Divadelní představení ´Jan zvaný Hus´ aneb brilantní René Josef ve své ´one man show´
U příležitosti křestu knihy Zdeňka Ležáka a Michala Kociána: Ve jménu Husa – Zrození kalicha, kterou vydalo Nakladatelství Edika, jedno z 12 společností pod křídly Albatros Media a.s., o které podrobně píšeme na našem webu www.www-kulturaok-eu.cz v rubrice Knižní novinky, proběhlo, jako součást akce i divadelní představení ´Jan zv
aný Hus´. Nejen, že šlo o zcela trefný a významu akce odpovídající bonus pro přítomné novináře, ale stali jsme se současně i svědky představení, o kterém by se mělo vědět.
Bez opony, bez kulis, jen sám za sebe tu hraje herec
Jedna z nejtěžších hereckých disciplín je divadelní kus napsaný pro jednoho herce. Je to mimořádně náročná disciplína, na kterou si troufají jen opravdoví herci s velkým, ale hodně velkým, H.
Jak víme, divadlo zahrnuje všemožné žánry. A jen doba a společnost rozhoduje, o jaký typ divadla je právě zájem a co už přestává být, byť třeba jen dočasně, populární. A herci, ti dobří a opravdoví, jak je také známo, rádi pošilhávají po zcela jiných hereckých příležitostech, než do jakých je vmanévruje běžná denní rutina. Nesporně každý z nich už tedy zauvažoval o vyzkoušení té či oné jimi dosud nevyzkoušené formy.
Hra pro jednoho herce/one man show je v tomto ohledu výzvou, rovnou výstupu na horu nejvyšší. Proč? Inu proto, že při hře pro jednoho herce stojí herec na jevišti sám za sebe, představuje zpravidla více postav najednou, včetně civilních vstupů, a zhodnotí tak vlastně vše, co umí a předvede i to, co by se snad ani jinak o něm nevědělo. Vytvoří si sám, nanejvýš ve spolupráci s režisérem té inscenace, svou vlastní hru. Navíc, a to je zajímavý a herecky vzrušující fenomén, vrací se zpět do dob, kdy herci byli ještě kočovní a kdy hráli kdesi na louce, na náměstí, či v místním hostinci, pro pár grošů, ale hlavně pro radost. Hráli, zahráli a zítra je čekala nová štace. Denní boj o diváka a jeho přízeň. Nedávné celosvětové Pražské Quadrienále 2015 dokonce jakoby už snad i naznačovalo, že návrat éry, kdy divadlo a herci půjdou za divákem a ne naopak, zase nastává. Kdo ví…?
Není ale mnoho zaznamenání hodných počinů v divadle jednoho herce obecně. Namátkou vzpomeňme alespoň některých mimořádně výrazných milníků tohoto žánru z posledních dob. Šťastné dny Samuela Becketta v podání Ivy Janžurové (Cena Alfréda Radoka a Cena Thálie), César a Drana od Isabelle Doré v podání Luby Skořepové, Hrdý Budžes Ireny Douskové s Bárou Hrzánovou (CenaThalie), Žena Vlčí mák od Noell Chatelet s Hanou Maciuchovou nebo třeba z pánských představení Čtyři dohody, Pátá dohoda od Dona Miguela Ángel Ruizes Jaroslavem Duškem či Sam od Kathariny Schmitt s Karlem Rodenem, abychom jmenovali jen ty opravdu nevýraznější.
Královéhradecké Divadlo jednoho herce, Reného Josefa
Divadlo vzniklo v roce 2004 a podstatná část repertoáru míří na mladé diváky. Za dobu existence divadla už bylo nastudováno 5 her. Deník o jízdě z Čech až na konec světa – Václav Šašek z Bířkova (premiéra 2004), Maryša - Alois a Vilém Mrštíkové (premiéra 2006), Romeo a Julie – William Shakespeare (premiéra 2008), Příhody lišky Bystroušky – Rudolf Těsnohlídek (premiéra 2011) a již zmíněný Jan zvaný Hus (premiéra 2014). Všechny inscenace jsou na repertoáru královéhradeckého Divadla jednoho herce dosud.
Divadlo pro školy
Představení vzniklo k 600. výročí upálení Mistra Jana Husa (6. července 1415, narodil se roku 1370, bylo mu tedy pouhých 45 let, když byl upálen!) a bylo součástí Národních slavností ´Jan Hus 600´. www.janhus600.cz
Představení je cíleno především na žáky 5. – 9. ročníku ZŠ a studenty SŠ. Je proto srozumitelné, podané zajímavou formou a nenásilně, skoro až hravě a vtipně seznamuje se životem Jana Husa. Ale nejen to, v druhém, méně transparentním plánu, sděluje i základní teze Husova poselství k současnosti a je až zarážející, jak je to poselství aktuální a současné.
Nebylo jistě snadné vměstnat do 40 minut, po které představení trvá, tedy do jedné školní hodiny, tak velké téma. Vždyť Jan Hus byl - a je - osobnost jednoznačně celoevropská. Díky papeži Janu Pavlu II., který v roce 1999 prohlásil, že lituje kruté smrti Jana Husa i následných obětí a rozdělení v českém národě, a vyzval k usmíření a historickému hodnocení jeho osobnosti bez předsudků, je už i osobností církevní. A aby ne. Vždyť právě Hus byl tím, kdo napomohl vzniku nové éry evropského vývoje. A přitom, nebo právě proto, že cenil jedince a vyslovoval základní lidské pravdy. Tedy vlastnosti a postoje, jež by měly být zásadní i dnes. K naší škodě alenejsou. Pojmy jako odpovědnost, svědomí, vzdělanost, neovlivnitelnost, pravdomluvnost, přemýšlivost, pracovitost a nakonec i to jeho hrdinství… Dnes moc nefungují. No, kde je obsah těch slov dnes a jakou má v současnosti cenu? Smutno přemýšlet.
Představení ´Jan zvaný Hus´
René Josef se po celé představení snaží názorně a nepateticky – nepomníkovitě - podat život a dobu Mistra Jana Husa. Ukázat ho jako člověka a nejen jako reformátora či jakousi národní ikonu. Jde na to s humorem a inscenačně mnohotvárně. Klíčem k životnosti podání Reného Josefa jsou tři prachobyčejné, vyřezávané postavy – totemové loutky – které jsou mu partnery. Představují jak četný komparz, tak i protagonisty líčeného děje. Herec s nimi vede dialog, mluví za ně, a sám mění i své role ajejich podání. V tom je asi úplně nejlepší. Jedním gestem, jediným doplňkem své civilní vizáže (klobouk, kápě, řetěz na krku) zcela zřetelně odlišuje postavy, které právě představuje i jejich hodnosti a významy. Jeho proměnlivé hlasové podání a i jeho mimika jsou tvárné a pestré. A hlavně výstižné. Práce rukou a pohybová kultura je promyšlená do posledního detailu a ještě aktuálně reaguje na prostředí, na diváky, na jejich reakce. Jeho totemové loutky se – také pouze s pomocí několika drobných doplňků – změní tu v Husa, tu Jeronýma, tu Páleče, nebo tři mládence, kteří budou i nekrvavě a nápaditě před divákem popraveni...
Ty tři loutky ozřejmí hravě i dobové trojpapežství, stejně jako reakce lidu na mistrovo kázání. V závěru, René Josef svou ´one man show´ oživí i přizváním jednoho dobrovolníka z řad diváků, který si ´zahraje´ s ním. Tah nesporně úspěšný zejména pro představení ve školách a klubech. Jeho amatérský spoluaktér se pak jistě stává hrdinou školy a spolužáci mají pocit, že to je tak trochu i jejich představení.
Z celého kusu, který díky podání Reného Josefa musí vtáhnout a zainteresovat snad každého normálního diváka, si v duchu odnášíme především uvědomění si neměnného vztahu Jana Husa k pravdě. Stačí 3 věty použité a Husem vyslovené na zinscenovaném procesu (kolik už takových bylo od té doby…) na koncilu v Kostnici. I když nedostal řádnou možnost obhajovat se, stačí přesto vykřiknout to zásadní:
„Co mám odvolat? Pravdu o opravě církve? Nebo pravdu o uchopení a zneužití moci?“
Stejně tak, je až mrazivě děsivá i aktuálnost ukázky Husova kázání:
„Chceš se ženit? Zaplať! Chceš pokřtít narozené dítě? Zaplať! Chceš se něčeho domáhat? Zaplať! Chceš se vyzpovídat? Zaplať! Chceš odpustek za svůj přečin? Zaplať! Chceš umřít? Zaplať! A chceš zabíjet…? Taky zaplať!!! A vše odpuštěno.“
A ještě do třetice citace, vyslovená s neodkladně se blížícími plameny:
„Láska k životu a pravda života jsou možné jen s vědomím smrti. Mám na tomto světě už jenom jednu, jedinou povinnost. Jednu a žádnou jinou – dobře umřít! Kdybych se byl bál, nikdy bych sem nebyl přišel!“
A tak hra Jan zvaný Hus v podání Reného Josefa nás pobaví, strhne, ale i zamrazí a nutí zamyslet se a pohlédnout na to, co se děje kolem nás, trochu jinýma očima. A děsivé na tom je, že za 600 let od Husovy smrti se toho zase tak moc nezměnilo. Jen tehdy neomezenou a arogantní moc církevní nahradila světská a z kazatelny v kapli Betlémské, či jiného média o tom už nikdo – k naší škodě – pravdu nehřímá…
Titul: Jan zvaný Hus
Premiéra: 24. 10. 2014
Režie: Vladimír Zajíc
Hraje: René Josef
Divadlo jednoho herce - René Josef
500 12 Hradec Králové 12
Třída Edvarda Beneše 1546
https://divadlojednohoherce.cz/author/rene-josef/
Objednávky – informace: Mgr. Alena Joštová tel.: 776 717 515, alena.josef@seznam.cz
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková