´Adolf Loos – Učit se bydlet´ aneb co víme o ´Raumplanu´?
´Adolf Loos – Učit se bydlet´ aneb co víme o ´Raumplanu´? 
Výstava - Rakouské kulturní fórum v Praze
24. 5. – 19. 9. 2013
U příležitosti 80. výročí úmrtí architekta, filosofa, kritka i teoretika Adolfa Loose (1870–1933), který měl silný vztah k Čechám, nás pozvalo Rakouské kulturní fórum v Praze a Muzeum hlavního města Prahy na výstavu s názvem ´Adolf Loos – Učit se bydlet´. Výstavou připomínáme osobnost a tvorbu významného architekta, jehož odkaz považujeme stále za aktuální a inspirující.
Na tiskové konferenci 23. května 2013 v 11 hodin v galerii a poté v přednáškovém sále (1. patro) Rakouského kulturního fóra v Praze nás přivítala kurátorka výstavy Maria Szadkowska, která nás stručně seznámila s nekončícím zájmem o Loosovo dílo, nejen v Česku, ale i ve světě, protože Adolfa Loose považujeme dodnes za jednoho z nejvýznamnějších osobností architektonické moderny.
Ze života a díla Adolfa Loose
- Narodil se a vyrůstal v rodném domě v Brně v době rakousko-uherské monarchie
- Od dětství se učil rukodělným dovednostem v sochařské a kamenické dílně svého otce
- Vzdělání si doplnil na průmyslové škole v oboru stavební technik v Liberci, poté studoval architekturu v Drážďanech
- Nejvíce však získal vlastním pozorováním během svého tříletého pobytu v USA, kam se musel uchýlit v důsledku rodinné finanční krize. To byla ta nejdůležitější léta, která utvářela jeho vzdělání.
- V roce 1912 založil svou soukromou školu ´ˇBauschuleˇ. Svou metodu vyučování charakterizoval takto: „projekty se musely navrhovat zevnitř navenek (von Innen nach Aussen), podlahy a stropy….byly primárním úkolem, fasády sekundárním. Důraz kladl na správné dělení os, na vybavení nábytkem. Tímto způsobem jsem si své žáky připravil na to, aby přemýšleli prostorově, v kubuse“. V tomto pozoruhodném, avšak pro Loose typickém rozpětí „- od antikizující tradice až k prvopočátkům ´Nové věcnosti´ se zrodila v Loosově škole idea zvaná ´Ŕaumplan´…
- Svou kariéru začal ve Vídni, kde v novinových článcích formuloval své kritické postoje vůči zastaralým normám vídeňského historismu.
- Bojoval proti ornamentu a jeho článek „Ornament a zločin“ je pokládán za nejvýznamnější architektonický esej 20. století. Hlásal, že ornament je znakem primitivní kultury a že „vývoj kultury a odstranění ornamentu jsou stejně důležité“.
- V článku „Architektura“ je formulována základní myšlenka Loosova učení o bydlení: „Dům se musí líbit všem. Na rozdíl od uměleckého díla, které se nemusí líbit nikomu. Umělecké dílo se zrodí, aniž by existovala jeho potřeba. Dům pokrývá určitou potřebu. Umělecké dílo chce lidi vytrhnout z jejich pohodlí. Dům musí tomuto pohodlí sloužit. Člověk má rád všechno, co slouží jeho pohodlí. Nenávidí všechno, co ho chce vytrhnout z jeho získaných a zajištěných pozic a co ho obtěžuje. Tak má rád dům a nenávidí umění“.
- Etické a morální požadavky kladené na architekturu považuje Adolf Loos za důležitější než aspekty estetické.
- Mezi nejdůležitější Loosovy stavby patří obchodní dům Goldmann & Salatsch na Michalském náměstí ve Vídni (1910–1911), dům básníka Tristana Tzary v Paříži (1926), nerealizovaný projekt domu pro Josephinu Bakerovou a vila pro Františka Müllera v Praze. Tyto stavby spojuje nová koncepce uspořádání prostoru známá pod názvem „Raumplan“ založená na prostorové a výškové diferenciaci začleněných prostor.
- ´Raumplan´ a nepřítomnost ornamentu: jsou to základní myšlenky, které doprovázely Loosovo dílo po celý život a staly se synonymy pro novou kulturu bydlení, která následně vedla k nové moderní architektuře.
„Člověku nemá býti les znechucován přesnou znalostí listů.“ Adolf Loos
O výstavě samotné
Prezentovaná výstava (formou panelů s fotografiemi a Loosovými citacemi ) se věnuje architektonickému odkazu Adolfa Loose, který spočívá v podivuhodné hře s prostorem, materiálem, vybavením či světlem. Na příkladech interiérů v Plzni, Praze a Brně představujeme Loosovy „obytné prostorové programy“ respektující každodenní rituály zámožné středostavovské klientely.
- Každý z programů, např. propojení místností buďto formou enfilády či složitého ´Raumplanu´, byl Loosem vytvářen pokaždé nově, podle individuálních potřeb klientů.
- Navrhoval pokoj jako náměstí, kde se všichni, nejen členové rodiny mohou setkávat…
- Pro každou aktivitu architekt vytvořil optimální prostor (jídelna, obývací pokoj, ložnice atd.). Například reprezentativní místnost byla vždy okázalá, největší v celém bytě, zatímco knihovna či budoár musely zachovat dojem intimity.
- Exteriér versus interiér (z citace)
Rozlišení mezi interiérem a exteriérem, mezi sférou soukromou a veřejnou vyjadřuje Loosova myšlenka kombinace účelnosti a symbolismu v provedení domu. Navenek je dům strohým pomníkem, na druhé straně vevnitř má obsahovat dokonalý interiér zajišťující pohodlí obyvatel. Pro město je dům vývěsním štítem, pro ty, kteří v něm žijí, je pak nástrojem…. V každém z Loosem projektovaných domů je napětí mezi těmito dvěma světy vyjádřeno jiným způsobem.
- Další část výstavy se zabývá životem Loose a stručně připomíná zásadní body jeho kariéry. Rozsáhleji se věnuje českému prostředí, v němž Loos našel mnoho svých žáků, přátel a propagátorů.
Kurátorka: Maria Szadkowska – Muzeum hlavního města Prahy, Müllerova vila
Galerie a přednáškový sál (1. patro) Rakouského kulturního fóra v Praze
Praha 1 - Jungmannovo náměstí 18
Otevřeno:
pondělí –pátek 10.00 –17.00 hodin (kromě rakouských a českých svátků)
Vstup: volný
Hodnocení: 80 %
Ing. Olga Koníčková
Foto: MHMP