´Afghánistán´´očima dvou fotoreportérek
´Afghánistán očima dvou reportérek ´
aneb proč my, ženy v burkách, to vůbec lehké nemáme?!
Galerie Portheimka
5. 2. – 1. 3. 2013
Pražská Galerie Portheimka a Městská část Praha 5 nás pozvala, jako vždy první pondělí v měsíci, tentokrát 4. února 2013 na vernisáž zhruba 30 barevných fotografií pořízených z Afghánistánu českými, vskutku odvážnými a zkušenými dokumentaristkami - reportérkami – Jarmilou Štukovou a Lenkou Klicperovou.
Málo víme o Afghánistánu! Čím více víme, tím víme stále méně, jen z tisku a vůbec si nedokážeme představit, jak to tam vypadá. Afghánistán, země zmítaná válkami a dodnes pod vlivem Tálibanu, patří k velmi nebezpečné zemi. Dokonce bychom mohli říci, že Afghanistán považujeme za nejnebezpečnější kout světa. Jistě si se zájmem prohlédneme ojedinělé fotografie, které nám zprostředkovávají i náhled na sociální prostředí v této zemi. Nejde nám však jen o fotografie, jde o víc, je to velmi působivý sugestivní obraz této válkou a Tálibanem zmítané země. Fotografie jsou opatřeny zcela vyčerpávajícím textem o daném tématu. Vězme, že přesvědčit afghánské ženy, aby se nechaly vyfotografovat, je obtížné. Ženy Afghánky mají oprávněný strach, mohou být potrestány Tálibánem smrtí nebo zohavením. Zejména nechají-li se vyfotografovat bez burky!
Dvě postavy v burkách přicházejí!
„Něco je tu špatně“, uslyšeli jsme při zahájení zcela unikátní výstavy fotografií z nám stále nepříliš známého Afghánistánu. A brzy jsme to, zde přítomní , pochopili. Výstavní síní totiž právě přicházely dvě zahalené postavy ve světle modrých burkách, dlouhých až na zem! Netušili jsme, že po jejich odhalení budeme mít před sebou jako na dlani obě odvážné fotografky – jednu tmavovlasou a jednu blonďatou, Lenku Klicperovou a Jarmilu Štukovou. Usmívaly se. Usmívaly se na nás, neboť nás obě překvapily nejen burkami, ale i svými brilantními fotografiemi. Pak obě ty burky, na omak z velmi jemné látky ozdobené výšivkami a plisé, pověsily na hřebík, doslova na hřebík na jednu holou zeď ve výstavní síni. A my návštěvnice jsme si je mohly vyzkoušet na sobě. I já jsme to zkusila a hezky jsem se dusila. A jak obě fotografky svorně dodaly, burky překážejí očním řasám, zabraňují jejich volnému pohybu. No, potěšme se, panebože!
V Afghánistánu je krásná příroda
Jak nám řekly obě fotografky, je v Afghánistánu i přesto, že to na fotografiích nespatříme, krásná příroda. Afghánistán by nás měl stále zajímat, protože i ten patří k problémům globalizovaného světa. A na mou otázku, zda se tam nebojí, vždyť i naši vojáci tak cítějí, jsem dostala vskutku lakonickou odpověď. Obě se při fotografování chrání neprůstřelnými vestami. No, vesta ne-vesta, nevím, šlápnu-li na minu, letím do nebíčka i s tou vestou, ne?! Nebo, ne?! Asi mají obě svého strážného andělíčka, vskutku je provázející v jejich dosavadním celém životě. Obě totiž neustále cestují a dokumentují i v jiných zemích, i v dalších stejně nebezpečných oblastech jako je Angola, Etiopie…
Bushman dodal expediční obuv
Ačkoliv je fotografování a natáčení v Afghánistánu nesmírně složité, dvoučlenný ženský tým se pokusil o dokumentární sondu do života nejen Afghánek, ale i Češek (vojaček), které se řízením osudu do této vyprahlé země dostaly. Firma Bushman oběma dokumentaristkám poskytla pro náročné natáčení výbavu vhodnou pro pobyt ve striktně muslimské zemi - volné tuniky v army barvách a expediční obuv doplňuje slušivá neprůstřelná vesta.
Osudy žen „v burkách“
Zhlédneme tak nezapomenutelné fotografie, které se zaměřily na osudy žen „v burkách“ a jejich těžké životy, často spočívající pouze v úkolu rodit syny. Afghánistán je místo, se kterým si málokdo spojuje něco jiného než válku a násilí. Když v roce 2001 padla vláda Tálibánu, nastal čas naděje a skoro euforický čas. Kde je ale Afghánistán za více než deset let? A jak se žije ženám, které za vlády islamistických extrémistů byly postaveny na roveň otrokyň? Změnilo se mnohé, bylo otevřeno mnoho škol, v afghánském parlamentu sedí víc žen než v tom českém. Na venkově se ovšem nosí stále jediný model – burka. A žena, která se odváží vyjít si na ulici bez ní a mužského doprovodu, může přijít lehce o život.
Podle UNICEF zemře při domácích porodech 15 tisíc Afghánek každý rok! Polovina dívek se vdává ve věku 15- 16 let.
Obětujme ženy!!
Afghánská společnost je stále velmi podobně konzervativní, jako byla za vlády Tálibánu (1996–2001). Tehdy ženy nesměly prakticky vůbec nic. Nesměly vycházet pomalu ani v burce, aby svou chůzí nesváděly muže. Školy byly zakázané, samozřejmě i další vymoženosti dnešního světa jako chodit do práce, jít k volbám, nedej bože řídit auto či jít k lékaři. Od roku 2001 uplynula více než dekáda, a přesto dnes Afghánky mimo hlavní město Kábul žijí v podstatě stejně. Vláda prezidenta Karzáíe sice ze začátku provedla opatření k tomu, aby se z žen zase stali právoplatní občané státu. V současné době se ovšem zase všechno mění – a to k horšímu. Jak se blíží odsun koaličních sil, plánovaný na rok 2014, Tálibán nabírá na síle. Tytam jsou doby, kdy do roku 2005 neměl téměř žádnou moc, a zdálo se, že Afghánistán je konečně na dobré cestě k míru a ke zlepšení životních podmínek žen.
S Tálibánem musíme stále počítat!
Afghánský prezident Hamíd Karzáí ví, že s Tálibánem musí počítat, a že musí dělat ústupky fanatikům, s kterými možná bude brzy řídit zemi (pokud na to ovšem Tálibán přistoupí). Obětoval tedy ženy. V březnu 2012 podpořil prezident výnos tzv. Rady ulamá, nejvyššího islámského úřadu v zemi, který tvrdí, že ženy jsou druhořadé, nemají stejnou lidskou hodnotu jako muži. Výnosem také žádá, aby se veřejný život obou pohlaví striktně odděloval – žádné společné školy, společné veřejné setkávání, na tržištích, na úřadech. Ženy musí na veřejnosti být doprovázeny jen mužským příbuzným..
Krátké životní cesty obou reportérek:
Jarmila Štuková (1979) – po absolvování DAMU spolupracovala s respektovanými reportéry na dokumentech pro Českou televizi, tři roky působila jako reportérka v Lidových novinách, dva roky fotografovala pro agenturu ISIFA/GETTY IMAGES a nyní je fotografkou a reportérkou na volné noze. Zabývá se především reportážní, portrétní a stylizovanou fotografií. Zachycení reality do působivého obrazu bez stylizace však patří do její nejoblíbenější oblasti fotografie. v posledních sedmi letech podnikla mnoho reportážních cest především do rozvojových zemí, kde se soustředila na dokumentování sociální problematiky (problematika AIDS v jižní Indii, sirotci v kanálech ukrajinské Oděsy, život a trénink chudých zápasníků v Senegalu a Gambii, zemětřesení na Haiti). Její reportáže se objevují nejen v českých, ale i v zahraničních magazínech. Za své fotografie získala i ceny a čestná uznání.
Lenka Klicperová – (1976) novinářka a fotografka. Začínala jako zpravodajka, posledních 10 let pracuje v časopise Lidé a Země a jeho šéfredaktorkou je od r. 2004. Navštívila řadu afrických zemí, pracovala v Angole, Namibii, Nigérii, Tanzánii, Keni, Etiopii, Mali, Čadu i Demokratické republice Kongo. Také dvakrát pracovala v Afghánistánu a Iráku. Zaměřuje se na dokumentaci života domorodých etnik, na problematiku žen a jejich postavení ve třetím světě a na reportážní a portrétní fotografii. Spolupracuje i s dalšími periodiky, TV a rádii. Za své fotografie získala čestné uznání v soutěži Czech Press Photo. V r. 2008 stála u zrodu obč. sdružení Femisphera, v rámci něhož vznikl i projekt Kongo – ukradené ženství týkající se masového znásilňování žen na východě Konga sužovaného válkou. V listopadu 2009 uskutečnila cestu do severní Keni, kde se zabývala ženskou obřízkou u kmenů Samburů a Elmolů. V r. 2010 odjela na Haiti postižené zemětřesením, aby zde pracovala jako fotoreportérka. Zúčastnila se mnoha další projektů a je spoluautorkou knihy Afrika v nás (nakladatelství MF r. 2010).
Galerie Portheimka
Štefánikova 12
Praha 5
Máme otevřeno: každý den kromě pondělí od 13.00 do 18.00 hodin
Vstupné: dospělí 30 Kč
děti , důchodci, studenti 15 Kč
skupiny nad deset lidí, MŠ, ZŠ - 10 Kč
ZTP -zdarma
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková
Foto: Jarmila Štuková a Lenka Klicperová
-------------------------------------------
Poslední zprávy z novin - do 12. února 2013
- Do konce roku 2014 (pro muslimy do roku 1393) by se podle plánu měly z Afgánistánu stáhnout všechny bojové jednotky. Někteří zahraniční vojáci v zemi ale zůstanou a budou pomáhat kupříkladu při výcviku místních bezpečnostních sil. S obavami to očekávají jak vesničané žijící vysoko v horách, tak kábulská politická smetánka.
- Prezident Hamíd Karzáí už nehodlá napříště kandidovat
- Britský premiér David Cameron jednal s afghánským prezidentem (Hamíd Karzáí) a s jeho pakistánským protějškem (Ásif Alí Zardárí), a současně všichni tři politici vyzvali Tálibán, aby v Kataru otevřel kancelář projednání s afghánskou vládou v rámci mírového procesu.