivě poskytnutého ponížení doušek vody v kelímku.
Stát jako ´organizované násilí´?!
Aby policie omluvila své činy, umístila do školy několik výbušnin. Pokud jde o potrestání svých činů, protože ještě navíc falšovala důkazy, aby obhájila svůj tak brutální zásah, dozvíme se také, že zákon v Itálii nezná pojem ´týrání´(?). Tresty byly soudem vyneseny proto vskutku maličké. I to se ovšem samozřejmě v závěru filmu dozvíme.
Má smysl film Diaz vidět?
Není to pohádka a ani laciné předvádění násilí v přímém přenosu. Celá událost je natočená dobře. Mohu to považovat za dokumentární drama. Zhlédnutí filmu je asi mým nejintenzivnějším zážitkem v posledních dnech, i když nikdy asi nepochopím, že se podobná zvěrstva mohou dít ještě v dnešní společnosti.
Co by nás mohlo ještě zajímat?!
- „Čo som počul a čítal, bolo horšie ako to, čo som ukázal vo filme. Viac ukázať nebolo možné, ak som teda nechcel nakrútiť horor s márovačkou,“ povedal režisér Daniele Vicar. (Sufferer)
- Podtitul filmu ´Don't Clean Up This Blood´pochází z odkazu, který zůstal ve škole Diaz. Nesmytá krev měla sloužit jako důkaz pro budoucí soudní procesy.
- „Producenti dosáhli, aby se film promítal i v Evropském parlamentu“ (Sufferer)
- Vo filme je len jeden policajt, ktorý aspoň jednej demonštrantke stihol povedať „je mi to ľúto“ (Sufferer)
- Vytvořit atmosféru demonstrace a co se stalo ve škole Diaz, pomohly dostupná videa a rozhovory se svědky, obětmi i novináři.
Neschvalujme bezdůvodný útok na jakoukoli skupinu, může to potkat i nás?!
Zhodnotím-li film samotný, pak se režisérovi Danielemu Vicarimu podařil skvěle. Násilí, teror či strach z více než hodinové tvrdé sekce byl cítit pořád a ve velkém měřítku. Stejně tak výkon herců, kteří se museli do rolí postižených zčásti vcítit, působil důvěryhodně.
Titul: Diaz: Neuklízej tu krev
Diaz: Nezmývaj tú krv
Diaz: Don't Clean Up This Blood (festivalový název)
Produkce: Itálie / Francie / Rumunsko, 2012, 127 min
Režie: Daniele Vicari
Hrají:
Claudio Santamaria… Max Flamini
Elio Germano ..... Luca Gualtieri
Jennifer Ulrich ..... Alma Kochová
Davide Iacopini ..... Marco
Fabrizio Rongione ..... Nick Janssen
Ralph Amoussou ..... Etienne
Mattia Sbragia ..... Armando Carnera
Alessandro Roja ..... Marco Cerone
Renato Scarpa ..... Anselmo Vitali
Francesco Acquaroli ..... Vinicio Meconi
Paolo Calabresi ..... Francesco Scaroni
Eva Cambiale ..... Donata Stranieri
Rolando Ravello ..... Rodolfo Serpieri
Monica Barladeanu ..... Constantine Giornalová
Emilie de Preissac ..... Cecile
Ignazio Oliva ..... Marzio Pisapia
Formát: barevný, s titulky
Zvuk: Dolby Digital (SDDS/DTS)
Přístupný: od 15 let
Žánr: drama/ thriller
Hodnocení: 90 %
Distributor v ČR: Film Europe Media Company
www.diazilfilm.it
Ing. Olga Koníčková
Foto: internet - Film Europe Media Company