´Architektura s rudou hvězdou - bez stigmat a předsudků´ aneb proč ty stavby ošklivé nezbouráme?!
´Architektura s rudou hvězdou - bez stigmat a předsudků´ aneb proč ty stavby ošklivé nezbouráme?!
13. 6. 2013
Praha - Nová budova Národního Muzea
Byli jsme pozváni na celodenní, odbornou konferenci Křižovatky architektury. Letošní ročník konference nesl podtitul 
"Architektura s rudou hvězdou – bez stigmat a předsudků" a cílem bylo otevřít veřejnou diskuzi nad kontroverzními dopady československého socialistického stavitelství v letech 1948 - 1989. Konference proběhla za hojné účasti posluchačů ne ve čtvrtek 13. června 2013 v tematických prostorách bývalého Federálního shromáždění, dnes Nové budovy Národního muzea.
Pro jedny nevzhledné hranaté budovy a anonymní panelová sídliště, pro druhé díla jako Ještěd, obchodní dům Máj v Praze či karlovarský hotel Thermal od renomovaných architektů, a tak můžeme mít dva rozdílné pohledy na architekturu, kterou zde zanechala doba komunismu.
Sešli jsme se …
Na jedné akci jsme se tak sešli - zástupci samosprávy i státní správy, architekti, projektanti, urbanisté, novináři, ale také památkáři a současní developeři - abychom představili odborné veřejnosti všechny úhly pohledu na dědictví z této doby.
Schéma či konstrukt, že v architektuře stejně jako ve výtvarném umění existují epochy progresivní a naopak úpadkové, už dějiny umění naštěstí dávno opustily. Dnes už nikdo netvrdí, že gotika je horší než renesance, nebo že naše meziválečná architektura je lepší než ta z let 1948 až 1989. Stavby ze všech období představují kulturní dědictví, doklady o materiálním životě společnosti i jejím uvažování, a proto si zaslouží ochranu. Samozřejmě, že nikoli všechny. Tudíž s architekturou z let 1948 – 1989 je to úplně stejné jako s kteroukoliv jinou architekturou, třeba meziválečnou – i ta nám zanechala jak vynikající, tak i špatné stavby.
Konferenci královsky moderoval Petr Král z ČRo – Radiožurnálu
Nejdříve nás přivítal usměvavý, PhDr. Michal Lukeš, generální ředitel NM. Kvitoval s potěšením, že tématu konference odpovídá i prostor Nové budovy NM, budovy to milované i odsuzované. A připodotknul, že budova vždy, i těm předchozím uživatelům, jako je např. rozhlas Svobodná Evropa, vyhovovala, a že on sám se tu cítí dobře, že ji má relativně rád. . Architekt nezapomněl na nic, nechybí tu kanceláře, jsou ty kongresové sály, prostorné chodby a jiné.
Protože omluvena byla Naďa Goryczková, generální ředitelka Národního památkového ústavu, vyslechli jsme PhDr. Annu Matouškovou, náměstkyni MK ČR, která ve zkratce shrnula, jaké cíle konference má. Konferenci, jež se podle jejího názoru koná skutečně v autentickém prostředí, považuje za informační platformu pro komunikaci mezi architekty i veřejností, pro uvědomění si legislativních i právních aspektů při prohlašování věci za kulturní památku. A v části neoficiální považuje civilizaci 21. století za století, kdy nadále musíme pomocí dalších nástrojů historickou paměť uchovávat…současnost se musí starat o minulost…pocítili bychom jinak historickou prázdnotu…patří sem např. archivní činnost, činnost NPÚ, …takže i naše objekty z druhé poloviny 20. století se stávají součástí světového dědictví!
Mgr. Jakub Potůček z Národní galerie (moderní a soudobá architektura) promluvil o české architektuře 1948 – 1989: „Dnes už nikdo netvrdí, že gotika je horší než renesance, anebo že naše meziválečná architektura je lepší než ta z let 1948 –1989. Stavby ze všech období představují kulturní dědictví, doklady o životě a smýšlení společnosti, a nejen proto si zaslouží ochranu.“ Podle jeho názoru česká architektura nezačíná pouze datem politické změny, tj. roku 1948. Socialistický realismus používal i prvky funkcionalismu, což můžeme dokumentovat na panelácích např. sídliště Solidarita – Praha Strašnice. Socialistický realismus (nesměl být žádným avantgardním stylem) se tedy inspiroval i architektonickými prvky z ostatních zemí, především ze SSSR, Polska i Maďarska…což už se nám v dnešní době některým z nás příliš nezamlouvá, ale čeští architekti se v té době dokázali vybičovat ke špičkovým výkonům a realizovali tak stavby, o kterých referovaly prestižní evropské architektonické revue.
Odmítáme vulgarizaci vizuálních podnětů!
Do roku 1960 jsme od roku 1956 postavili 1 milion 200 tisíc bytů, sice pomocí panelizace, kompletních bytových buněk…ale lidé bydleli… nechtělo se stavět bydlení pro ELITY… V této době můžeme poznávat další vrcholné, neoddiskutovatelné práce architektů Jana Bočana (ambasáda ČR v Londýně), SIALu z Liberce včetně R. Hubáčka (Ještěd, již zbořený obchodní dům Ještěd), manželů Věry a Vladimíra Machoninových (obchodní dům Kotva v Praze), arch. Aleny Šrámkové a Jana Šrámka (Obchodní dům Máj, OD ČKD na Můstku) a další.
Hodnoty architektury 2. pol. 20. století
(prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc., Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i.)
Poprvé jsem naslouchala vášnivým slovům pana profesora R. Šváchy, ještě jsem tu možnost neměla. To byl přímo koncert! Dal by se poslouchat …pořád! Neplýtval odbornými, nám nesrozumitelnými pojmy, naopak nám promítl na diasnímcích konkrétní případy, kterými nás
chtěl pan profesor Švácha přesvědčit…jak se naši architekti či zahraniční navzájem inspirujeme, a jak je důležité se dostat do zahraničních časopisů. To už jsme pak dokonale zapsáni do dějin architektury…
´Dům na domě´
Např. Federální shromáždění (1967 -74) je dílem významného českého architekta Karla Pragera, který však velmi citlivě vyřešil otázku vztahu dvou vedlejších budov – starších budov Národního muzea a tehdejšího Smetanova divadla (Státní opery ND). Současně musel Karel lPrager v omezené soutěži, kterou vyhrál, vyřešit otázku, aby budova Federálního shromáždění ve své konečném výsledku nevypadala ani jako kancelář ani jako obchodní dům (Karla Pragera nakonec inspirovala galerie v západním Berlíně). Profesor Švácha na upozornil na závěsové stěny, na konstrukce, na terčovky… že fasáda budovy FS ze skládá z více druhů. Stavba v té době zaujla západní architekty a dostala se v roce1969 do prestižních architektonických časopisů – AA, ´AUI JOURD HUI´.
Profesor Švácha zároveň položil zajímavou otázku, o které odmítá diskutovat… zda vůbec má smysl otázka typu, že FS je nejošklivější budova v Praze..zda má smysl vůbec takto uvažovat, je-li stavba hezká nebo ošklivá, když plní svůj smysl a je-.li už trvalou součástí dějin architektury?!. A neopomenul kriticky připomenout článek historika architektury Zdeňka Lukeše, který v Lidových novinách (9/2/ 2013) odsuzuje budovu FS jako památník normalizace. A tak již notně, ale mile rozohněný pan profesor Švácha k tomu článku jen lakonicky podotknul: „Ale v roce 1966 normalizace ještě nebyla!“
Karel Prager měl ještě připravený svůj koncept pro FS, plastiku oslavující oběť Jana Palacha, který se neuskutečnil.
´V roce 1981 až 1983 dochází v české architektuře ke sklonu k minimalismu´.
Dále pan profesor zmínil o obchodním domě Máj na pražské Národní třídě (SIAL – Miroslav Masák, Martin Rajniš), kde byl uplatněn důraz na montážnost, důraz na fasádu, abychom mohli pozorovat pohyb lidí na eskalátorech… považujeme ji za nejprestižnější stavbu (High Tech)v Evropě, kde jsme se navrátili k neofunkcionalismu.
Obchodní dům URAN v České Lípě, Případ, kdy se nemohlo zabránit záměru vlastníka!
„V roce 2011 na moji adresu začaly chodit dopisy od odborné veřejnosti, která se na mne začala obracet se svým nesouhlasným stanoviskem k tomu, aby bylo Banco (dříve obchodní dům Uran) zdemolováno a místo něj vyrostla v České Lípě nová obchodní galerie. Požadovali ode mne, jako od starostky, abych tomu zabránila, protože jde o významné dílo, významného architekta. Háček byl v tom, že město obchodní dům nikdy nevlastnilo a nevlastní. Nenachází se navíc v památkové zóně města a bohužel není ani památkově chráněným objektem. Takže z pohledu platných zákonů samospráva nemůže záměru vlastníka bránit. Myslím si, že podobný problém s objekty patřící do kategorie moderní architektury, které by si podle odborníků zasloužily ochranu, se však netýká pouze České Lípy, ale i dalších měst a obcí,“ řekla Hana Moudrá, starostka města Česká Lípa.
Na diapozitivech profesora Rostislava Šváchy jsme byli upozorněni, abychom si povšimli postmoderního stylu stavby – obchodního domu URAN , kulatých oken, oken pásových, sloupů (Benátky)…pan Švácha navrhl: „nebourat!“ a za mohutného našeho potlesku s úsměvem odešel z pódia…
Po přestávce na kávu jsme vyslechli velmi zajímavý příspěvek Mgr. Slavomíry Ferenčuhové, Ph.D., z Fakulty sociálních studií MU v Brně s tématem:
Kde se bere „ošklivost“ architektury z období socialismu?
- Položila si hned ze začátku otázku, proč bereme architekturu z období socialismu za ošklivou?
- Proč? Protože jsme ovlivněni obecnou negativní kulturní interpretací celého socialistického období, kdy je snazší vše zkritizovat, zbourat (včetně soch) a zničit. Je to cesta mnohem snazší, jak se ´zbavit´ minulosti a tak ji překlenout.
- Jenomže architektura je fyzicky přítomna, je vždy materiální reprezentací toho kterého období. Odmítáme ji spíše jako symbol či nechtěnou připomínku nechtěné minulosti než kvůli estetickým kvalitám.
Přednášející nám uvedla případy ´čištění´městské krajiny po roce 1990:
- přejmenovávání ulic
- odstranění soch a památníků
- odstranění budov, nebo ponechání je bez oprav (chátrání), necitlivé zakrývání fasády jinými modernějšími materiály a dekoracemi v rámci rekonstrukce budov
- ekonomické důvody – předělávání architektury, jak to vyhovuje ekonomickým zájmům měst a institucí, nástup dravých technologických trendů
Závěr: ´Ošklivost = nechtěnost´
V závěru svého příspěvku paní Ferenčuhová aspoň optimisticky připomněla, že interpretace architektury z období státního socialismu se pomalu mění k lepšímu, takže některé stavby hned neničíme, ale učiníme z nich turistickou atrakci, lokální specifikum, exotizujeme minulost - muzea
Ve druhé části programu jsme se zaměřili na možnosti rekonstrukce, konverze a představení konkrétních případových studií. Konference byla nekonečná. A není v mých silách to vše zapsat. Vybrala jsem si proto, ať mi ostatní prominou, prezentaci ing. Arch. Michala Šourka, který s námi prošel na video celou budovou velmi zajímavým způsobem, a velmi zevrubně, až musel být panem Králem přerušen a umlčen… škoda, no…no tak aspoň stručně…
Hotel International a jeho rekonstrukce (je památkou)
(Ing. arch. Michal Šourek, MS architekti)
Pražský dejvický hotel International považujeme za jednu z nejznámějších staveb období socialistického realismu. Jakkoli má česká ´sorela´ nepříjemné politické a ideové konotace, protože je přímo inspirována architekturou stalinského období, je International v mnohém směru pozoruhodnou stavbou, a to nejen jako jeden z dokladů vývoje české architektury 2. pol. 20. století. Jakkoli se vnějškově nezastřeně hlásí k sovětským vzorům, je zároveň také důkazem vysoké úrovně českého stavebnictví a stavebních řemesel v předválečném období, jež na stavbách z 50. let byla ještě patrná. To byl také hlavní problém první zásadní rekonstrukce objektu po roce 1989 – některé postupy a technologie byly už víceméně zapomenuty. Záměrem nového majitele byla transformace budovy na moderní hotelovou kapacitu, zároveň ale bylo nutné respektovat originální provedení stavby. (Michal Šourek)
- Hotel má svou pestrou historii: filmovali se v něm Černí baroni, Šakalí léta), pobýval tam Maxim Gorkij, Andrej Ždanov, uskutečnil se IX. sjezd KSČ)
- Stavba probíhala v letech 1952 -1954 (Vojenský projektový ústav), v roce 1957 probíhala výzdoba interiéru – vstupní chodby a schodiště … je velmi dekorativní, kovové mříže, skleněné reliéfy, unikátní salonky, gobelíny (i podle vzoru Cyrila Boudy – Praga Regina Musicae), nástěnné mozaiky v zimní zahradě Maxe Švabinského,
nábytek (ochrana je nedostatečná, majitelé vyměňují za modernější…)
- Původně určena jako ubytovna pro mimopražské vojenské výzkumníky…
- Generál Alexej Čepička (12. patro bylo Čepičkovo apartmá, tmavozelené obložení v koupelně bylo později odstraněno, vypadalo prý morbidně) – určil International pro ubytování pro sovětské poradce
- Po 1989 v rámci kuponové privatizace nový majitel vyžadoval generální rekonstrukci: Interiér: výměna technologií a rozvodů, nutná výměna starých koberců za nové, v hotelových pokojích se nic nezachovalo, hlavní krédo vládlo: ´vše pro hotelové hosty´.
Exteriér: oprava fasády a vestavba vřetenového schodiště z bezpečnostních důvodů pro rychlý únik z hotelu
- Pěticípá, původně rudá, hvězda se čistila v noci, aby nedošlo k panice, v současnosti se čistí zelená hvězda horolezecky (barva je podle barvy v logu Holiday Inn)
- Francouzská restaurace (zničena? nepochopila jsem), konferenční sál, kongresový sál, recepce, tělocvična, výtah jen do 14. patra (apartmá), 15. patro bez výtahu – byznys lounge
- Od roku 1996 ve sklepě jsou v depozitáři umístěny obrazy ideologicky nepřijatelné, najdeme mezi nimi i práce Karla Svolinského
Generální partner: Beton Brož
Partneři akce: Holcim (Česko), METROPROJEKT Praha, Národní muzeum, FOR ARCH
Odborná záštita: Česká komora architektů
Spoluorganizátor a hlavní mediální partner: Stavební fórum
Hodnocení konference: 95 %
Ing. Olga Koníčková
Foto: 4info, internet