Úvod > ´Camille Claudel 1915´ aneb žijme svým duchem, který vane, kde a kam chce

´Camille Claudel 1915´ aneb žijme svým duchem, který vane, kde a kam chce

17.11.2013 18:41

´Nekonečná touha po uznání, pochopení a lásce přivedla talentovanou umělkyni na pokraj lidské společnosti.´

Byli jsme pozváni na novinářskou projekci francouzského filmu ´Camille Claudel 1915´, jenž je volnou adaptací, čerpající z děl a dopisů Paula Claudela, dopisů Camille Claudel a zdravotnických záznamů.

Režisér Bruno Dumont tak pokračuje ve své hvězdné kariéře. Francouzský filmový tvůrce si svými díly získal i uznání a ocenění diváků i kritiků. Úspěch z MFF v Cannes – nominaci na Zlatou palmu a cenu Velké poroty za snímek Lidství z roku 1999, zopakoval i v roce 2006 s filmem Flandry. Na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně 2013 pak zase potvrdil svou originalitu a výjimečnost, když představil biografické drama o známé francouzské sochařce Camille Claudel, jež byla první studentkou Augusta Rodina, poté jeho milenkou a nakonec pacientkou v blázinci v Montdevergues blízko Avignonu. Naprosto dokonalý a úchvatný herecký výkon Juliette Binoche a mistrné ztvárnění snímku vynesly režisérovi nominaci na nejvyšší festivalové ocenění – Zlatého medvěda.

Obsah filmu

Ke konci své kariéry trpěla sochařka Camille Claudel zdánlivou duševní poruchou. Přestávala věřit ve své umělecké schopnosti a svého bývalého milence, Augusta Rodina, vinila z toho, že jí učinil ze života peklo. Ačkoliv ji její rodina pro její bezpečí a dobro umístila do blázince na předměstí Avignonu, Camille se snažila přesvědčit doktora, že je duševně naprosto zdravá. V zoufalé touze po svobodě a setkání se svým milovaným bratrem ubíhá její život za zdmi léčebny. ( oficiální text distributora)

Setkáme se v penzionátě, léčebně či blázinci?

Přiznáme se, dorazili jsme na projekci o pár minut později, takže začátek filmu nesdělíme… ale domníváme se, že se nic nestalo…vůbec nic…s ohledem na skutečnost, že dalších celých 90 minut probíhalo stále ve stejném místě, v penzionátě, léčebně či blázinci na předměstí Avignonu, v hornaté, avšak překrásné oblasti, myslíme si, že jsme o nic tak podstatného nepřišli…ba, dokonce jsme toho ke konci filmu měli už dost…není to totiž vůbec film zábavný, ale psychologické drama, které prožíváme s hlavní hrdinkou – sochařkou Camille Claudel až do konce filmového tohoto příběhu…

´Rodin se bál, že budu lepší než on…´ Cammille C.

Seznámíme se s pacientkou Cammille Claudel

V ponurém prostředí, sic luxusního, snad blázince nás přivítají ponuře vyhlížející jeho pacienti…zejména ti tělesně i duševně postižení, mezi nimiž slečna Cammille, sochařka, milenka Augusta Rodina, pohlíží na svět také ponuře, ale přece jen o trošku normálněji, zdravěji…a přemýšlíme, proč se tam vlastně dostala…ta nenalíčená, smutná osoba, která stále trpí neodbytným pocitem, že ji chceme otrávit či zabít… že jsme jí ublížili…že jsme jí ukradli její obrazy a skici, když jsme se zmocnili jejího ateliéru, jejího dědictví..a vše klademe za vinu svému učiteli, milenci Augustovi Rodinovi, …

„Já už nemůžu…už nejsem lidská bytost“…(Cammille C. )

Když i dopisy píšeme tajně

Na zoufalé dopisy slečny Cammille nikdo neodpovídá, ani její rodina – matka a sestra, tajně jí je odesílá služka, a tak Cammille nic nezbývá, než se neustále vracet ve svých myšlenkách ke své minulosti, přičemž se nedozvíme konkrétněji vůbec nic… proč byla Rodinem zavržena…jedinou její radostí je pravidelná návštěva jejím bratrem Paulem…na kterou se těšíme, ale stejně si oba nerozumíme…v podstatě se nedomluvíme s nikým, postižení buď jen skřehotají vesele, nebo řvou jak paviáni, zatímco od Cammille očekáváme chování normální…a to je nenormální…na každém kroku jsme hlídáni všudypřítomnými, trpělivými a usměvavými jeptiškami…no také mohou jít i divákovi na nervy jako Cammille… a Cammille svrbí ruce…tak ráda by sochařila…tak ráda by žila v ústraní někde na venkově…sama…v klidu …bez neustálého řevu těch spolubydlících…ale jsme bez šance… je nám zima…vane mistrál…připadáme si hůř než vězeň, nemáme žádného advokáta…nic…no, odtrpíme si to s ní, zvláště když se konci filmu dozvíme, jak její osud dál pokračoval do její smrti…jak jsme to vyřešili asi…?!

´Tajemství svatosti je v tom, že necháme konat Boha´…

No, to je na nás, kteří se půjdeme na film, kde ovšem musíme ocenit vynikající výkon Juliette Binoche v hlavní roli Cammille, podívat, i když jsme stále ji srovnávali s možnou naší herečkou, která by to také uhrála ...s Danou Medřickou... ...

Titul: Camille Claudel 1915

Země původu: Francie 2013

Režie: Bruno Dumont

Hrají: Juliette Binoche, Jean-Luc Vincent, Robert Leroy, Emmanuel Kauffman

Scénář: Bruno Dumont

Kamera: Guillaume Deffontaines

Střih: Bruno Dumont, Basile Belkhiri

Přístupnost: do 15 let nevhodné

Stopáž: 97 minut

Žánr: biografický, psychologické drama

Premiéra: 5. 12. 2013

Distributor: Film Europe